Pro novinku spisovatele Jaroslava Rudiše by se nenašlo lepší jméno než to, pod nímž nedávno vyšla: Český ráj. Geograficky odkazuje k regionu, z něhož turnovský rodák pochází, a nabízí také další metafory i konotace včetně oslavy češství. Kdo zná autorovy předešlé romány, může si při čtení libovat ve "starém dobrém Rudišovi" a myslet si, že už ho nic nepřekvapí. Minimálně jedno takové překvapení ale Český ráj nabízí. Je to Rudiš, a přece není.
První popisné odstavce čtenáře uvádějí na malou scénu. Je tma, ticho a někde kape voda. Do nastražených uší se po chvíli vloudí ženské chichotání, které zní jako z jiného světa. Vtom se rozsvítí agresivní světlo. Konečně se můžeme rozhlédnout: jsme ve staré sauně ze 70. let. Přichází saunérka, poklidí a zmizí. Později nám tato žena, usměrňující muže, bude definovat hranice každého dalšího dějství, vždy se shodujícího s jedním ročním obdobím.
Úvod se saunérkou je součástí kompozice, již Rudiš využívá často − první a poslední výjevy jsou podobné či totožné, jako tomu bylo u úvodních a závěrečných tří vět jeho předešlého románu Národní třída, nebo pokračují stejným okamžikem, viz starší romány Grandhotel či Konec punku v Helsinkách.
Co se dočtete dál
- V článku se dále dozvíte:
- Proč nevadí, že postavy Českého ráje nemají jména?
- Co čtenářům nabízí univerzální typy?
- A proč si vlastně Rudišovy knihy kupují?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
