Sloupek Martina Malého: Odhalujeme, jak pracují novináři. A alternativní média o tom mlčí!

Při schvalování vlády bylo zase hodně příležitostí zanadávat si na média. Někteří se omezili na "mediální kampáň", jiní si přisadili ještě víc, a tak ve veřejném prostoru zaznívala pozoruhodná vyjádření nejrůznějších kalibrů, většinou od osvědčených představitelů tohoto žánru.

Leitmotivem těchto vyjádření je stále totéž: Novináři a média z mainstreamu – v protikladu k "alternativním" a "fake news" bych je snad mohl nazývat "true news" či "média staré školy" – jsou jen hlupáci, kteří ničemu nerozumí (v této disciplíně tradičně vítězí duo prezident a jeho tiskový mluvčí, takto bývalý novinář z komunistického tisku), a proto píšou na objednávku, podle notiček z Bruselu, od Sorose či rovnou od Američanů. Tradiční média tak vlastně dělají jen propagandu, jejímž úkolem je přehlušit jakýkoli alternativní hlas a hlásat jedinou správnou pravdu.

Ještě před několika lety bych na tomto místě mohl zavtipkovat, že bez ranního přehledu "Koho dnes nenávidíme a koho pošpiníme", který je distribuován přímo z Bruselu do redakcí a promítán novinářům před každou poradou, si chod novin neumím představit, ale doba se změnila a jistě by se našel někdo, kdo by takovou pitomost vydával za "únik tajných informací", a za tři dny by to kolovalo po sociálních sítích s titulkem "Šokující zjištění. Novinář přiznává, jak to chodí v redakcích. Co před vámi média tají?!" Takže laciné žertíky stranou…

Já bych se do takového tématu ani nepouštěl a s chutí bych si zaglosoval na téma "ministrem až do prvního přečtení diplomové práce", ale čím dál více lidí se mě na tohle ptá a má potřebu se mnou o tom mluvit, tak to s dovolením proberu veřejně.

Co vlastně odlišuje "tradiční média" a "alternativní", popřípadě takzvané fake news? A existuje nějaký mediální tlak tradičních médií vůči alternativním? To byla, mimochodem, jedna z báječných tezí minulého týdne, už ani nevím, kdo přesně se jí dopustil, ale jádrem sdělení bylo, že novináři jsou vlastně jen propagandisté, kteří brání alternativním médiím v existenci, očerňují je, a dokonce sestavují seznamy nepohodlných…

Tradiční média fungují na jednoduchém principu, který můžeme nazvat "kritickou prací s informací". Tedy používají metody, jak zprávy ověřovat, jak vyhodnotit jejich důvěryhodnost, jejich závažnost, a podle toho se řídit při jejich vydávání. Zároveň mají mechanismy, jak toto ověřovat, dodržovat, případně jak se chovat v situacích, kdy se nějaká zpráva ukáže lživou.

Samozřejmě, každé vydavatelství to má jinak, každé má vlastní mechanismy, nějak nastavenou laťku a interní pravidla, ale v zásadě platí, že všude je několik úrovní kontroly, od autora přes vedoucího rubriky, editora, korektora a vedoucího vydání až k šéfredaktorovi. Každý článek neustále někdo po někom čte, a když zjistí nesrovnalosti, tak to řeší. "A kdo nám to řekl?" nebo "Odkud tohle víme?" je v redakci otázka tak běžná jako pozdrav.

Přesto se může stát, že uteče chyba. Každému médiu se to stane a cti dbalé médium se pozná podle toho, jak se k věci postaví. Standardem je omluva a oprava. Novináři nejsou vševědoucí a, věřte nebo ne, naprostá většina to o sobě ví. Proto se neustále snaží získávat další a další informace a jako čert kříži se vyhýbají kategorickým tvrzením "Toto je pravda, jediná a správná." Nemáme přímé spojení ani na ilumináty, ani na Brusel nebo CIA, a dokonce nám nechodí ani Věstník jarovizace od prezidentské kanceláře, takže vám nemůžeme říkat, co je jediná správná pravda a co si máte myslet.