Před dvěma lety si Petra Fusová a její přítel koupili sto let starý mlýn v Jeseníkách, kde začali chalupařit. Jesenicko si ale nakonec zamilovali natolik, že tady zůstali nastálo. A to i přesto, že odsud lidé spíše odcházejí. Region trápí špatná dopravní dostupnost, nízká vybavenost i malé mzdy. I kvůli tomu se za 10 let snížit počet obyvatel okresu Jeseník z 42 tisíc na 38 tisíc. V poslední době ale přibývají nadšenci, kteří se odlehlou oblast na hranicích s Polskem rozhodli pozvednout. Patří mezi ně i Fusová, která se z pozice ředitelky Městských kulturních zařízení Jeseník snaží nastartovat novou kulturní etapu.

"Kvůli odlivu mozků tady chybí celá generace tahounů. Na druhou stranu ale v současnosti pozoruji, že se sem zase lidé po studiích a pracovních zkušenostech začínají vracet zpět. A především u těchto obyvatel cítím velkou energii Jesenicko posouvat dál," líčí 25letá Fusová.

Jak ale dokládá její vlastní příběh, není to vždy jednoduché. Když loni v prosinci nastoupila do Městských kulturních zařízení Jeseník, musela vnést nové impulzy do stávajících struktur. Podařilo se jí zvýšit kvalitu programu, vylepšit jeho prezentaci a rozjet řadu zajímavých projektů.

"Na začátku září otevíráme nové multikulturní Centrum společných aktivit, které vyrostlo v zadním traktu Divadla Petra Bezruče. Jeho základem je knihovna, kterou se po 64 letech podařilo přestěhovat do nových prostor. Stará budova byla ve špatném technickém stavu a přesun nám také umožnil rozšířit nabídku aktivit. Plánujeme tady pořádat koncerty, divadla, workshopy, semináře, autorská čtení i program pro děti a seniory. Zároveň chceme prostory nabídnout i zájmovým spolkům," popisuje mladá ředitelka.

A dodává, že řada akcí by se tady měla konat v rámci česko-polské spolupráce. Aktuálně také plánuje česko-německý festival V Centru, který se nově přesune do Jeseníku. "S kolegy se snažíme o maximálně vyváženou dramaturgii – od klasických městských slavností přes přednášky a besedy v knihovně až po zmíněný festival, který se zabývá současným uměním. Věřím totiž, že i kulturou lze lidem říct, že má smysl zůstat nebo se vracet," říká Fusová.

Zapojit lidi, aby jen "nenadávali v hospodě"

Podobný cíl má i Martina Seidlerová, která v Jeseníku založila kulturní spolek Sudetikus. "Děláme akce na podporu místní ekonomiky a lokálních producentů. Snažíme se zlepšit vztahy ve zdejší komunitě, více zapojit obyvatele do rozvoje města a jeho okolí a oživit veřejná prostranství," přibližuje 36letá Seidlerová, která v Jeseníku žila do svých pěti let a zpět se znovu přestěhovala v roce 2014.

V regionu pořádá farmářské trhy a slavnosti, gastrofestivaly, diskusní setkání i kulturní akce v opuštěném letním divadle. Spolek také motivuje místní k dobrovolnictví. Společně tak zušlechťují místa v Jeseníku například výsadbou alejí nebo odkrytím náplavky. "Chceme v lidech vzbudit aktivní přístup a pocit zodpovědnosti za svůj region, aby jen obrazně řečeno nenadávali v hospodě, co všechno je špatně," říká Seidlerová, která se snaží změnit život v Jeseníku i z pozice zastupitelky, kterou se loni stala.

Související

K založení spolku Sudetikus ji inspiroval roční pobyt v Mexiku. "Lidé jsou tam zvyklí žít venku na veřejných prostranstvích a něco podobného chci přenést i sem. V Jižní Americe jsem zjistila, jak důležité je spolupracovat a pomáhat si, a také, že je třeba nejdřív něco dát, aby člověk něco dostal. Ovlivnila mě i citlivost mexické komunity k matce Zemi a péči o ni a vděk za vše, co z ní pochází," líčí Seidlerová.

