Vedení sociální demokracie našlo po dvouměsíčním tápání v kauze Poche mimořádně neoriginální řešení. Spokojilo se s dalším slibem šéfa strany Jana Hamáčka, že spor o obsazení postu ministra zahraničí vyřeší – tentokrát nejpozději do poloviny října. Tedy po komunálních a senátních volbách.

Samozřejmě jde jen o nedůstojné strkání hlavy do písku a boj o čas. Spor hrozící rozkolem ČSSD se odkládá, po komunálkách ať klidně přijde potopa. Je totiž předem jasné, že Hamáček do dané lhůty nic nevyřeší. Bude dál jako "kafemlejnek" omílat, že stranickým nominandem na šéfa diplomacie je Miroslav Poche. A to i přesto, že takové řešení nemá kvůli trvalému odporu Hradu a neochotě premiéra Andreje Babiše jít do kompetenčního sporu s prezidentem žádnou šanci.

Jenže co má Hamáček taky říkat, když perspektivnějšího kandidáta sám navrhnout nemůže. To by předtím muselo předsednictvo strany odvolat podporu Pocheho, kterou odhlasovalo na jaře. A to neučinilo. Ani nedalo Hamáčkovi volnou ruku vybrat náhradníka jen o své vůli. Evidentně se na tom předsednictvo neshodne. Anebo drží Hamáčka v kleštích. 

Na druhou stranu je pravda, že pátečním odkladem se ČSSD nezbavuje scénáře, o němž se už nějaký čas mluví ve vedení strany. Podle něj by představenstvo mělo nechat rozhodnout o nominandovi samotného Hamáčka, jehož by tak vyvázalo z povinnosti respektovat dohodu na Pochem. Fakticky by však při výběru náhradníka vedl Hamáčkovu ruku právě Poche, který by tak zůstal šedou eminencí Černínského paláce. Jen Pocheho vlivu v pražské organizaci ČSSD totiž Hamáček vděčí za to, že při jarním referendu o oranžovém vstupu do Babišovy vlády převážily hlasy pro. Popsaný plán může po komunálkách pořád ještě přijít na řadu. S tím, že Pocheho favorit Jakub Landovský už bude mít coby současný lídr pražské kandidátky ČSSD "po šichtě". A bude tedy případně k dispozici. 

V celé složité konstrukci mocenských vlivů se ovšem zapomíná na to nejpodstatnější. A to je kvalita české zahraniční politiky. Měsíc sem, měsíc tam, taky máte pocit, jako by straně, která si pracně vyhádala gesci nad resortem diplomacie, nakonec vůbec nevadilo provizorium, které tam vládne? Jak dlouho může být Česko v dnešním rozháraném světě bez plnohodnotného ministra zahraničí? Zajímá vůbec ČSSD, že zahraniční a především evropskou agendu státu převzali Babiš se Zemanem? 

Možná právě tahle laxnost uškodí sociálním demokratům v komunálních a senátních volbách víc, než kdyby včas kousli do kyselého nominačního jablka.