Sbírají granty a ocenění a svým výzkumem míří k novým druhům léčby nebo třeba k důležitým zjištěním o tání ledovců. Když se těchto úspěšných vědkyň zeptáte, co pro ně vlastně věda znamená, zazní většinou dvě slova: hledání pravdy. V jejich příbězích se zrcadlí širší vědecké problémy − jak dostat výsledky bádání z "papíru" k lidem, jak uspět v mimořádně soutěživém vědeckém prostředí a nevzdat se přitom rodinného života. O tom, co od života ve vědě čekaly a co nakonec přišlo, vypráví čtveřice mladých talentovaných vědkyň, které zazářily ve svých oborech. Přestože v české vědě nemají ženy ani 30procentní zastoupení, jejich úspěchy často vyčnívají.

"Vystudovala jsem farmacii, takže jsem byla předurčena prodávat paralen v lékárně. Vědu jsem si vybojovala, šla jsem do rizika doktorátu," vzpomíná šestatřicetiletá Zuzana Holubcová. Dnes se zabývá reprodukční medicínou a má za sebou "zářez", který už jí nikdo nevezme: během své stáže na britské univerzitě v Cambridgi před třemi lety jako první nafilmovala a popsala, co se děje v lidském vajíčku před oplodněním. "To je fascinující, že?" řekla po zhlédnutí videa při návštěvě laboratoře anglická královna Alžběta II. Článek pak otiskl prestižní vědecký časopis Science.

Energickou vědkyni do laboratoří dovedla přirozená zvídavost. "Už během povinné praxe při studiu farmacie mi došlo, že mě nenaplňuje rutinnost práce, kdy se osmkrát denně člověka zeptáte, jestli má suchý, nebo vlhký kašel. Při studiu jsem se často pozastavila nad otázkami, proč jsou věci tak, jak jsou. Ostatní mi říkali: To neřeš, prostě si to vyfoť do paměti. Já jsem chtěla věci rozebírat, pochopit je," vzpomíná Holubcová, která má na vědě nejradši její pravdivost − dojmy nehrají důležitou roli, rozhodující jsou důkazy.

"Nejde o to, snažit se někoho oblbnout, ohromit. To vás brzy dožene. Ve vědě člověk najde možnost osobní svobody, může si klást otázky a hledat na ně odpovědi,"vypráví žena pocházející ze Vsetína.

Jako malá si přála být baletkou, z hodin baletu ji ale vyhodili, protože vyrušovala, a doporučili rodičům přihlásit ji do dramatického kroužku. Divadelní herectví je dodnes její vášní číslo dva, hned po vědě.

I v ní ale zažívá momenty, kdy si říká, zda to nevzdat: Asi třikrát denně prý přijde drobná krize, hlubší pak nastává zhruba jednou za tři roky. Stačí série nepovedených pokusů. "Věda není pro někoho, kdo jde primárně po penězích. Ale pro lidi, kteří jsou pracovití a zároveň samostatní. Zkrátka pokud budu muset být v laboratoři ve tři ráno, tak tam budu, protože to chci dělat. Člověk musí být houževnatý a umět se poučit z vlastních chyb," popisuje vědkyně.

Od takzvané základní vědy, která hlavně rozšiřuje lidské poznání pomocí vědeckých publikací, se nyní posunula blíž k využívání objevů a výsledků bádání v praxi. V brněnské reprodukční klinice Reprofit, kde třetím rokem pracuje jako odborná poradkyně, může dostat vědecké poznatky z laboratoře rovnou k pacientkám. A daří se jí. Loni začala klinika používat při umělém oplodňování takzvanou polarizační mikroskopii, techniku pomáhající při vyšetření zralosti vajíček. Právě patřičná zralost je pro úspěch umělého oplodnění důležitá, mnoha ženám se kvůli nedostatečně zralým vajíčkům nedaří otěhotnět. "Stálo mě to rok života a dost nervů. V mém vědeckém životopise tento úspěch není napsán zlatým písmem. Přesto pro mě má smysl, že skupina pacientek, které měly opravdu problém otěhotnět, má teď větší šanci," popisuje Holubcová.

Teď si dala nelehký úkol − pomoct překlenout propast mezi vědou a klinickou praxí. "Až nyní zjišťuji, jak je hluboká. Oba tábory jsou velmi zaměstnané a mluví jiným jazykem. Když vám vyjde vědecká publikace, je to krásné, ale ještě to neznamená, že se tím něco změní pro pacienta. Je totiž jen malá šance, že si danou publikaci lékaři přečtou. Takže teď dost času trávím tím, že komunikuji s lékaři, embryology, kteří reálně mohou změnit léčbu," říká vědkyně.

Přála by si také sejmout v očích veřejnosti z reprodukční medicíny nálepku, že jde jen o byznys bez vědecké hloubky. "Chtěla bych, aby lidé v asistované reprodukci docenili její medicínskou a vědeckou stránku," podotýká.

I při angažmá na klinice bádá pro radost a sepisuje akademické práce. Momentálně ji upoutalo například monitorování embryonálního vývoje − pomocí speciálních přístrojů na klinikách sledují, která embrya mají největší šanci dát vzniknout dítěti. "Mě kromě toho hrozně zajímá, co vlastně znamenají ty věci, které vidím. Vždycky mě fascinovala dynamika biologických procesů. Mám pak od kliniky i anonymizované informace, jak léčba dopadla, a tudíž můžu srovnávat, zda jsou určité znaky slučitelné se životem, nebo ne," popisuje Zuzana Holubcová.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se