A dodává, že Jesenicku by se vedlo lépe, pokud by se zde obyvatelé více zajímali o místní zdroje, jako je půda, lesy či voda. Za své aktivity přitom letos dostala Cenu Via Bona od Nadace Via, která takto oceňuje inspirativní filantropické počiny.

Tančírna i třešňové aleje 

Cenu Via Bona loni získal i zakladatel a ředitel společnosti Naturfyt Bio Rodan Hojgr, který se snaží o rozvoj Jesenicka prostřednictvím svých mecenášských i dobrovolnických aktivit. Dlouhodobě podporuje mimo jiné právě spolek Sudetikus. Pomohl také neziskové organizaci Arnika s výsadbou třešňové aleje, podporuje činnost Tančírny v Račím údolí a přispěl i k vylepšení zdejší alternativní lesní školky.

"Do Jeseníku jsme přišli se ženou za prací v roce 1986. Byl to tehdy smutný pohled na šedivé městečko v sudetském pohraničí, odříznuté komunistickým režimem od sousedního Polska, s obyvatelstvem, jehož drtivá většina sem přišla krátce po odsunu sudetských Němců v roce 1945. Po pádu komunistického režimu a následně po vstupu Česka do Evropské unie se město a celý region postupně proměnil ve vzkvétající turisty a místními oblíbenou oblast," líčí 58letý podnikatel, který si kraj v blízkosti horské přírody s klidným životním tempem brzy zamiloval.

Přesto vidí, že řada věcí v regionu nefunguje správně. "Z minulosti je tady méně kvalitní vybavenost a nižší úroveň veřejných služeb, než je tomu v jiných srovnatelně velkých městech. Důvodem je nejen odlehlost a izolovanost této oblasti, ale i chybějící vzájemná spolupráce a neochota zapojovat do rozvoje města občanskou společnost," popisuje Hojgr.

To se podnikatel snaží změnit nejen svými filantropickými aktivitami, ale i vstupem do místní politiky. Je členem zastupitelstva a komise pro rozvoj města. Zároveň se podílí na aktivitách jesenické buňky iniciativy Milion chvilek pro demokracii.

Prostřednictvím své firmy také podporuje zaměstnanosti v regionu. Společnost Naturfyt Bio se věnuje vývoji a zakázkové výrobě přípravků v oblasti kosmetiky, zdravotnických prostředků, doplňků stravy a veterinárních přípravků. A na Jesenicko tak přinesla možnosti uplatnění pro absolventy vysokých škol v oboru chemie. "Od letošního roku pracujeme v nové automatizované výrobní hale za čtvrt miliardy korun. I díky tomu se nám podařilo vytvořit nová pracovní místa," říká Hojgr.

Výstavba tůní a mokřad zadržuje vodu v krajině

K rozvoji regionu přispívá i 39letý Juraj Grňo, který se snaží zlepšit stav jesenické krajiny. Zaměřuje se zejména na zadržování vody pomocí terénních úprav a výsadby dřevin na zemědělské půdě. Na Jesenicku díky němu dosud vzniklo asi 150 drobných vodních ploch, několik mezí či sad pro zachování genofondu starých odrůd.

Koncem letošního roku plánuje začít stavbu mokřadu na ploše přes jeden hektar v obci Stará Červená Voda a příští rok chce zahájit obdobnou stavbu v sousední Vidnavě. "Kromě zlepšení podmínek pro život mají tato opatření ukázat veřejnosti, co je vhodné udělat pro to, abychom lépe zvládli změny klimatu," vysvětluje Grňo, který se na Jesenicko přistěhoval před 10 lety

V roce 2009 s Terezou Šarmanovou založil spolek Silezika. Ten kromě zmíněných aktivit připravuje i program o vodohospodářství pro školy, v rámci kterého dětem ukazuje krajinné projekty a učí je, jak nakládat s vodou. Stejně tak má osvětové programy i pro dospělé.

