Dva týdny před slovenskými prezidentskými volbami to vypadá, že země pod Tatrami bude mít možná v nejvyšší ústavní funkci poprvé ženu. Právnička Zuzana Čaputová vychází z posledních průzkumů jako jasná favoritka, před prvním kolem ji podporuje asi čtvrtina voličů. A v anketách se ještě neprojevilo gesto hlavního konkurenta z opozičního tábora Roberta Mistríka, který se tento týden vzdal kandidatury ve prospěch Čaputové. Její šance jsou nyní ještě vyšší. Pokud se v příštích dnech Čaputová nedopustí nějaké zásadní chyby nebo nezabředne do nějaké náhle eskalované aféry, vystřídá v bratislavském Prezidentském paláci dosavadního prezidenta Andreje Kisku.

Že by k podobnému milníku v nejvyšší ústavní funkci dospělo i Česko, zatím nehrozí. Už proto, že prezident Miloš Zeman oslaví právě příští pátek teprve rok od své druhé inaugurace a jeho nástupce by se měl vybírat až za necelé čtyři roky. Vývoj na sousedním Slovensku nicméně vybízí k otázce, zda by se i v Česku mohla stát příští hlavou státu žena. Slovensko je přitom ve srovnání s Českem spíše konzervativnější zemí, více lpící na křesťanských a tradičních hodnotách. Z toho by se dalo vyvozovat, že ženy budou mít v takové společnosti těžší cestu k nejvyšším funkcím v politice.

Bohatýři a bohatýrky. Na rozdíl od prezidentské funkce si na ministryně už voliči zvykli. Vláda Andreje Babiše (ANO) je třetí v historii České republiky, která má v sestavě pět žen. Stejně na tom byl kabinet sociálního demokrata Bohuslava Sobotky a Mirka Topolánka z ODS, kterému to ale kvůli rezignaci ministryně kultury Heleny Třeštíkové (za KDU-ČSL) po pouhých 17 dnech dlouho nevydrželo. Nutno dodat, že se ženy v ministerských rolích ve všem vyrovnají mužům. Jen je těžko říci, jestli naštěstí, nebo bohužel. Jana Maláčová z ČSSD coby ministryně práce a sociálních věcí s přehledem vrátila Babišem "ukradená" levicová témata své sociální demokracii. Marta Nováková, která je za ANO ministryní průmyslu a obchodu, zase výrokem o tom, že za drahá mobilní data mohou v Česku zákazníci, připomněla bohatýrské časy, kdy stejnému ministerstvu vládl sociální demokrat Jan Mládek. I ten měl k provozovatelům mobilních sítí vřelý vztah − na rozdíl od vztahu k jejich klientům. A pak že se ženy nevyrovnají mužům!

5 procent

hlasů získala v prvním kole přímých prezidentských voleb v roce 2013 nejúspěšnější ženská kandidátka Zuzana Roithová. To ji zařadilo až na šesté místo mezi celkem devíti uchazeči.

Rovnice "čím konzervativnější společnost, tím řidší výskyt žen ve vysoké politice" však neplatí, přinejmenším ji zpochybňuje množství konkrétních příkladů. Například právě na Slovensko má před Českem náskok u funkce premiéra. V letech 2010 až 2012 stála v čele slovenské vlády Iveta Radičová. Ta navíc ještě předtím kandidovala na prezidentku a postoupila do volebního finále. V něm sice podlehla Ivanu Gašparovičovi, i tak se ale její kandidatura dala označit za historický úspěch.

Ve skutečnosti je ale vztah mezi mírou společenské liberálnosti a politickou emancipací žen spíš složitější. Slováci jsou sice historicky napřed u předsedkyně vlády a kandidátce na prezidentku, na druhou stranu ve slovenském parlamentu je v přepočtu méně žen než v Poslanecké sněmovně ČR. "Statistiky ukazují, že zastoupení žen v politice přímo nesouvisí s liberálností, nebo naopak konzervativností dané země," říká Veronika Šprincová, ředitelka neziskové organizace Fórum 50 %, která podporuje vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice. Jako kuriózní příklad uvádí aktivistka srovnání se Saúdskou Arábií, která měla podle ní dlouho vyšší poměr žen v politice než Česko.

Úkol pro princeznu. Saúdská Arábie dokonce nedávno ohlásila první velvyslankyni ve své historii. Ve Spojených státech bude ropné království zastupovat skutečná "žena z lidu", princezna Ríma bint Bandar Saúdová. Je dcerou dlouholetého velvyslance ve Washingtonu a ve Státech žila a pracovala přes 10 let. Její úkol ovšem není jednoduchý. Má zlepšit obraz země, která je v poslední době spíš než s ropou a loni ohlášenými reformami spojována s vraždou novináře Džamála Chášukdžího na ambasádě v Turecku. Nebo s různými teenagerkami, které se snaží utéct od rodin a zamčené na letištích žádají o azyl v některé z demokratických zemí. Mezi takové země Saúdská Arábie zjevně nepatří. Oproti tomu se všechny úkoly všech českých političek zdají jako prkotina.

Zmínit se dají i další příklady zemí, které nás při obsazení vysokých funkcí předběhly, a přitom v nich však ženám byla či stále je přisuzována společensky tradičnější role. Katolické Polsko mělo po roce 1989 už tři premiérky − Hannu Suchockou, Ewu Kopaczovou a naposledy Beatu Szydłovou. Podobně Irsko. V 90. letech, kdy se tato země řadila ještě mezi velmi konzervativní (teprve v této dekádě padl zákaz sexuálních vztahů mezi osobami stejného pohlaví a změnou ústavy byl legalizován rozvod manželství), stála v čele země Mary Robinsonová. Po ní nastoupila do prezidentského úřadu další žena Mary McAleeseová.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Měly ve svém čele prezidentky i muslimské země?
  • Která z žen vystoupala nejvýš v české politice?
  • Pomohly by v Česku ženám kvóty, které uplatňují některé evropské země?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se