Dva roky připravoval historik Michal Frankl žádost, měsíc a půl pak piloval desetiminutovou prezentaci, kterou přednesl před komisí v Bruselu. Důkladná příprava se vyplatila. Evropská výzkumná rada (ERC) mu přidělila grant ve výši skoro dvou milionů eur.

"Tento projekt se snaží vepsat uprchlíky zpátky do dějin středovýchodní Evropy 20. století," stojí v popisu chystaného výzkumu, který dokonce ERC vyvěsila na své stránky mezi sedm příkladů letošních grantů. Ty každoročně rozdává etablovaným vědcům, kteří získali doktorát nejpozději před dvanácti lety, na nadějné projekty napříč Evropou. Počet grantů pro české vědce se dá každoročně spočítat na prstech jedné ruky a v drtivé většině směřují do oblasti přírodních věd. Frankl je tak vůbec prvním českým historikem a letos také jediným českým vědcem, který prestižní podporu získal. Z bezmála 2400 přihlášených projektů letos rada podpořila 291 badatelů.

Jak vznikla myšlenka udělat výzkum zrovna na téma uprchlíků ve středovýchodní Evropě minulého století?

Myšlenka se odvíjí od mého staršího výzkumu, na kterém jsem pracoval s Kateřinou Čapkovou. Byl o uprchlících do Československa a výsledkem byla kniha Nejisté útočiště, kterou jsme vydali asi před deseti lety. Zarazilo mě, že i když téma vyvolalo zájem, diskuse tehdy moc nesměřovala ke kritickému pohledu na Československo, na české země jako místo, kam se utíká. Co mě specificky zarazilo: v knize jsme poměrně detailně zdokumentovali uzavření československé hranice pro uprchlíky z Rakouska v roce 1938 po připojení Rakouska k nacistickému Německu. Bylo to uzavření hranice zejména pro židovské uprchlíky. Přišlo mi, že je tady velký kontrast mezi tím, jak se mezi historiky, ale také na veřejnosti, debatovalo o uzavření švýcarské hranice za druhé světové války proti uprchlíkům před holocaustem nebo vízová politika, zabránění příchodu uprchlíků do Ameriky nebo do Velké Británie či kritické studie o Francii. Seznam by se dal protahovat dál.

Z toho se vyvinula otázka, jestli se ve vztahu k uprchlíkům nedíváme jinak na pomyslný Východ. Na země, které nepovažujeme z dlouhodobého hlediska za stabilní, liberální demokracie. Projekt vzešel z úvahy, co by se stalo, kdybychom pohled otočili. Kdybychom se zkusili podívat na středovýchodní Evropu jako místo, kam se utíká.

Co pak obnášelo samotné získání ERC grantu?

Psal jsem hodně grantů a s žádným jsem nestrávil tolik času. Napsat grant trvalo asi dva roky, na desetiminutovou prezentaci před komisí v Bruselu jsem se připravoval asi měsíc a půl. Když jsem grant připravoval, procházel jsem studie o uprchlících do Polska, Jugoslávie, Rakouska a Maďarska, a bylo tam několik věcí, které mě zarazily. Například to, že se ví o řadě skupin uprchlíků v ruské emigraci po první světové válce, z doby revoluce, nebo uprchlících před nacismem nebo řeckých uprchlících v 50. letech. Ale jsou bráni jako izolované skupiny. Studie se většinou věnují jejich identitě, organizaci, uprchlíci jsou vnímáni jako pokračování národního nebo politického projektu, jsou vnímáni spíš jako taková diaspora. A málo se ptáme, co pro nás znamená je ochraňovat, co to znamená pro naši společnost, jak nás ovlivňují, jaké otázky jsou s tím spojené. Od toho se odvíjí metodologie mého projektu.

Jak tedy budete postupovat?

Budeme čerpat z různých pramenů – ať už z dokumentů, které vytvořil stát nebo organizace pomáhající uprchlíkům, nebo z osobních výpovědí, dopisů a podobně. Rozhodl jsem se, že aby měl projekt dostatečný dopad, rozšířím ho na celé dvacáté století. Na oblast zemí, které vyšly v roce 1908 z území habsburské monarchie - Polsko, Československo, Rakousko, Maďarsko, Jugoslávie a jejich následnické státy.

Není to moc velké sousto?

Je to ambiciózní projekt, vymezil jsem v něm časově-tematické body, na které se badatelé zaměří, a vyvinul ještě specifickou, hodně odbornou metodologii. Jsou čtyři období, kterým se chceme věnovat. Jedno bude vznik národních států, tedy první světová válka a období bezprostředně po roce 1918, druhé je zánik národních států na konci 30. let a doba nacismu. Pak se chceme věnovat 50. letům, které nám umožní srovnávat uprchlíky na Západ a na Východ a dívat se, jestli si ty dva velké ideologické bloky nebyly v něčem podobné. Tím nechci banalizovat rozdíl mezi útěkem na Západ s jeho politickými svobodami a velice ideologickým azylem v komunistickém bloku. Poslední období, které bude metodologicky jiné, jsou 90. léta a uprchlíci v bezprostředně postkomunistické době.

Máte tedy vymezené časové rámce, co přesně v nich budete zkoumat?

Budeme se věnovat několika věcem – jak souvisí uprchlíci s definicí občanství a nalézáním toho, kdo k nám patří a kdo nepatří. Vychází to z myšlenky, že kdo je občanem a kdo uprchlíkem, jsou spojené nádoby a společnosti si velice často na strategiích exkluze (vylučování lidí - pozn. red.) potvrzují, kdo jsme my. Což je myslím velmi dobře vidět i v dnešních velice ideologických debatách o uprchlících.

Jak to pozorujete v historii?

Když například po mnichovské dohodě Československo zbavuje občanství židovské uprchlíky z pohraničí, zároveň se tím redefinuje podstata československého občanství a posouvá se směrem k etno-nacionálnímu charakteru.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
reklama