Přímo na obrazovce počítače vidí soudce úkoly, které se vážou k přiděleným spisům. Každé podání nebo žádost, jež k jakémukoliv z "jeho" případů přijdou na soud, se mu automaticky zobrazí tamtéž. V rámci jediného informačního systému si může se svými kolegy vyměňovat pracovní verze spisů, upravovat je či doplňovat. Každá úprava se archivuje, aby bylo i zpětně jasné, kdo do spisu zasahoval. Finální verzi rozsudku, usnesení či dalších listin bude moci soudce dvěma kliknutími myši odeslat příslušným advokátům a dalším účastníkům řízení. Všechny dokumenty, jež se vážou k případu, jsou digitalizované a strojově čitelné, takže soudce si v nich může zvýrazňovat důležité pasáže nebo z nich přímo kopírovat do rozsudku či usnesení, které připravuje. Konec listování mnohasetstránkovou papírovou verzí spisu. V digitálním prostředí je vše přehledné a dostupné na jednom místě.

Tak by měl podle plánů ministerstva spravedlnosti fungovat eSpis, tedy hlavní součást elektronizace justice, jež se v Česku plánuje takřka dvě desetiletí. Pořád ale zůstává v nedohlednu. Lákavě vyhlížející a velmi ambiciózní systém s pracovním prostředím ne nepodobným sociální síti Facebook na ministerstvu existuje zatím jen ve vizualizaci. Výběrové řízení, které mělo odstartovat první ostrou fázi jeho výstavby − plnou digitalizaci insolvenčních systémů, označovanou jako eISIR −, resort v dubnu zrušil. Zájemci o zakázku téměř za čtvrt miliardy korun totiž ministerstvo zavalili stovkami dotazů na právní i technické náležitosti nového systému. "Dodavatelé spatřují značnou nejasnost zadávacích podmínek zejména v nastavení funkčních požadavků, specifikaci systému i v některých ustanoveních smluv, například pokud jde o součinnost objednatele nebo licence," uvedl v oznámení o zrušení tendru náměstek ministra spravedlnosti pro řízení sekce provozní a právní Zbyněk Spousta.

Výběrové řízení, které bylo od začátku vypsáno jako otevřené, navíc státu neumožňovalo o zadaných parametrech a nabídkách se zájemci jednat. Hrozilo tak, že nový rejstřík nakonec nebude odpovídat jeho potřebám.

Ministerstvo spravedlnosti teď chce ve spolupráci s vnitrem, pod nějž spadá egovernement jako celek, připravit nové zadání zakázky na eISIR a tendr vypsat znovu − tentokrát jako řízení se soutěžním dialogem, v němž může se zájemci o zakázku vyjednávat o její specifikaci. "Ministerstvo vnitra nám přislíbilo, že uvolní dva IT pracovníky, kteří nám pomohou popsat technickou část zakázky," říká Martin Richter, zástupce náměstkyně pro řízení sekce justiční a legislativní, který je dočasně pověřen řízením odboru elektronizace justice. Oddělení jedná také o spolupráci s Rakouskem, kde už elektronický spis − byť na dobrovolné bázi − některé soudy ­využívají. Cílem je připravit nové zadání zakázky ideálně ještě do konce letošního roku.

I tak je ale jasné, že nový elektronický informační systém insolvenčního rejstříku (jak zní plný název skrývající se pod zkratkou eISIR) nebude funkční do konce roku 2020, což byl původní termín pro jeho spuštění. "Optimistická varianta nyní je, že koncem roku 2023 bychom mohli spouštět elektronický spis na insolvenční agendě," popisuje plány resortu Richter a dodává: "V dnešních podmínkách je tak složité vysoutěžit zakázku, že rok realizace nikdo nedokáže garantovat. Pokud se neúspěšní zájemci o zakázku obrátí na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, může se termín dokončení ještě zdržet."

