Než soudce vyřkl rozhodnutí, podíval se pozorně na obrazovku počítače. Pravděpodobnost, že se obžalovaný dopustí trestného činu? Nízká. Pravděpodobnost, že se bude vyhýbat soudu? Velmi nízká. Závěrečné doporučení? Propustit z vazby bez kauce.

Soudce Jimmy Jackson pohlédl na osmnáctiletého Hercula Shepherda. Černého středoškoláka zatkla policie kvůli tomu, že u něj našla malé balení kokainu. Shepherd byl hvězdou školního týmu a bylo pravděpodobné, že mu některá z univerzit nabídne sportovní stipendium. Bez něj by si další studium nemohl dovolit. Ale kdyby zůstal ve vazbě a promeškal ještě dva dni vyučování, ze školy by ho vyhodili.

"Rozhoduji o propuštění z vazby," řekl soudce.

Tak nějak soudní líčení z loňského srpna u soudu v americkém Clevelandu popsala tisková agentura Asso­ciated Press. Ano, o propuštění mladého obžalovaného rozhodl soudce. Ale opíral se přitom − kromě svého úsudku − o stanovisko vydané počítačovým algoritmem.

Software, vytvořený společností z Houstonu, používá umělou inteligenci a při rozhodování o kauci bere v úvahu celkem devět rizikových faktorů. Cílem je určit, jaká je pravděpodobnost, že obžalovaný zmizí na útěku nebo bude pokračovat v trestné činnosti.

Algoritmus nebere v úvahu pohlaví, rasu, současná i předešlá zaměstnání ani to, kde obžalovaný bydlí.

To proto, aby se například na černocha bydlícího v chudé čtvrti a se špatně placeným zaměstnáním nenahlíželo přísněji než třeba na bělocha z bohatých poměrů.

Právě v tom je hlavní výhoda. Podle zastánců "počítačově asistovaného" soudnictví je v jeho verdiktech méně předpojatostí a předsudků. Navržený rozsudek je přitom pouze doporučením, které soudci nemusí respektovat.

Kritici ovšem tvrdí, že to se bude dít jen výjimečně a že soudci postupně rezignují na svou roli. Z pohodlnosti i alibismu.

Zatím jde o experiment omezený jen na menší počet soudů v některých amerických státech. A jen pro přesně definované úkony, mimo jiné zmíněné rozhodování o propuštěni na kauci. Když velká data a algoritmy dokážou spočítat, kdy hrozí porucha leteckého motoru, proč by jim mělo činit problémy odhadnout, jestli se obžalovaný polepší, nebo bude v trestné činnosti pokračovat?

Šokuje vás to srovnání? Přestáváte číst můj sloupek s výkřikem, že lidé nejsou stroje, a tudíž nenecháme stroje, aby o nás lidech rozhodovaly? Pravda je taková, že o nás už rozhodují. V letadle, když pilotují airbus a kapitán jí rohlík s pribináčkem. Nebo když vybírají na mobilu trasu, kterou se nejrychleji dostaneme z Budějovic do Prahy.

Je víc než jisté, že velká část lidské práce bude v budoucnu automatizována. Když tyto předpovědi čteme, obvykle si představíme tovární haly, náklaďáky bez řidičů nebo kombajny na polích, řízené přes satelit.

Málokdo si představí, že by stroj nahradil zrovna JEHO. Zvlášť my, kteří pracujeme takzvaně hlavou. Bílé límečky, jinak řečeno.

Dlouho jsme slyšeli, že nejbezpečnější sázkou na budoucnost na trhu práce je věnovat se sofistikovaným, vysoce specializovaným oborům. Ale teď mnohé studie ukazují, že právě ty budou nahrazeny stroji možná dřív než leckteré manuální profese. Částečně z technických a částečně z ekonomických důvodů.

Mnohé právní firmy v Americe dnes k analýze smluv používají specializovaný software, určený k vyhledávání potenciálních sporných či rizikových pasáží. A zatímco tisícistránkovou smlouvu dřív analyzoval tým právníků několik dní, algoritmus to zvládne za pár desítek sekund.

Že si rádi připlatíte za "fortelnou" lidskou práci, nejlépe od někoho s diplomem z prestižní univerzity? Ne tak rychle. Loni uspořádala firma LawGeex společně s vědci ze Stanfordovy a Dukeovy univerzity "souboj" svého softwaru a dvaceti zkušených právníků. Cílem bylo najít sporné body v pěti smlouvách. Lidé se s úkolem vyrovnali velmi slušně, s vysokou úspěšností 85 procent. To není vůbec špatné. Jenže algoritmus vykázal úspěšnost 94 procent.

Ano, milé bílé límečky, taláry a kravaty, taky slyšíte ten vzdálený dupot? To jsou roboti a jdou si pro naši práci.

Související