Stanu se menším, až budu nejmenším na celém světě. Verše básníka Jiřího Wolkera se nutně připomínají při sledování vývoje kolem zavádění digitální daně, která měla ztrestat nadnárodní internetové giganty a samozřejmě také naplnit rozpočet. Přestože by měla vstoupit v platnost za pár měsíců, v polovině letošního roku, a přinést do rozpočtu až pět miliard za rok, realita vypadá úplně jinak.

Popořádku. Po několika neformálních upozorněních ze strany amerických představitelů, že zavést digitální daň, navíc v sedmiprocentní výši, není úplně nejlepší nápad, přišel oficiální protest ze strany Spojených států. V zásadě jde o to, že pokud MY zavedeme daň, ONI zavedou reciproční cla na dovoz českých výrobků. To samozřejmě nemohlo nechat chladnou Hospodářskou komoru, která řadu českých exportérů zastupuje a která promptně spočítala, že vývoz do USA činí ročně přes sto miliard korun a že případné sankce by rozpočet bolely, protože by prý snížení příjmů z daní exportérů bylo větší než to, co by stát získal na digitální dani.

Ministryně financí Alena Schillerová, která na dani dosud nekompromisně trvala, nakonec připustila, že by to nemuselo být plných sedm procent, ale třeba jenom pět. A ministerstvo financí mezitím spočítalo, že by výnos z daně nedosahoval oněch pěti miliard korun, ale jenom 3,8 miliardy a letos jenom 1,5 miliardy. Důvod je dle ministerstva prostý, a to tzv. změna prahových parametrů, což v podstatě znamená, že by se daň počítala kapku jinak, platilo by ji méně firem, než se původně počítalo, a možná by ani nezačala platit v polovině roku, jak se čekalo. Takže ve výsledku nemusí nakonec přinést vůbec nic. Kromě mezinárodní ostudy.

Jiří Wolker pojmenoval svoji báseň jménem Pokora. Ve filmu Škola základ života její slova žáci interpretovali tak, že se básník chtěl stát trpaslíkem. Aplikována na digitální daň a český rozpočet, i za trpasličí výnos by mohl být stát nakonec vděčný.