Bez Katovic není žádná Paříž, zaznívalo v posledních dnech a týdnech z úst mnohých politiků i klimatologů. V hornoslezském městě se měla stanovit pevná pravidla na dodržování závazků vyplývajících z Pařížské klimatické dohody.

Jejím hlavním cílem je udržet emise skleníkových plynů a globální oteplování pod kontrolou a vyhnout se tak katastrofickým scénářům, před nimiž varuje řada vědeckých studií.

Jednání provázela od začátku značná skepse a nejistota.

Od roku 2015, kdy se státy na Pařížské dohodě shodly, se proměnila globální politická situace a po nástupu Donalda Trumpa do úřadu přišla tato smlouva o oporu ve Spojených státech.

Českou delegaci vedl v Katovicích ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Ten v rozhovoru pro HN přiblížil, proč byla vyjednávání v Katovicích náročná. Mimo jiné také představil svou vizi budoucnosti české energetiky.

Rozhovoru, který proběhl minulé úterý, v době, kdy ještě nebyl známý výsledek konference, se zúčastnili také ministrovi nejbližší spolupracovníci v Katovicích - hlavní vyjednávač za ČR Pavel Zámyslický a poradce ministra Petr J. Kalaš.

V sobotu večer se však téměř dvěma stovkám států konečně po zdlouhavých jednáních podařilo najít kompromis.

"S výsledkem konference v Katovicích můžeme být spokojeni, protože se podařilo dosáhnout hlavního cíle, tedy schválení souboru pravidel pro Pařížskou dohodu. Ta tak nyní může být naplňována," vítá Brabec výsledný text, který zatím není veřejně dostupný, protože se v něm dělají finální právní a jazykové úpravy.

Proč jsou Katovice tak důležité?

Brabec: V Paříži byla velká sláva z toho důvodu, že se drtivá většina zemí dohodla na dlouhodobém plánu. Bylo ale jasné, že dohoda musí nabýt konkrétnějších obrysů. To znamená nejen deklarovat závazky jednotlivých zemí, ale také vytvořit jakýsi jízdní řád. Jak se to bude kontrolovat a vykazovat a kdo to bude financovat. To jsou všechno body, které se nechaly takzvaně na později. A to později je teď.

Jaký je průběh jednání?

Brabec: První týden konference byl hodně o technických záležitostech. V tom druhém se to přesunulo do politické roviny. Zatím jsou uzavřeny spíše nějaké marginálnější dohody. To hlavní zůstává pořád otevřené.

Rozvojové země tlačí na to, aby jejich vykazování závazků vypadalo jinak než u rozvinutých zemí. Velká debata je samozřejmě i o financování. Jedná se také o tom, jakým způsobem se bude plnění jednotlivých závazků zemí kontrolovat.

Zatím ještě pořád celá řada věcí není vyřešena. Bude to ještě o velké debatě. Vyjednávání je vždy o tahounech. Letos se samozřejmě projevuje, že oproti roku 2015, kdy byla dojednávána Pařížská dohoda, jsme v jiné sestavě i geopolitické situaci.

Tenkrát byl výrazně znát tlak Baracka Obamy. Letos je lídrem hlavně EU, i když už dávno není největším emitentem skleníkových plynů.

Jakou pozici tu zastávají USA dnes? Bojkotují jednání?

Kalaš: Mě zaujalo, že tu USA mají neoficiální stánek, kde je napsáno: We are still in (Stále jsme členy Pařížské dohody, pozn. red). Ale zjevně to není federální administrativa, nýbrž části, které dohodu dál dodržují. To jsou především státy jako Kalifornie, stát New York a další. Rozhodnutí prezidenta Trumpa, že USA z dohody vystoupí, dál platí. Naštěstí je ale v USA řada států a měst, které se dál dohody drží a snaží se k ní přispět. Nastala trochu schizofrenní situace, kdy federální vláda odstoupila, ale velká část americké veřejnosti je stále přesvědčena, že to má smysl.

Ale z hlediska oficiálních jednání to je jak?

Zámyslický: Rozhodně nesedí v koutě. Dál vyjednávají a aktivně vystupují. Snaží se dál vyjednávat tak, jako by v Pařížské dohodě měli zůstat. To znamená, že dál tvrdě vystupují proti tomu, aby byl svět bipolární, aby rozvojové a vyspělé státy musely splňovat rozdílná pravidla. Aby to, co platí pro vyspělé země, platilo i pro Čínu a zbytek.

Kalaš: Já s nimi sedím na Zeleném klimatickém fondu (GCF). Tam USA slíbily dát tři miliardy dolarů, jednu miliardu zaplatily, dvě stáhly. Ale i tam vyjednávají, jako by byly členy. Velmi konstruktivně, velmi aktivně. Navenek jednají, jako by se nic nestalo. Jen tam stále visí hrozba odstoupení.

Takže pořád ovlivňují finální podobu, ačkoliv se počítá s tím, že odstoupí? (USA mohou podle Pařížské dohody odstoupit nejdříve koncem roku 2020, pozn. red.)

Brabec: Je to tak, že dokud skutečně neodstoupí, jsou pořád členy. To, že se takhle na federální úrovni dohodli, je samozřejmě špatně. Nebýt Obamovy administrativy, bylo by bývalo daleko složitější dát celosvětovou dohodu dohromady. Barack Obama hodně ovlivnil Čínu, možná i Indii. Sehrál tam opravdu obrovskou roli a díky němu se povedlo dát dohromady ty největší hráče.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Objevují se u dalších států kromě USA náznaky, že plánují dohodu opustit?
  • Kolik Česko přispívá na finanční podporu boje s klimatickými změnami rozvojových zemí?
  • Jak by podle Brabce ideálně a realisticky měl výhledově vypadat český energetický sektor?

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.