Země Evropské unie kdysi vynikaly v prosazování lidských práv. Sem tam pomocí vojenských intervencí, i když střídměji než Američané. Bez důrazu na lidská práva nebo na zásady právního státu se ale neobešla žádná schůzka EU s partnery z oblastí, kde demokracie zrovna nevzkvétá.
Ne že by dnes bylo vše jinak, ale změna je přesto jasně patrná. Státy unie se tento týden v egyptské Káhiře sešly na vůbec prvním summitu se zeměmi z Ligy arabských států. V ní se to autoritáři a diktátory jen hemží. Prioritou ale bylo něco úplně jiného než lidská práva.
Je to překvapující? Ne. Je to špatně? Tak napůl. Evropa se vzdává dřívějších iluzí o tom, že dokáže spasit všechny a vyléčit neduhy tohoto světa. Košile v podobě migrace je prostě výrazně bližší než kabát lidských práv, demokracie a právního státu. Země unie nutně potřebují spolupráci zemí, jako je právě Egypt, Libye či Maroko, pokud chtějí migraci omezit. Sousedy si vybrat nemůžeme.
Totální výprodej agendy lidských práv snad ale nenastane. Na druhou stranu, kdyby EU tlačila stejně silně jako dřív, působilo by to poněkud nepatřičně. Vždyť i v samotné unii máme země, které zásady právního státu nabourávají. Jde samozřejmě o Maďarsko, v němž se zhlédl nejen Andrej Babiš, ale velká část celé české politické scény. Dále o Polsko, které zase nekriticky adoruje velká část ODS. A taky o Rumunsko a tamní vládu kleptokratů. Aspoň že Rumunsko nám, aspoň zatím, žádný český politik za vzor nedává.
