Dámy a pánové, když mě Pavel Beneš poprosil, abych promluvil na vernisáži jeho výstavy, byl jsem potěšen i překvapen. V této roli se ocitám poprvé. A jak to v podobných případech bývá, cítím vzrušení i obavy.
Jsem celkem zdatným autorem nekrologů. To jsem v minulosti prokázal. Nenapsal jsem jich moc, ale uměly takzvaně vzít za srdce. Dokazuje to i fakt, že mám od svých přátel několik předběžných objednávek.
Takže kdyby toto byl smuteční kar, a nikoli vernisáž, garantuji, že by jediné oko nezůstalo suché. Ale jelikož je mým úkolem otevřít výstavu, nemohu zaručit nic.
Moje první řeč na vernisáži. Pojmenoval jsem umění každodennosti
Ptal jsem se samozřejmě autora, co by chtěl, aby v mé řeči zaznělo. "Je mi to celkem jedno," prohlásil. "Požaduji jen to, abys mě vychválil do nebes."
S dovolením se o to pokusím. Nejsem úplný nováček, aspoň co se týče vystupování na společenských akcích. A nespecializuji se pouze na pohřby. Například jsem byl už pětkrát za svědka na svatbě. Moje skóre je dva tři v neprospěch rozvodů. I to ukazuje mou úspěšnost. V trvanlivosti manželství si ta "má" vedou lépe než celostátní průměr.
Čímž se dostávám k tomu, jak jsme se s Pavlem poznali. Zeptal jsem se ho v roce 1991, kdy už byl uznávaným grafikem s dobrou pověstí a já začínajícím reportérem v časopisu Reflex, jestli by mi neudělal pozvánku na svatbu. Souhlasil.
Udělal ji ve formě složenky. Pamětníci z mé generace, i ti starší z vás, vědí. Zelený podlouhlý proužek papíru, kterým se za socialismu platily účty. Nenáviděný symbol dospělosti. A také symbol světa, ve kterém úmornost, beznaděj, bezvýchodnost a truchlivost převládají nad radostí a nadějemi.
Co se dočtete dál
- V článku se dále dozvíte:
- Jak to má Pavel Beneš se ženami?
- Jak se chová ke studentům?
- A proč jsou jeho životním dílem?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
