To si snad nedovolí, vždyť by to bylo naprosté porušení ústavy a zákonů. Taky se touto větou občas utěšujete při sledování české politické scény? Přitom je to holá pošetilost. Porušovatelé si se všemi legislativními zábranami hravě, a dokonce i právnicky poradí. Jako to udělali přesně před sedmdesáti lety komunisté v ovládnutém Československu.

Tehdy již zglajchšaltované Národní shromáždění přijalo 21. července 1948 zákon o úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů. Šroubovaný název normy zakrýval závažnou věc. Hned prvním paragrafem byly zpětně legalizovány veškeré aktivity akčních výborů Národní fronty vzniklých během únorového komunistického puče, pokud byly v rozporu s platnou legislativou. Neboli došlo k potvrzení tisíců protiprávních vyhazovů z politických sekretariátů a ze státního aparátu, které byly prováděny samozvanými skupinami kariéristů a fanatiků pod taktovkou a v zájmu KSČ.

"Boj vedly akční výbory na půdě ústavní a na půdě zákonné, neboť v nich se naplnila a jimi byla prováděna stěžejní zásada naší ústavy, že lid je jediným zdrojem moci ve státě. Nutno předložený návrh hodnotit jako zákon odpovídající potřebám a duchu lidovědemokratického zřízení," vysvětlila při jednání parlamentu zpravodajka a poslankyně Zdeňka Patschová z KSČ.

A bylo vymalováno. Do rozpravy se nikdo nepřihlásil a následoval les rukou zvednutých pro přijetí kontroverzního zákona. Všichni rudí revolucionáři, které třeba ještě tížilo svědomí z pošlapání právního řádu demokratického státu, si mohli na jedenačtyřicet let oddechnout.

Retroaktivita žádný problém

Je jasné, že každý nový režim, ustavený násilně proti vůli dosavadních mocenských struktur, musí v určité chvíli postupovat v rozporu se zavedenými pořádky. A své "protiprávní" počínání pak legalizuje se zpětnou účinností. Není však režim jako režim.

Žádný zákon rakousko-uherské monarchie pochopitelně nepočítal se vznikem Národního výboru československého v červenci 1918, a už vůbec ne s vyhlášením samostatného československého státu. Vše se muselo legalizovat teprve v průběhu převratu. Stejně tak obnovená republika v roce 1945 zneplatnila protektorátní legislativu až dodatečně, například dekretem prezidenta Edvarda Beneše číslo 5 o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody. A také polistopadové demokratické Česko přijalo v roce 1993 zákon o protiprávnosti komunistického režimu, v němž se konstatuje, že odpor občanů byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty.

Ve všech případech šlo o retroaktivní normy. Vždy však byly použity demokraty v rámci likvidace předchozí diktatury či autokracie, která znemožňovala domoci se spravedlnosti pomocí normálních právních nástrojů. V takových případech právní teorie retroaktivitu výjimečně připouští.

Jenže zrod únorové komunistické diktatury byl proces přesně opačný. KSČ teoreticky mohla obsadit většinu ministerských křesel, vyházet oponenty a zavést v zemi socialismus klidně už v předúnorových poměrech. Jenom by musela získat nadpoloviční většinu ve volbách.

A to se jí nedařilo. Proto se uchýlila k ignorování zákonů a ústavy.

Z toho důvodu právní teorie retroaktivitu použitou při legalizaci diktatur netoleruje. A uvedený zákon o úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů z července 1948 se dnes považuje za učebnicový příklad porušení zásady "lex retro non agit" čili zákon nepůsobí zpětně.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Kdo přišel s myšlenkou akčních výborů a jaké bylo jejich poslání.
  • Kolik lidí bylo vyhozeno z funkce či ze zaměstnání, aniž by měli možnost se odvolat.
  • Jak dlouho komunisté výbory využívali a proč jim nakonec začaly být na obtíž.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se