Digitalizace civilních, trestních a správních spisů se justice dočká ještě později. Zakázka na eISIR má totiž položit základ pro eSpis společný pro všechny typy řízení. Teprve na něj se pak budou "napojovat" aplikace ušité na míru specifikům dalších typů soudních agend. Kdy se podaří dokončit celý systém eJustice, si nikdo netroufne odhadovat, zvlášť v době, kdy dochází ke střídání ministrů spravedlnosti. Zkušenosti ze zahraničí ale ukazují, že by to mohlo trvat i déle než šest let od zadání první zakázky celého systému, kterou má být v českých podmínkách tendr na eISIR.

Justice v praxi: Skenujeme, anonymizujeme černou fixou

Insolvenční řízení stát nevybral jako první krok k digitalizaci justice náhodou. Částečně elektronický systém tam už na rozdíl od jiných typů řízení existuje. Funguje vedle klasického listinného spisu, který je i zde pořád nepostradatelným základem. Elektronický systém − zasvěcenci označovaný jako "starý ISIR" − usnadňuje například doručování písemností aktérům insolvencí.

A jak vlastně systém vybudovaný ještě na základu z 90. let funguje? Soudci tvrdí, že je na hranici svých možností. "Opakovaně se stává, že nejdou zveřejňovat dokumenty a dochází k výpadkům při zpracování formulářových podání," popisuje místopředseda pro úsek obchodní, insolvenční a veřejné rejstříky Krajského soudu v Ústí nad Labem Tomáš Zadražil. Systém navíc podle něj není příliš intuitivní ani komfortní pro práci s elektronickým spisem. "Obtížně se v něm listuje například mezi jednotlivými dokumenty neboli událostmi. Není příliš přehledný ani rychlý," dodává.

Infografika: Sen o digitalizaci justice se odkládá

Kvůli souběhu elektronického a listinného spisu se navíc některé dokumenty na soudech tisknou a jiné naopak skenují. Situaci ještě komplikuje to, že při převádění do elektronické podoby musí soudní úředníci dokumenty anonymizovat. A ani na to teď nemají elektronický nástroj. Osobní údaje začerňují v papírové verzi dokumentů ručně fixou.

Automatický anonymizér už sice ministerstvo spravedlnosti má, testy ale odhalily, že nefunguje správně. "Právní dokumenty jsou specifické v tom, že některé typy osobních údajů musí obsahovat, jiné v nich naopak být nesmí. Automatický systém tak musí například rozpoznat, co jsou jména soudců, která chcete v dokumentu mít, a co jsou jména svědků, která je potřeba vymazat," vysvětluje Martin Richter. To ale v tuto chvíli ministerský anonymizér nedokáže. Resort by proto ještě letos chtěl vypsat tendr na dopracování aplikace.

Avšak i když bude anonymizér plně funkční, bude ho moci soudce použít jen na dokumenty psané ve Wordu, které má v počítači. Na starý ISIR jej napojit nepůjde. Ten totiž není majetkem ministerstva, ale původní dodavatelské firmy, a tak jej stát nemůže rozvíjet.

Odděleně od systému insolvenčního rejstříku bude muset zůstat i centrální generátor náhodného přidělování spisů, který má začít fungovat od podzimu a má zaručit, aby s přidělováním případů na jednotlivé soudní senáty nemohl nikdo manipulovat. Až do zprovoznění nového eISIR, tedy nejméně do roku 2023, ale bude muset údaje z generátoru ručně přepisovat do starého ISIR člověk.

Ruční přepisování dat si současný systém žádá také od insolvenčních správců. I ty dokumenty, které jsou v insolvenčním rejstříku už nyní digitalizovány, totiž nejde stáhnout tak, aby bylo možné text zkopírovat. Podle údajů společnosti Insolvence 2008, která poskytuje software pro insolvenční správce, tato administrativa správcům ročně zabere v součtu 1250 pracovních dní.

"Insolvenční řízení je převážně administrativní agenda. Tím pádem elektronizace a digitalizace znamená obrovskou úsporu času, odstranění lidského faktoru, tedy chybovosti. Odhadovaná časová úspora by mohla činit až 50 procent času," říká insolvenční správce se zvláštním pověřením Lukáš Zrůst.

