Situace zdá se být pro českou pravici nadmíru výtečná. Začala fungovat vláda, která se dá nazvat levicově populistickou a která se od prvních dní sype na plagiátorských aférách. Řeklo by se, že to je ideální situace pro opozici: může vyrýsovat precizní zodpovědný program, představit kompetentní lídry a v dalších volbách si jít pro vítězství. Jenže fakticky je to úplně jinak. Pravice je zadupaná do země vnějšími okolnostmi i vnitřními problémy. A zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se mohla zvednout.
Vnější limity spočívají v tom, že voliči se už nerozhodují po ose levice/pravice, ale spíš emocionálně. Volby nyní rozhodují motivy jako strach, bezpečí, identita. To dobře ví Andrej Babiš, který se pokouší vytvářet pocit vnějšího ohrožení a vykreslovat sebe sama jako ochránce národa. Rétorika vzdoru proti "Bruselu" a odporu vůči migraci je účinná a přebíjí všechna faux pas, projevy nekompetence, cokoli.
Pokud se celková atmosféra nezmění, nemá pravicová opozice příliš manévrovacího prostoru. Musela by přesvědčit většinu Čechů, že skutečné problémy země jsou jinde a že má na jejich řešení lepší recept než Babiš. Jenže to půjde těžko, protože racionální argumentace zpravidla tahá v souboji s emocemi za kratší konec provazu. Na Babišově straně je navíc i další základní emoce: naděje. Pořád je "ten nový", se kterým řada lidí spojuje budoucnost, zatímco pravice jsou "ti staří, kteří selhali". Výchozí podmínky nevypadají pro pravici a střed dobře.
Co se dočtete dál
- Proč je pro pravici a pravý střed klíčové uvažovat o nějaké formě integrace a jaké další problémy musí vyřešit, aby měli šanci uspět.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi