S kauzou Altner, kterou znovu rozvířil Ústavní soud úterním zrušením odkladu splátky 338 milionů korun, se to má jako s brexitem. Konec je v nedohlednu, prapříčinu si už vlastně nikdo moc nepamatuje a lidé, kteří stáli na počátku všeho, to jen sledují z bezpečného ústraní.

Britský expremiér David Cameron cestuje a píše memoáry, Miloš Zeman sedí na Hradě. Absurdní. Ale popořádku. Vládní ČSSD není od úterka chráněna před povinností vyplatit dědicům právníka Zdeňka Altnera obří částku za dávnou pomoc s vrácením Lidového domu. Tak před třemi lety rozhodl soud. Exekuce zatím straně až do rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání nehrozí a vedení sociální demokracie chce znovu požádat o odklad splátky.

Budiž. Jenže pak už ČSSD zbývá jen se modlit, aby soudci buď přemítali o dovolání další tři roky, nebo rovnou rozhodli o snížení požadované sumy. Protože muset rychle sehnat a zaplatit 338 milionů by pro zadluženou sedmiprocentní partaj s patnácti poslanci a loňskou ztrátou 33,2 milionu korun mohlo být likvidační.

Jan Hamáček tvrdí, že ČSSD má zajištěný úvěr, aby nemusela prodat Lidový dům − situace je to přesto riskantní. Není ideální mít v rukou moc v podobě pěti resortů a zároveň na krku stamilionový dluh. To pak mohou ministry napadat všelijaké hříšné myšlenky. Ale dobrým koncem by nebyly ani další průtahy s odkladem splátky nebo verdikt snižující dlužnou částku. Vždycky by to páchlo politickou objednávkou, handlem či vydíráním strany − a ať někdo dokazuje opak.

Kauza Altner prostě nemá dobré řešení. Za všechno přitom může smlouva ČSSD s Altnerem z roku 1997. Pro advokáta stanovila odměnu 50 milionů plus deset procent z vybraného nájemného. Kvůli nesplácení a  úroku z prodlení 0,3 procenta denně se z 18 milionů nájemného stalo 338. Podle pamětníků ji na chodbě Lidového domu, ve spěchu před odjezdem do zahraničí a na radu poradců podepsal tehdejší předseda strany Zeman…