Do Avastu přišel Ondřej Vlček v polovině 90. let jako osmnáctiletý kluk, těsně poté, co udělal maturitu a chystal se na první ročník ČVUT. Pro mladého počítačového nadšence mělo tehdy jít jenom o brigádu. "Těšil jsem se na to. Předtím jsem už měl nějaké práce za sebou, na střední škole jsem byl jedním z mála, který si během školního roku přivydělával při studiích, a bylo to skvělé. Ovšem Avast, respektive tenkrát se firma jmenovala Alwil, byl mým prvním opravdu vážnějším projektem," vzpomíná dnes Vlček, současný CEO a spolumajitel softwarové firmy.

K počítačům tíhl Vlček už odmalička, jak říká, bylo na nich cosi magického, co jej přitahovalo. Takže kromě první třídy, kdy se vážně rozmýšlel mezi dráhou prezidenta a popeláře, si už pak pamatuje jen počítače. K Avastu se dostal přes zakladatele Pavla Baudiše a Eduarda Kučeru. Hledal tehdy brigádu a kamarádův otec mu tuhle ryze českou antivirovou společnost na vzestupu doporučil.

Mladý programátor pro dvojici inženýrů pracoval přes léto z domova a byl rád za přivýdělek. Že jednou bude stát v čele této firmy, jež je výrazným softwarovým hráčem i na mezinárodním poli, s ročními tržbami v přepočtu přes 18 miliard korun, jej ani nenapadlo.

Do poslední součástky

Postupně se stal hlavním programátorem firmy a po šesti letech konečně získal zaměstnaneckou smlouvu. Poté se posunul na technického a provozního ředitele. Jedním z hlavních důvodů, proč se ve firmě dostával stále výš a nestagnoval, je, že se vždy snažil věcem porozumět do hloubky. Vadil mu programátorský přístup stylu "nějak to tam nabušíme, a když to bude fungovat, tak je práce hotová".

"Pro mě bylo důležité vědět, jak věci opravdu fungují uvnitř, nejen 'pod kapotou', ale i na úrovni jednotlivých součástek, které se pod ní skrývají, z čeho jsou složeny a co je jejich vnitřek. Takže v počítačové hantýrce do poslední jedničky a nuly. A to, myslím, byl v této branži správný přístup, který mě vynesl tehdy do role šéfa vývoje," popisuje Vlček. Další kariérní posuny pak už přišly přirozeně a podle něj souvisí s tím, že se nikdy nebál zkoušet nové věci.

Vlček se stal také minoritním akcionářem, a když Avast vstoupil loni v květnu na londýnskou burzu, jeho jmění se zhodnotilo. Dnes se odhaduje zhruba na dvě miliardy korun. I proto když nastoupil do ředitelského křesla, rozhodl se dávat celý svůj plat na charitu.

Vlček, otec tří dětí a také nadšenec do elektromobilů Tesla, ale rozhodně nežije život zhýčkaného miliardáře. Vstává kolem sedmé, chvilku ještě zůstává v posteli a přemýšlí o nadcházejícím pracovním dni. "Ráno chodím také běhat, ale jen na chvilku. Mám asi čtyři kilometry dlouhý okruh. Pracovní program mi začíná zpravidla v devět hodin ráno a domů se vracím kolem sedmé večerní. Často ale i tam mívám po večerech další hovory, zejména s kolegy v USA," popisuje Vlček, který na služebních cestách tráví zhruba třetinu roku. Nezdá se mu však, že by měl práce moc a že by kvůli tomu odbýval rodinu.

Víkendy si nechává volné a žije s pocitem, že jeho práce a soukromý čas jsou v harmonii. Chvilku jim se ženou každopádně trvalo najít režim, který by fungoval a v němž by mohli být oba šťastní. "Ale to je myslím úplně normální. Děti jsou úžasné a vedeme je zejména k zodpovědnosti a v tomto kontextu, myslím, není vůbec na škodu, když vidí, že maminka i tatínek tvrdě pracují. V denním režimu nám hodně pomáhá i babička s dědečkem, díky nimž jsme nikdy nemuseli využít chůvu," podotýká Vlček.

Motivuje, ale neříká, co a jak dělat

Coby šéf se snaží lidem dávat hodně svobody. Motivovat je, inspirovat, být na ně náročný, ale neříkat jim nutně, co mají dělat, natož jak to mají dělat. "Myslím, že můj styl rozhodně nefunguje na každého, a proto se snažím do svého týmu vybírat lidi, kteří jsou při takovém způsobu řízení efektivní. Podmínkou jsou ale vždy i společné hodnoty."

Na letošní červenec, kdy se oficiálně stal generálním ředitelem firmy a vystřídal dosavadního amerického šéfa, vzpomíná Vlček pozitivně. Říká, že Avast přebral ve skvělém čase − jako stabilní byznys na rostoucím trhu. "Je v něm obrovská akumulace mozků a schopnosti táhnout za jeden provaz. A také ziskovost, jež nám umožňuje dělat strategické kroky. Pro mě je fascinující sedět u té šachovnice a mít možnost hýbat figurami s globálním dosahem, ale zároveň k tomu využívat schopností lidí v Česku a tím pomáhat této zemi. Je to pro mě velká zodpovědnost, kterou beru hodně vážně," ujišťuje Vlček.

Článek byl publikován ve speciální příloze Práce & Kariéra – Jak být dobrým lídrem.