Hezká je jako na louce kytička. Sice prostičká, přitom nejhezčí ze všech. Ovšem jestli nám zahyne, všechno s ní pomine, potom už nebudem žít. Řeč je o České písničce, kterou si pro svůj film Písničkář o hudebním odbojáři za rakousko-uherské monarchie napsal v roce 1932 Karel Hašler. V těch pár verších, které brzy zlidověly, se ukrývá několik utkvělých představ i lákavých sebeklamů o prosté, leč nedostižné kráse i křehkosti českého národa.

Do dnešních dnů je melancholicky lítostná, až sentimentální skladba největším Hašlerovým hitem a přežila mnohem víc sezon, než bývá u šlágru zvykem. Zpívala se během protektorátu, dočkala se pozornosti v druhé půli let šedesátých a po vzniku České republiky v devadesátých letech se běžně vyskytovala v nejsledovanějších estrádách komerční televize Nova. V každém z těch časů dokázala rezonovat s pocity národní obrody a sebeuvědomění. Ostatně Česká televize se v pátek 26. října chystá v rámci oslav sto let od vzniku republiky odvysílat záznam koncertu se současnými interpretacemi autorových skladeb.

OBSAH NOVÉHO ČÍSLA
 
Hlavní komentář: Zmatek v Británii, jednota na pevnině: Brexit vystavil obě strany do jiného světla, než se předpokládalo
 
Téma: 100 let repubilky
 
Eseje: Vezměme si stát zpět od Erika Taberyho a Sebestředný stát od Igora Lukeše
 
Anketa: Čeho si ceníte na ČR a jekou byste ji chtěli mít?
 
Rozhovor: S Pavlem Kosatíkem
 
Agenda: Proč chce Miloš Zeman dostat z funkce šéfa BIS
 
O kom se mluví: Banksyho obraz ve skartovačce
 
Kontext: Reportáž z Poříčí u Litomyšle  evropské obce č. 1
 
Rozhovor: S ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem
 
Kultura: Vlastenecký hitmaker Karel Hašler
 
Civilizace: Vyšetřování zločinů z kosmu
 
respekt

Málokterá postava je tak přítomná v DNA české písňové tvorby tak jako Karel Hašler (1879–1941) – a to nejen ideově, ale i z hlediska toho, jak se začal v Československu formovat zábavní průmysl. "Byl by notorickým Zlatým slavíkem, nositelem Ceny Thálie za jevištní výkon, nositelem Českého lva za hlavní postavy ve filmech a držitelem Zlaté desky za počet prodaných nosičů hudby – kdyby si česká společnost v první polovině 20. století tyto bohulibé popkulturní fetiše vytvořila," napsal Pavel Kohout v anotaci ke své revui Hašler..., která se v pražském Divadle na Vinohradech hrála od roku 2013 do letošního června.

Možná nikdo jiný v dějinách české populární hudby neprošel také tolika radikálními technologickými proměnami kulturního provozu. První slávu zažil v době, kdy se písně šířily pomocí notových záznamů, s přehledem obstál i jako zpěvák svého repertoáru v éře rozhlasu a gramodesek, poslední vlna jeho popularity se kryla s nástupem zvukového filmu. Písně, které v průběhu let stvořil, ukazují nejen kolorit staré zmizelé Prahy plné nostalgických vzpomínek na milostná dostaveníčka a romantické hrdiny, ale hojně také zachycují dobové vlastenectví. Euforii z nově nabyté státnosti, bezradnost, co si počít se svobodou, a strach, že nás o ni někdo připraví. To jsou nálady, které nezmizely ani po sto letech. A které potvrzují, že pro ně často hledáme zrcadlo v showbyznysu.

Srdce má zmámené

Druhá polovina 19. století přináší Evropě i českým zemím výrazné změny životního stylu. Dochází k obrovskému přílivu venkovského obyvatelstva do měst a průmyslových center. Původně folklorní hudba naráží na zcela jiné prostředí. Právě tady se rodí nová kultura a hudba. Začíná znít hudba taneční, vznikají dechové kapely, témata písní zase ovlivňuje rozvoj komunikace – šíří se noviny, roste obliba lidové četby, ať už jde o kalendáře nebo takzvané romány pro služky. V městském prostředí vzniká žánr, pro nějž se později vžije název "divadlo malých forem" – sled scének a satirických skečů, které v pivnicích provozují kočovné herecko-pěvecké družiny. Své etudy prokládají písněmi s tématy buď lechtivými, či sociálně kritickými.

V devadesátých letech 19. století šlo o běžnou zábavu nižších vrstev, kterou pivovarníci vítali, protože jim zvyšovala tržby. S příchodem nového století se ale ke slovu dostává generace nová – intelektuální, vycházející z řad studentů i začínajících spisovatelů, výtvarníků a herců, kteří byli svěžestí lidové zábavy okouzleni, ale toužili ji esteticky povýšit. Mezi nimi i Karel Hašler. Na jedné straně ctěná osoba kulturního života coby člen hereckého souboru Národního divadla, na straně druhé hudebník a textař samouk, který talent propůjčuje něčemu v očích dobové kulturní elity tak pokleslému jako kabaret.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • Jaké nálady tehdejších Čechoslováků odrážela dobová hudba Karla Hašlera?
  • Jakým způsobem popisoval vznikající Československo a jeho představitele?
  • A proč ho generace Voskovce, Wericha a Ježka považovala za usedlého umělce?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se