Návrh ministra obrany Lubomíra Metnara, aby se od základu změnila pravidla pro nakupování techniky pro české vojáky, není bez šance.

Právě armádní zakázky jsou letitou bolestí českého vojska. Řadu z nich v minulosti provázela podezření z korupce, některé došly k soudům. Současná pravidla jsou zase natolik komplexní, že se zadávání vleče.

Metnar v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl, že veřejné zakázky musí být transparentní a efektivní, což je mantra všech ministrů obrany. Ale také dodal: "Hlavně se musí zrychlit, aby Česká republika byla schopná si ta zařízení pořídit a využívat je. Je to dlouhodobý problém, který tady přetrvává. Řešili ho předchůdci i stávající ministryně. Nevylučuji, že bych mohl jít cestou speciálního zákona."

V současnosti mají vojáci dvě možnosti, jak techniku získat. Buď ji ministerstvo obrany koupí v rámci dohody mezi vládami, nebo podle zákona o veřejných zakázkách.

První z obou způsobů je vzácnější, Česko jím chce pořídit například izraelské radiolokátory za 3,6 miliardy korun.

Zákon o veřejných zakázkách je běžnější cestou. Stanovuje mimo jiné i to, že v naléhavých případech mohou vojáci pořídit novou techniku bez zadání veřejné zakázky, pokud ji potřebují v misích.

Opozice změnu připouští, na podobě se neshoduje

Předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová Metnarův aktivní přístup vítá. Soudí ale, že speciální zákon není správná cesta, o čemž chce s Metnarem brzy mluvit.

"Bude se to muset řešit novelizací zákona o veřejných zakázkách. Připravovala jej ještě paní Šlechtová, která výboru spolu s ministrem Stropnickým tvrdila, že ten zákon je pro armádu lepší. Jenže se rychle ukázalo, že to tak není," říká Černochová s tím, že současná podoba zákona armádní zakázky jen brzdí.

Černochová bude Metnara podporovat ve změně legislativy. Je podle ní zapotřebí, aby úředníci a ministři obrany byli chráněni, pokud využijí některé z výjimek v zákoně, a nebáli se tak rozhodnout a akvizice podepsat.

Navíc bude Černochová usilovat o to, aby ministr obnovil Národní úřad pro vyzbrojování. V něm by se znovu mohly řešit strategické nákupy armády, ale i policie nebo vězeňské služby. Před lety musel být zrušen kvůli služebnímu zákonu. "Obranou proti korupci a klientelismu jsou dobře placení úředníci. Zřiďme znovu ten úřad a mějme tam zaplacené úředníky a pan ministr bude mít polovinu starostí vyřešenou," říká Černochová.

O změně legislativy chce hovořit i kolega Černochové z výboru pro obranu, lidovec Jan Bartošek. Ten si speciální zákon pro armádní nákupy představit umí. "Problematika armádních zakázek je natolik odlišná, že na ni zákon o veřejných zakázkách nemusí stačit," říká s ohledem na řadu utajovaných informací, které armádní nákupy provázejí.

Bartošek dodal, že by nová norma musela zaručovat transparentnost, odbornou i formální kontrolu nákupního procesu. "Usnadníme si tak nejen výběr a včasné dodání potřebného vybavení pro armádu, ale také odstraníme pochybnosti kolem zadávání a průběhu výběrových řízení," říká.

Exporadce: Zákon problémy neřeší, je potřeba víc kroků současně

Bývalý šéf poradců ministra obrany Alexandra Vondry (v čele resortu stál v letech 2010-2012, pozn. red.) František Šulc je k nápadu zlepšit zakázky zavedením nového zákona skeptický. "Nový zákon, který měl obraně umožnit nakupovat snáze, platí rok a půl. Proč byl přijímán v této podobě, jestli nevyhovuje obraně?" ptá se.

Problémy s akvizicemi jsou podle něj léta stejné, přičemž tím hlavním není zákon samotný. Šulc říká, že by bylo potřeba dokázat správně provést několik kroků zároveň, počínaje analýzou, s jakým typem zakázek problém je a s jakým nikoliv.

"Častým problémem je to, že vojáci vědí, co chtějí koupit, napíšou specifikace na jeden výrobek a pak se hledá někdo, kdo se podepíše pod přímé zadání a kdo bude následně vláčen bahnem a kriminalizován. Nebo se častěji specifikace ohlazují tak, aby o soutěž šlo naoko, ale aby
vyhrál kýžený dodavatel," popisuje.

Důsledkem je přitom prý to, že se firmy odvolávají a soudí, protože trik prohlédnou.

Problém vidí Šulc i v plánování akvizičních projektů, respektive v tom, že se původní plány nedaří dodržet a průběžnými úpravami a doplňováním se zpočátku dobře vypadající akvizice stane nepřehlednou. "Je potřeba umět rozhodnutí přijmout, udržet a převzít odpovědnost," soudí Šulc.

Armádním nákupům by podle něj prospělo i zjednodušení v tom smyslu, aby do nich nevstupovalo tolik pracovníků a složek resortu, což nákupy protahuje. Problémem je i nedostatek kvalifikovaných lidí, kteří se akvizicemi zabývají. "Řešení proto musí být komplexní a víceúrovňové. Podívat se, s jakými zakázkami a oblastmi jsou dlouhodobě největší problémy, využívat všech možností postupu v rámci zákona o zadávání veřejných zakázek i mimo něj, vědět, co se má pořídit, nekomplikovat specifikace a hlavně je neměnit. Dodržovat termíny, zaměřit se na změnu vnitřních předpisů a zjednodušit, co se dá," shrnuje Šulc.

Radary armáda potřebuje urgentně

I kdyby se Metnarova myšlenka, jak změnit armádní nákupy, ujala, řada současných nebo nastávajících zakázek by proběhla podle dosavadních pravidel.

Zejména nové radary a v dalším sledu vrtulníky či pásová obrněná vozidla totiž vojáci potřebují bez odkladu.

Česko dosud ve střežení vzdušného prostoru do výšky tří tisíc metrů spoléhá na patnáct let přesluhující sovětské radary. "Jejich údržba už je ale mimořádně složitá. Odborníci, kteří je umí udržovat, jsou ve vysokém věku a firma, která údržbu zajišťuje, už nemá mnoho důvodů investovat do vzdělání lidí, kteří se zabývají opravami systému, který nemá perspektivu," popsal pro HN brigádní generál Ivo Střecha z generálního štábu.

Související