Horníky, kteří zahynuli v dole ČSA, musel překvapit náhlý výron metanu, je přesvědčen ústřední báňský inspektor Bohuslav Machek. Metan je výbušný, až když jeho obsah ve vzduchu překročí 4,5 procenta, horníci přitom musí opustit důl, už když jeho koncentrace překročí pouhé jedno procento. "Zcela nepochybně došlo k náhlému uvolnění metanu z dobývané uhelné substance a zcela nepochybně musel být nějaký iniciační zdroj, ať již nějaký mechanický počin, či elektrická jiskra," popisuje Machek, podle něhož je současný výbuch největší od roku 1961, kdy v dole Dukla zahynulo 108 lidí.

Jak je možné, že při stále lepší technice nic nevarovalo horníky před výbuchem? Jak varování před nebezpečím v dole funguje?

Horníci mají prvořadou povinnost hlídat sami sebe. Jsou vybaveni indikátory, které jim signalizují limitní meze všech škodlivin, které se mohou v podzemí vyskytovat. Jsou i jištěni z povrchu, protože koncentraci škodlivin duplicitně hlídají i další čidla v podzemí.

Jaké škodliviny se monitorují?

Zejména metan, ale i oxid uhličitý a oxid uhelnatý. Metan se uvolňuje z dobývané uhelné sloje. Je zákeřný v tom, že je lehčí než vzduch, není cítit a jeho mez výbušnosti se pohybuje od 4,5 do 15 procent. Pro horníka je limitní koncentrace jedno procento metanu v důlním ovzduší, pak musí okamžitě chodbu opustit. Když dojde k překročení této limitní koncentrace na čtyřapůlnásobek, tak se to ovzduší stává velice rizikovým a stačí jakýkoliv mechanický počin a může způsobit výbuch a následné zahlcení uhelného prachu. Uhelný prach tvoří s metanem velice výbušnou směs.

Takže do koncentrace 4,5 procenta by vybuchnout neměl?

Přesně tak.

Znamená to, že tam bylo víc metanu a čidla horníků ho nezměřila, nebo to z nějakých důvodů vybuchlo při nižší koncentraci?

Ta koncentrace od 4,5 do 15 procent metanu nemusí být horníky ani zjištěna, protože oni ty indikátory nosí na prsou a metan se shromažďuje nahoře.

Ale přece tam jsou ještě další čidla, člověk by čekal, že budou u stropu, kde je vyšší koncentrace.

Je to tak. Výstupy z těch metanových čidel jsou první podklad, který musí báňští inspektoři zajistit a zkontrolovat, kolik ukazovaly a jaké byly naměřeny hodnoty a zda nedošlo k porušení předpisů, které skutečně striktně stanoví pro práci mez na úrovni jednoho procenta. Jsou jen výjimky, kdy mohou pracovat až do koncentrace 1,5 procenta. Čtyři procenta bezpečnostní předpis zakazuje a takové pracoviště se musí opustit, izolovat a odvětrávat.

Jak daleko jsou ta čidla v chodbách od sebe?

Záleží na místních podmínkách. Jsou na kritických místech, zpravidla tam, kde se mísí větrné proudy z jednoho pracoviště do druhého. A pak na pracovištích, kde k většímu uvolňování metanu dochází.

Jaká jsou ještě jiná bezpečnostní opatření?

Zejména protivýbuchové uzávěry. Jsou to korýtka naplněná vodou a když dojde k výbuchu, tak se převrhnou a vylitá voda utlumí tlakovzdušnou vlnu po výbuchu metanu a nedochází k přenosu výbušné směsi do dalších důlních děl. To evidentně zafungovalo, jinak by ten důl mohl skutečně celý vyletět do povětří. Zde došlo k lokalizaci výbuchu a omezení.

Další je skutečně každodenní boj s prachem, jeho inertizace, odklízení, zneškodňování, aby nedošlo k jeho následnému zahoření po výbuchu.

Horníci jsou jištěni i sebezáchrannými přístroji, takže kdyby došlo k jakékoliv mimořádné události, ke vzniku nedýchatelného ovzduší, mají u sebe izolační záchranné přístroje, které jim pomohou dostat se útěkovými cestami do čerstvých větrů.

Jak se bezpečnostní opatření měnila v posledních dvaceti třiceti letech? Předpokládám, že se stále zpřísňují a zdokonalují…

Z hlediska předpisů je to už třicet let stejné. Stěžejní je dodržování meze jednoho procenta metanu, která se dostala do předpisů již před rokem 1989. Od této doby jsou určeny mezní hodnoty pro všechny škodliviny a změnila se pouze technika a vybavenost horníků v podzemí. V tom se udělal obrovský pokrok, nejen v měření a rozmísťování čidel. Také v ochranných přístrojích, důlních svítidlech…

Takže třeba když před čtyřmi lety při výbuchu dolu v Turecku zahynulo 300 horníků a desítky dalších o rok později při výbuších na Ukrajině či Íránu, tak je to způsobeno tím, že tam nemají tak dokonalé zabezpečení?

V Turecku bylo hnědé uhlí, které je mnohem výbušnější než černé. Ale konkrétní výsledky o šetření tam nemám. Já to můžu srovnávat jedině s výbuchem metanu na Dole Darkov v srpnu 2015, kdy při ražbě chodby zahynuli tři lidé a další horníci utrpěli vážná zranění.

Tam narazili na místo, kde se nečekaně vyhrnul proud metanu…

Ano, při ražbě chodby došlo k náhlému uvolnění metanu z uhelné substance. Zaplynování bylo otázkou několika málo sekund a došlo i k mechanickému počinu zapálení a výbuchu.

Zážeh způsobila sbíječka, či něco jiného?

Zdroje výbuchu jsou stejné, musí dojít ke vzniku jiskry či jinému mechanickému počinu, který výbuch iniciuje.

A něco podobného, nějaký nečekaný výron, na který nestačili zareagovat, mohl být příčinou výbuchu i tento čtvrtek?

Zcela nepochybně došlo k náhlému uvolnění metanu z dobývané uhelné substance a zcela nepochybně musel být nějaký iniciační zdroj, ať již mechanický počin, či elektrická jiskra z elektrozařízení. Těch příčin mohlo být několik, to bychom spekulovali. Ale k výbuchu metanu nemůže dojít, pokud není splněna ta dolní mez 4,5 procenta. Pokud splněna je, tak se opravdu jen stačí špatně podívat a k výbuchu může dojít.

Související