Petr Honzejk
Andrej Babiš postoupil ve hře o největšího antiuprchlického bijce na další level. V rozhovoru pro Právo prohlásil, že nechce v Česku přijmout ani válečné sirotky: "Proč bychom je přijímali? Máme sirotky i u nás, které musíme připravit na vstup do života!" pravil premiér. Zdálo by se, že událost do volebního deníku nepatří, vždyť letos jde, vedle senátních, hlavně o komunální volby, které formálně nemají s otázkou migrace nic společného. Jenže téma migrace v dnešním Česku prostupuje vším, rámuje vše. Paradoxně včetně voleb do městských a obecních zastupitelstev. A - jak dále uvidíme - Babiš měl zřejmě opět dobrý čich na to, jak ho uchopit.
Sám Babišův výrok je skoro neuvěřitelný. Odmítnout přijmout děti, které přišly ve válce o rodiče, to už chce opravdu kachní žaludek. Všechny Babišovy vytáčky ("pomáháme na místě", "moje nadace se stará o české sirotky", "proč brát děti zrovna ze Sýrie, a ne třeba z Ukrajiny"...) jsou jen dodatečnými dávkami morálního morfia. Jsme přece jednou z nejbohatších zemí na světě, děti bez rodičů u nás materiálně nestrádají, takže bychom si jistě mohli dovolit přijmout i nějaké sirotky z oblasti za hranicemi našeho blahobytu. Z Ukrajiny, ze Sýrie, odkudkoli. A Babiš říká těm syrským "ne". To není nic jiného než totální cynismus, absolutní ztráta smyslu pro humanitu.
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
