Americká studentka Jennifer Connellanová se sice připojila k výzkumu psychologa a neurovědce Simona Baron-Cohena teprve nedávno, hned v něm ale dostala stěžejní úlohu. Tým vědce z katedry experimentální psychologie a psychiatrie Cambridgské univerzity chtěl zjistit, jestli se dívky rodí více empatické a chlapci zase jako schopnější anaytici. Connellanová tak v roce 2000 chodila každý den do místní porodnice a zkoumala více než stovku novorozenců, maximálně dva dny starých. Ukazovala jim svou fotografii a mechanický závěsný kolotoč udělaný ze stejného snímku. Ačkoliv mnoho dětí nemělo jasnou preferenci, týmu statisticky vyšlo, že více chlapců pozorovalo kolotoč a holčičky se dívaly spíše na fotografii. Z toho vědci usoudili, že muži se již rodí s analytickým mozkem a ženy zase s empatickým. Tyto závěry citovalo několik stovek dalších studií a spousta autorů knih pro rodiče.

Mohou dát čerstvě narozené děti vědcům odpověď na takovou otázku? Britská novinářka a spisovatelka Angela Sainiová se to rozhodla zjistit. Podrobně se proto podívala i na další studie, které zkoumají rozdíly mezi ženami a muži. "Nejvíce mě šokovalo to, že jsem některým stereotypům sama věřila," říká Sainiová, jež poznatky o tom, jak se věda dívá na muže a ženy, shrnula v knize "Od přírody podřadné − Jak se věda mýlila v ženách". Sainiová v ní mimo jiné zpovídá i vědce a vědkyně a boří zažité mýty o tom, že ženy a muži jsou odlišní od narození. "Jsou to individuální rozdíly, naše volby, kultura a sociální vliv, které z nás dělají to, co jsme," uvedla novinářka, která se v Praze zúčastnila křtu českého překladu knihy.

Narazila jste při psaní své knihy na něco, ať už výzkum nebo názor, co by vás přímo šokovalo?

Šokovalo mě, i když si to nechci úplně přiznat, že jsem některým stereotypům sama věřila. Dlouho jsem byla jediná dívka ve školních třídách, kvůli oborům, které jsem si vybrala a vystudovala, a tak jsem si opravdu myslela, že jsem výjimka. Že jsem jiná než ostatní ženy, mám jiné zájmy a odlišné kapacity. A přišla jsem na to, že nejsem jiná. Zjistila jsem, že muži a ženy nejsou z psychologického hlediska téměř vůbec odlišní a že to jsou individuální rozdíly, naše volby, kultura a sociální vliv, které z nás dělají to, co jsme. Historie, kultura a sociální okolnosti vysvětlují o rozdílech mezi muži a ženami mnohem více.

Angela Sainiová

Na Oxfordu získala titul ve strojírenství, na londýnské King's College v oboru věda a bezpečnost. Pracuje jako novinářka na volné noze, pravidelně se objevuje ve vysílání britské veřejnoprávní stanice BBC. Publikovala například v The Economist, The Times, Science či Vogue.
V roce 2011 vydala svou první knihu nazvanou Národ podivínů, loni pak vydala diskutovanou knihu Od přírody podřadné. Nyní pracuje na své třetí knize.

Co se týče samotných výzkumů, se kterými jste pracovala, tam vás něco překvapilo?

Šokující bylo nějakým způsobem všechno. Tomuto tématu jsem se dříve nevěnovala, takže všechno pro mě bylo zajímavé a nové. Zjištění o mateřství, ženské sexualitě, menopauze, tyto věci nás nutí přemýšlet o tom, co znamená být ženou. A všechna ta zjištění mě udělala pyšnou nejen na sebe samu, ale na všechny ženy v mém životě. Přinutilo mě to dívat se na ženy jinak a odbourala jsem díky tomu pro sebe sociální negativa, kterým ženy od velmi raného věku čelí. Třeba to, že musíme vypadat určitým způsobem, musíme se chovat takto, musíme být takové a díky tomu budeme perfektní, dobré a přirozené ženy. Dozvědět se, že to neplatí, bylo skvělé.

Jak můžeme změnit tlaky, o kterých mluvíte?

Myslím, že se to musí stát na individuálních úrovních. Každý z nás se musí vzdělávat, a to nejen v tom, jak funguje věda, ale zejména v historii. Protože ta dokáže vysvětlit okolnosti, kvůli kterým je společnost taková, jaká je. A dokáže vysvětlit, odkud vzešla nespravedlnost a nerovnost. Když každý z nás začne s tímto procesem, porozumíme, v čem nerovnost tkví, můžeme se zabývat naší předpojatostí a pak můžeme s každým zacházet jako s jedinečnou osobností. Jedna z věcí, které jsem například začala dělat já, je, že každého člověka, se kterým se setkám, beru jako osobnost. A snažím se, co to jen jde, nedělat si o něm žádné obecné závěry založené na tom jak vypadá, co má na sobě, jakého je pohlaví nebo k jaké sociální třídě se řadí. Snažím se ho brát takového, jaký je, a nejdříve poznat jeho osobnost a jedinečné kvality. Myslím, že pokud to budeme dělat všichni s každým, koho potkáme, tak budeme mít férovější a upřímnější mezilidské vztahy. Protože jen velmi vzácně lidé pasují do šuplíku stereotypů, který máme v hlavě.

To je strašně těžké.

Je to těžké a musíte to dělat neustále. Neustále se musíte ptát sama sebe: Jsem k tomuto člověku opravdu férová? Dávám mu příležitost k tomu, abych ho brala, jaký je, a neměla vzhledem k němu žádné předsudky?

Jedno z vašich zjištění se týkalo zažité představy o rolích mužů a žen v pravěku. Píšete, že vědci mají tendenci "zapomínat" na práci žen při obstarávání obživy, že lov, který zřejmě vykonávali více muži, byl podle nich důležitější než sběračství. Přitom antropologové přišli na to, že to může být naopak, což dokazuje i pozorování jednoho z jihoafrických kmenů, kde ženy zajistí až dvě třetiny všeho jídla pro celou skupinu. Co takové zjištění a zpochybnění zažitého myšlení pro ženy znamená?

Myslím si, že je důležité pochopit, že nerovnost není vynález západní společnosti 21. století. Rovnost jako způsob života byl v minulosti normou. Po většinu vývoje lidstva jsme takto žili. A muži a ženy dělali stejnou práci, protože museli. Žili jsme komunitním způsobem života a lidstvo by nemohlo přežít v takovém prostředí, pokud bychom měli přísně rozdělené pracovní činnosti. Dnes víme a antropologové nacházejí stále nové důkazy o tom, že muži a ženy si byli v pravěku rovni v rozhodovacích pravomocech. Patriarchát je vynález, který se v určitém okamžiku objevil a v mnoha společnostech převládl. I když ne ve všech. Takže když tlačíme na rovnost, nebojujeme proti přírodě, ale napravujeme historické role. A když se jako společnost rozhodneme, že rovnost je dobrá věc, tak by nemělo záležet na tom, co říká věda. Jsme dostatečně osvícení a rozumní, abychom mohli říct, že jsme všichni lidské bytosti, které jsou si rovné a tak je to správně. Na vědě a historii záleží tehdy, když lidé řeknou, že děláte něco nepřirozeného na základě vašich kvalit. Tady může věda definitivně říct: to ale není pravda, na vašich kvalitách není nic nepřirozeného.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se