Zpoždění elektronické Sbírky zákonů

Ministerstvo spravedlnosti ale není jediným re­sortem, kterému se digitalizace zatím příliš nedaří. Problémům čelí i ministerstvo vnitra. Ve sněmovně je nyní novela, která má znovu odložit spuštění elektronické Sbírky zákonů v jeho gesci − tentokrát na rok 2021. Podle původních plánů, které ale padly už před třemi lety, měla být eSbírka hotova už letos.

"Na harmonogramu projektu se negativně projevila značná a stále se zvyšující náročnost přípravy, realizace a vyhodnocení zadávacích řízení veřejných zakázek na dodávky informačních systémů, které jsou kofinancovány ze strukturálních fondů Evropské unie," uvádí mluvčí ministerstva vnitra Hana Malá.

Loni na podzim se přesto podařilo výběrové řízení na eSbírku dokončit a vybrat dodavatele a verifikátora systému. Jsou jimi společnosti Asseco Central Europe a S-EPI. Ty nyní pracují na výstavbě systému a verifikaci jeho datové báze. Hotovo by mělo být v červenci 2020. Pak se eSbírka bude testovat.

Až se eSbírku podaří dokončit, měli by v ní lidé zdarma najít všechny státem vydané předpisy, které jsou teď digitálně dostupné jenom za úplatu v soukromých databázích, jako je například ASPI. Avšak chybět ve státní eSbírce budou vyhlášky a předpisy měst a obcí. Ty sice ministerstvo vnitra také plánuje digitalizovat, do projektu eSbírky už je ale kvůli vysoutěženým parametrům zakázky přidat nejde. Elektronická sbírka předpisů územních samospráv proto na ministerstvu vzniká jako samostatný projekt. Do budoucna se má s eSbírkou zákonů propojit. To ale nebude dříve než v roce 2023 nebo 2024.

A zpoždění nabírají i soukromé projekty, které usilují o "propojení" se státem. Hospodářská komora už tak například několik let chystá svůj Právní elektronický systém, zkráceně nazývaný PES. Ten má podnikatele informovat o povinnostech, jež jim ukládají zákony. Jenže snahy získat pro již hotový systém státní podporu nebo alespoň dostat do zákona pravidlo, podle nějž by každý nově vznikající zákon museli legislativci opatřit přehledem povinností z něj plynoucích, což by usnadnilo překlápění povinností do systému PES, v minulém volebním období ztroskotaly. Výsledkem je, že 21. května spustí Hospodářská komora systém na vlastní pěst. Bude ale placený. Za základní balík, který zahrnuje 684 povinností plynoucích zejména z daňových zákonů, živnostenského a rejstříkového zákona, podnikatelé zaplatí 1600 korun ročně.

Raději později, ale kvalitně

Ačkoliv digitalizace státní správy a justice v Česku není zrovna na špičkové úrovni, experti i potenciální dodavatelé systémů se shodují v jednom: přípravu IT zakázek nejde uspěchat. "Důležité je, aby byly elektronické systémy nasazovány do ostrého provozu až ve chvíli, kdy budou velice dobře ozkoušené a bude ověřeno, že jsou plně funkční," zdůrazňuje například soudce Zadražil. Pro soudcovský stav je podle něj zásadní, aby nový systém uměl přehledně pracovat s mnoha tisíci živých kauz, které soudy souběžně řeší, a aby dokázal vytvořit pracovní prostředí, jež bude přehledné a funkční i pro zpracování složitých soudních řízení s velkou procesní aktivitou účastníků nebo velkým množstvím důkazního materiálu.

Uspěchané nasazení systému může zadělat na mnohem vážnější problémy, než jakým čelí justice nyní. Jak to může vypadat v praxi, ostatně ukázal případ evidence skutečných majitelů právnických osob. Nová aplikace nezvládla nápor, který se koncem loňského roku na soudy vyřizující zápisy skutečných vlastníků do rejstříku navalil. Buď byla pomalá, nebo nefungovala vůbec. Soudy proto nedokázaly vyřizovat zápisy včas. Část problémů ministerstvo za provozu odstranilo. Jiné ale přetrvávají doteď. Soudy si například stěžují, že z aplikace nejdou účastníkům řízení posílat dokumenty do datových schránek.

 

Článek byl publikován v časopisu Právní rádce.

Infografika: Sen o digitalizaci justice se odkládá