Projekt "Velehrad − centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy" za více než 300 milionů korun trval sedm let. Dnes je z poutního místa u Uherského Hradiště multifunkční kulturní centrum.
Když naši předkové ve 13. století zakládali velehradský klášter, doufali, že se jim podaří zřídit v tehdy drsném přírodním i společenském prostředí oázu klidu, krásy a prosperity, kde se bude duše snáze vzpínat k Bohu. A snad i dnešní návštěvníci vidí, že když současná generace investovala do obnovy tohoto místa mnoho úsilí, práce i peněz, stálo to za to.
"Vlastenci cítí, že se jim srdce dmou hrdostí, a přátelé z ciziny nešetří slovy velké úcty. A kdo má dar se napojit na génia místa − génia modlitby a usebrání −, pociťuje chuť žít. Žít a udržovat a rozvíjet naše nosné tradice. A takových impulzů v životě člověka není nikdy dost," říká inženýr Václav Dlapka, koordinátor evropských projektů římskokatolické farnosti Velehrad.
Projekt "Velehrad − centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy" za více než 300 milionů korun, z nichž zhruba 85 procent pokryly dotace EU, probíhal v letech 2007 až 2014. Jeho cílem byla obnova národní kulturní památky Velehradu, která je připomínkou působení svatých Cyrila (Konstantina) a Metoděje, zakladatelů našeho písemnictví a národní kultury.
Dramatické 20. století
Srdcem poutního místa nedaleko Uherského Hradiště je impozantní bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje z počátku 13. století, která také byla hlavním předmětem kompletní obnovy. Hned vedle stojí budova rozsáhlého kláštera, kterou využívá Stojanovo gymnázium a jeho internát.
"V první fázi se v něm nejvyšší péče dostalo partiím přilehlým k bazilice a pak nejcennějším freskám. Na jeho celkové důsledné obnově se pracuje dosud," přibližuje inženýr Dlapka.
Proměnou na multifunkční poutní a kulturní centrum prošly i budovy bývalého klášterního statku, architektonicky dotvořeno bylo i rozlehlé nádvoří a zahrady. V tomto okolí vyniká zejména novotvar severního ambitu, který odstínil areál pro shromažďování a odpočinek poutníků od hlučné silnice a posloužil jako galerie barokních soch.
"Tento projekt byl sice nejrozsáhlejším, ale přece jen jedním z celé řady dalších programů obnovy poutního místa Velehrad, ve kterých v naší době vrcholí úsilí počínající ještě v období národního obrození, kdy se národy Evropy hlouběji zamýšlely, odkud a kam směřují," nabízí širší kontext Václav Dlapka.
"Dramatické a krvavé 20. století ve svých dějinných převratech bylo obdobím, kdy se Velehrad osvědčoval jako místo, kde lidé nacházeli naději, že ty hrozné doby budou mít svůj konec, a jeho symbolický význam se tehdy ještě umocnil," vzpomíná Dlapka na období, jež zároveň nepřálo soustavné péči o památky.
Podle něj se až vstupem Česka do Evropské unie otevřely nové možnosti, jak důkladně obnovit krásu a důstojnost starobylého centra. Římskokatolické farnosti Velehrad se podařilo získat finance z nejrůznějších zdrojů: z fondů příhraniční spolupráce, z tzv. norských fondů, nadvakrát z fondů Integrovaného operačního programu a stejně tak Regionálního operačního programu.
Ne vše šlo hladce
Na obnově Velehradu se podílela celá řada stavebních firem a nejpřednějších restaurátorů, vše pod dohledem odborníků Národního památkového ústavu i pod autorským dozorem vybraných architektů. Ne vždy ovšem projekt probíhal hladce.
"Kdo byl někdy zapojen do podobných projektů, ví, že mají svoje nesnáze − například krátké lhůty pro realizaci. Z toho vyplývá, že třeba nemůžete čekat na pořádné vyschnutí nově budovaných nebo i starých konstrukcí, protože vás harmonogramy nutí do dalších fází stavby," popisuje jedny z potíží inženýr Dlapka.
Ani soutěžící firmy neměly podle něj příliš času na vypracování solidní nabídky. "Jejich rozpočtáři si nedokážou najít čas, aby si zjistili, kolik je budou stát materiály z různých evropských lomů pro četné kamenické a dlažební práce. V nabídce pak uvedou raději nižší cenu, aby získali zakázku, a pak jim vstávají vlasy na hlavě, když zjistí, kolik reálně stojí pořízení architekty a památkáři striktně požadovaných kamenických nebo speciálních stavebních prvků," dodává Dlapka.
Když významná stavba tak výrazně prokoukne, nevyhnutelně na sebe strhává pozornost. Ve Velehradu tomu není jinak. "Ano, návštěvnost se podstatně zvýšila a Velehrad se stal oblíbeným a vyhledávaným dějištěm mnoha událostí − od svateb přes četné koncerty, výstavy i literární události až po konání kongresů a samozřejmě nejrůznějších církevních akcí," říká Václav Dlapka. Obec kromě toho, že byl zveleben její střed, profitovala i tím, že díky přidruženému projektu Regionálního operačního programu zbudovala multifunkční turistické centrum.
"S úsměvem vídáme šok některých významných návštěvníků z toho, že přijeli do relativně malé obce, což zbortilo jejich představu, že dorazí do velkého a významného evropského města," přiznává Dlapka.
Projekt obnovy Velehradu má podle místních dopad i na "obyčejné" lidi. "Místo, kde naši žáci vyrůstají a které je pro ně domovem, vnímáme také jako místo, kde působili svatí Cyril a Metoděj. Výuku týkající se našich kořenů, našeho písemnictví a národní kultury obohacujeme i hodinami přímo v poutním areálu," říká ředitelka Základní školy Velehrad Andrea Olbertová.
Podle spolumajitele Hotelu Mlýn Velehrad Jaroslava Martince je potěšitelné, že k rekonstrukci došlo, každopádně na návštěvnosti jejich hotelu se prý příliš neprojevila. "Větší vliv má každoroční národní pouť 5. července," tvrdí Martinec a pochvaluje si jinak dobrou návštěvnost i vztahy se starostou obce.
Když dojde na otázku, čím je Velehrad výjimečný, všichni oslovení se shodnou na tom, že zde člověk může vnímat tradice a kořeny naší kultury. "Každý, kdo chce načerpat pozitivní energii, nasát duchovní atmosféru nebo si jen odpočinout v malebném místě, by měl do našeho Velehradu určitě zavítat," zve návštěvníky do obce Andrea Olbertová.
