V říjnu minulého roku vyzval generální tajemník Komunistické strany Číny Si Ťin-pching své spolustraníky, aby co nejvíce posilovali takzvanou "měkkou sílu" své země. "Zlepšíme naši schopnost zapojovat se do mezinárodní komunikace tak, abychom dokázali prezentovat náš pohled na věc, předkládat pravdivý a multidimenzionální obraz Číny a posílili měkkou sílu naší kultury," hřímal během 19. sjezdu Všečínského shromáždění lidových zástupců v Pekingu. Jeho slova dokládají význam, který nejvyšší čínští představitelé přikládají ovlivňování politického prostředí za hranicemi své země.

Čína v posledním desetiletí utratila po celém světě desítky miliard dolarů na ovlivňování veřejného mínění a na zlepšení svého image. Za ně zorganizovala tisíce výměnných pobytů, připravila rozsáhlé kulturní aktivity, vzdělávací programy (zejména stále se rozšiřující síť Konfuciových institutů) a zahájila rozvoj mediálních iniciativ s globálním dosahem.

Ve stejném období prudce zvýšila své aktivity v této oblasti také ruská vláda. V polovině první dekády nového tisíciletí spustil Kreml globální televizní síť Russia Today (následně přejmenovanou na méně nápadnou značku RT), dále posílil systém, který mu umožňuje ovlivňovat obsah toho, co se šíří po internetu. Zvýšil také svou podporu různých, se státem provázaných politických institutů a obecně rozšířil pole svých aktivit, které mají pozitivně ovlivňovat to, jak mezinárodní společenství vnímá Rusko.

Hra na občanskou společnost

Čínský režim jedné strany dělá všechno pro to, aby v očích demokratických zemí působil co nejpřijatelněji. Státem podporovaná výzkumná centra, média, Konfuciovy instituty a výměnné programy v podstatě napodobují různé aktivity nezávislých občanských společenství, jak je známe na Západě. Navenek vlastně není patrný žádný velký rozdíl. Mnozí si proto ani neuvědomují, jak je občanská společnost v Číně utlačována. A to samé platí i pro Rusko, kde tamní úřady svazují občanskou společnost celou řadou restriktivních opatření.

Neformální vliv Číny a Ruska v posledních letech tedy roste, ale zatím je v demokratických zemích spíše podceňován. Prostředky, jimiž je prosazován, mnozí stále považují za měkkou sílu, tedy něco zcela legitimního, co používá i Západ.

Co je nakonec špatného na kulturních a vzdělávacích aktivitách, zapojení různých think-tanků a politických institucí, rozvoji mediálních platforem… Zpráva, kterou v prosinci 2017 zveřejnilo Mezinárodní fórum pro studium demokracie, s názvem Ostrá síla: Rostoucí vliv autoritářských režimů ale upozorňuje, že způsoby, jimiž tyto režimy v posledních letech stále častěji usilují o prosazování svého vlivu, rozhodně nikterak měkké nejsou.

Povaha autoritářských režimů totiž ovlivňuje i běžnou standardní diplomacii. Státy jako Rusko či Čína sice přijaly formu, nikoliv však podstatu prosazování svých zájmů měkkou silou. To, co předvádějí, by se dalo nazvat spíše "ostrou silou", jejímž základem je cenzura informací vysílaných do světa, manipulace a odvracení pozornosti od vlastních problémů spíše než přesvědčování a vysvětlování toho, co pozitivního mohou státy nabídnout. Peking i Moskva přitom volí trochu odlišné taktiky. V případě Číny doprovázejí její vzdělávací a kulturní aktivity tlaky na monopolizaci idejí a potlačování alternativních pohledů. Vládci Ruska se zase snaží v zemích svých rivalů zasívat nejrůznější pochybnosti a rozpory.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Jaké další metody využívají Moskva a Peking, aby si získaly politiky a veřejné mínění v demokratickém světě na svou stranu.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se