"Prvních několik let jsme zaměstnávali nízko kvalifikované místní lidi. Spolek přitom spolupracoval se státními podniky Povodí Odry a Lesy České republiky. Protože o propojení environmentální agendy a pracovního zapojení osob ohrožených chudobou nemělo ministerstvo práce a sociálních věcí zájem, zaměstnávání vlastních pracovních sil jsme před třemi lety ukončili. Dnes se na realizaci mokřadů podílí místní stavební firmy," popisuje Grňo.

Region podle něj trápí podobné problémy jako řadu dalších míst v Česku: velkoplošné zemědělství a půdní eroze, nešetrné hospodaření v lesích, rychlé odvádění srážek z území a následný úbytek vody i života. "Hospodaření s vodou se děje skrze státní instituce, ale řešit by se mělo primárně na lokální úrovni. Prvořadou odpovědnost za nakládání s vodou by měly mít obce. Zřejmé je to třeba u obcí, které využívají vlastní zdroje pitné vody. Místo prohlubování vrtů a napojování na řady, které ještě tečou, by měly zvýšit zasakování srážek, které v průběhu roku padnou na jejich území," uvádí Grňo.

A dodává, že o ochraně vodních zdrojů se lidé na venkově radí baví. Je to podle něj tedy téma, které může zvýšit účast obyvatel na správě věcí veřejných. "Je na čase, aby si spoluobčané uvědomili, že situace se zásadně změnila. Je potřeba přestat používat postupy minulosti, informovat se a přijmout odpovědnost za zmírňování sucha v místě bydliště," říká Grňo.

Projekty financují z dotací i darů

Řada ze zmíněných projektů na obnovu Jesenicka přitom vznikla za podpory evropských dotací. Například Silezika čerpá na svou činnost peníze z Operačního programu Životní prostředí. "Jde o částky v řádech milionů korun. Ochrana vodních zdrojů je veřejná investice s velmi dlouhým horizontem návratnosti. Bez veřejných peněz tak naši činnost dělat nelze," říká Grňo. Drobné příjmy má spolek také ze služeb pro místní samosprávy a Vodovody a kanalizace Jesenicka. 

Na vznik Centra společných aktivit v Jeseníku zase šlo 29 milionů korun z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Zbylé náklady z celkových 40 milionů korun uhradilo město Jeseník ze svého rozpočtu. "Jsme příspěvková organizace města. Hlavním zdrojem financování je tedy Jeseník, ale snažíme se více zaměřit na možnosti vícezdrojového financování. Žádáme o dotace Olomouckého kraje, ministerstva kultury, Euroregionu Praděd i Norských fondů," uvádí Fusová.

Dotace čerpala v minulosti i firma Naturfyt Bio, a to na výrobní zařízení v řádu milionů korun a drobnější dotace na vznik pracovních míst. "Naposledy jsme žádali před dvěma lety o podporu na výrobní technologii pro naši novou halu. Šlo o částku v řádech desítek milionů korun, ale žádost skončila neúspěšně pro formální nedostatky. Přitom to byl náš nejpracnější a nejlépe zpracovaný projekt. Bohužel se formální nároky na projektové žádosti v Česku stále zvyšují, což běžným firmám, které z dotací nežijí, komplikuje možnost je získat," říká Rodan Hojgr.

Spolek Sudetikus získává peníze především z místních zdrojů. Využívá dotace města Jeseník, Olomouckého kraje a podpory Nadace Via. "Žijeme také z darů a částečně z příjmů z pronájmu prodejních míst na trzích. Naší velkou výhodou ale je, že velké množství práce lidí je dobrovolného charakteru," uvádí Martina Seidlerová.

Související