Určitě už jste to také slyšeli, v nějaké diskusi na sociálních sítích četli, nebo se dokonce do debaty s někým takovým zapletli: "Nejsem vyznavač konspiračních teorií, ale tomu, že Američané přistáli na Měsíci, nevěřím." Nebo: "Nejsem rasista, ale svět ovládají chamtiví Židé." V novější době je populární varianta: "Putina nemám rád, ale Krym patří Rusku."

Komunikační přesmyčka mluvčímu umožňuje se uvést jako bytost, s níž diskutovat není ztráta času a újma na duševní pohodě, protože s někým, kdo se na začátku projeví jako magor, nácek, nebo slavjanofašista, bude komunikovat jen někdo podobně postižený. Vzápětí ale do vás takto otevřenou cestou nahustí své potrhlé "informace" − a když zjistíte, o co jde, už vás obral o čas a donutil poslouchat. Vlastně se to podobá způsobu, jakým virus po oklamání obranného systému buňky vpraví svou genetickou informaci do jejího nitra.

Tento postup je teď tak frekventovaný, že si ho jako účinný jistě osvojili i trollové, ale nesváděl bych všechno jen na ně. Zaujala mě varianta: "Komunisté mě pronásledovali, ale…" (a následuje popis, jak je současný stav ještě horší). Cítím v tom polohu věčného nevolníka, který shledal, že svést všechno na rakouský erár, Němce, komunisty, Kalouska, EU, věčného Žida… je pohodlnější než se chopit iniciativy. Přitom největším nepřítelem a tvůrcem našich neúspěchů je právě tenhle notorický pasivně agresivní kverulant v nás.

Související