Já prostě odcházím jen bránit své horizonty, zpíval kdysi Jaromír Nohavica v písni Moje malá válka. O jaké horizonty šlo a kam až při jejich bránění známý český písničkář došel, ukázaly fotografie ze slavnostní recepce v moskevském Kremlu. Nohavicovi v gala obleku na nich při příležitosti oslav Dne národní jednoty (náhrada za oslavy výročí říjnové revoluce) připevňuje Puškinovu medaili sám ruský prezident Vladimir Putin.

Absurdní je to stejně, jako kdyby si do carského paláce přišel pro metál sám Puškin. Toho kdysi poslal "gosudar" Alexandr I. do vyhnanství za proticarské verše a šíření buřičských myšlenek. Rovněž od cara Mikuláše I. "vyfasoval" dvouleté vyhnanství za sympatie s povstáním děkabristů. Panovník ale pochopil, že je lepší mít geniálního literáta na své straně, a tak zařídil jeho návrat na výsluní pod dohledem tajné služby. Dokonce se stal osobním cenzorem Puškinových děl a po jeho smrti sponzoroval pozůstalou rodinu. Putin má s dávnými cary leccos společného. Potírá své odpůrce, je rozmnožitelem ruské říše. Osobně schvaluje udělování Puškinovy medaile, a tak mezi dosavadními laureáty není žádný z jeho odpůrců.

Teď má na své straně i jednoho populárního a kdysi odbojného českého umělce. "Když čteš písně, básně druhého člověka, když zpíváš písně druhého člověka, stáváš se součástí jeho duše, nebudeš jeho nepřítelem," vyznal se Nohavica rusky v děkovné řeči. Zlatá slova! A když přijímáš metál z rukou samotného Vladimira Vladimiroviče, stáváš se součástí kremelské imperiální duše a nebudeš už ani nepřítelem Ruska, chtělo by se dodat.

Je to smutný horizont barda, na jehož písničkách vyrostla celá listopadová generace Čechů. Už po zveřejnění svého jména v registrech StB, pózování s Tomiem Okamurou či loňském vyznamenání prezidentem Milošem Zemanem byl Nohavica vnímán jako "ten z druhého, východního břehu". Teď, když dostal Putinův cejch, není pochyb.