Už od roku 2009 se od Českého statistického úřadu (ČSÚ) a ministerstva životního prostředí (MŽP) dozvídáme velmi rozdílná čísla o množství odpadů, které produkují české domácnosti. Například v roce 2017 bylo v Česku podle ministerstva zhruba 5,7 milionu tun komunálního odpadu, podle statistiků jen 3,6. Zatímco čísla statistického úřadu odpovídají i údajům ze Slovenska, Polska či Maďarska, podle dat MŽP by po sobě české domácnosti nechávaly odpadů výrazně více než lidé v okolních zemích.

Ministerstvo navíc nyní chce, aby data, která jsou klíčová pro určení strategie, jakou cestou se v likvidaci a využití odpadů vydat, statistici přebírali od něj a zrušili vlastní šetření. "Zjišťování, které dělá MŽP, není statistickým zjišťováním ve smyslu platných právních předpisů EU, které jsou závazné i pro Česko. Odpovídající čísla má jednoznačně ČSÚ," tvrdí ale ekologický poradce Bohumil Beneš, který byl u zrodu prvního zákona o odpadech po roce 1989 a byl šéfem skupiny, která prověřovala metodiku ČSÚ.

Proč má MŽP čísla tak velká a ČSÚ o tolik menší? Někteří statistici říkají, že údaje ministerstva, byť pochází z více míst, jsou méně přesná a nezřídka vykazují stejné odpady dvakrát i vícekrát.

ČSÚ, stejně jako ostatní statistické úřady dalších členských států, je nezávislý na datech, nezohledňuje potřeby investorů, potřeby organizací, které se snaží někomu zatlačit nebo ohnout některé údaje, což je podle mě jeden z hlavních důvodů, které vedou k obrovské setrvačnosti MŽP. Jemu jde o to, aby údaje, které vykazuje, mohly odpovídat plánu odpadového hospodářství, abychom se mohli dmout, jak jsme nejlepší v EU ve sběru plastů a jejich využívání. Přitom ty výpočty neodpovídají metodikám, které v EU platí. Před čtyřmi pěti lety vznikla studie za EU, kde byly posuzovány materiálové toky odpadů po linii využívání, odstraňování a produkce, a na ní Česká republika vůbec nespolupracovala. Proč? Protože jsou pro ni nepřijatelné objektivní metody. A když pak ministerstvo vypočítává podíl recyklace ne podle evropské metodiky, ale podle sebe, tak jej přece nebudeme počítat tak, aby vyšel nepříznivě.

Údajně nás za to kritizují i mezinárodní organizace.

Rozdíl v datech, které vykazujeme, nám byl vytýkán v oficiálních dokumentech Eurostatu, EU i OECD. To, že MŽP nectí evropskou metodiku, je z pohledu statistiky hrubá chyba. Všechny dosavadní mnohaleté zkušenosti ukazují, že informace o odpadech a nakládání s nimi, které jsou v Česku k dispozici, jsou pro obecnou informovanost občanů i pro řádné řízení této činnosti na celostátní i nižších úrovních neudržitelné. Nejen orgány Evropské unie, ale i OECD proto oprávněně požadují zjednání nápravy. Důvodem je nejen velmi obtížná mezinárodní srovnatelnost poskytovaných údajů, ale i jejich malá věrohodnost. Důsledkem toho je pak zejména i malá či žádná ochota pro poskytování nadnárodní finanční pomoci pro žádoucí investice.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Snaží se ministerstvo zkreslením dat pomoci skupinám, které chtějí stavět spalovny odpadů?
  • Proč úřad živí mýtus, že je Česko premiantem v třídění plastů?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se