Související

Pohled na holiny beze stromů třeba na severní Moravě, Vysočině, Jindřichohradecku nebo Třebíčsku je k pláči. Stav českých lesů je velmi špatný, místy až kritický. Kůrovci napadají hustě pěstované smrkové plantáže ve velkém. Když dojdou smrky, pustí se do modřínů a borovic. Zelené hvozdy složené z nejkvalitnějšího dříví z celé Evropy se ztrácí před očima.

Jen loni se vytěžilo 26 milionů kubíků dřeva, z toho 25 milionů kubíků smrkového. Dnes se škody počítají již na desítky až stovky miliard korun. Jenže hlavním původcem kalamity není asi pět milimetrů velký brouk, který se živí lýkem stromů. Problém způsobuje necitlivé hospodaření v lesích s orientací na průmyslovou produkci smrkového a borového dříví, započatou v 70. letech minulého století, chybná transformace státních lesů v 90. letech, jež devalvovala ověřené lesnické postupy v těžebních a pěstebních činnostech s negativním vlivem na efektivní ochranu lesa, a nedostatečná příprava lesů na změnu klimatu, která je spojena s pomalým až nulovým postupem zavádění nových vědeckých poznatků. Tvrdí to lesní hospodář a expert na záchranu českých lesů Aleš Erber.

Česko zaspalo

Podle něj je kůrovec jen obyčejný brouček, který je za běžných okolností přirozenou součástí ekosystému a prioritně napadá oslabené stromy. Jenže těch přibývá, protože trpí suchem a nečekanými změnami počasí s obrovskými teplotními výkyvy.

"Nejohroženější lesy jsme zavčasu nepřeměnili na druhově a věkově pestřejší, aby mohly lépe odolávat změně klimatu. Jednoduše jsme zaspali. Například Bavorské státní lesy už v roce 2006 aplikovaly adaptační strategii, jejímž cílem je postupná přestavba lesa a s ní spojené šetrné hospodaření. My jsme s nějakým takovým plánem ještě ani nezačali," mračí se Erber.

Aleš Erber (34)

Je lesní hospodář, lesnický poradce s akreditací Ministerstva zemědělství ČR, člen kůrovcového kalamitního štábu Pardubického kraje a člen výboru pro životního prostředí téhož kraje. Lesnický management studoval v Česku i v Německu. Posledních 10 let pracuje na adaptaci českých lesů na klimatickou změnu a zvyšování jejich odolnosti proti suchu a kůrovci. Jeho metody, které zlepšily zdravotní stav stovek hektarů lesa, přebírají například vlastníci lesů v Polabí včetně Městských lesů Hradec Králové.

Podle něj sice ministerstvo zemědělství v posledních letech podniká řadu nápravných kroků, ale implementace zejména do legislativy je zoufale pomalá. Navíc lesnický provoz nezaváděl nové poznatky do provozní praxe, a dokonce odmítal změnit zaběhlé způsoby hospodaření. A to ani v reakci na stanovisko 450 vědců, odborných pracovníků a lesníků z roku 2006 ke špatnému zdravotnímu stavu lesů a k nevhodnému hospodaření v souvislosti s blížící se ekologickou katastrofou. Určitou naději na změnu přinesl Národní lesnický program II pro roky 2008 až 2013, který schválila vláda s úkoly pro jednotlivé resorty. Ten dokonce charakterizoval nejslabší stránky lesů a lesnicko-dřevařského sektoru, příslušná opatření ale vesměs zůstala jen na papíře. "Obávám se, a rád se budu mýlit, že s novou lesnickou politikou, která navazuje na pestré politické dokumenty, to bude obdobně," říká Aleš Erber.
Lesnický sektor trpěl ještě před vypuknutím kůrovcové kalamity řadou neduhů, jako je přemnožená spárkatá zvěř, malé množství pil na zpracování dříví, nedostatek lesních dělníků a dřevorubců, kteří odešli kvůli mizerným mzdovým platovým podmínkám.

"Až na tu zvěř problém způsobil obchodní model Lesů ČR, který vzešel z chybně provedené transformace lesů a nepříliš pružné struktury státní správy lesů. Také chybí větší informovanost společnosti o funkcích lesa, o významu dřeva a o tom, jak má vypadat správná péče o les, o níž nemá veřejnost, ale dokonce ani drobní vlastníci mnohdy žádné povědomí," vypočítává Erber. Kůrovcová kalamita je tak jen důsledkem toho, co se zanedbalo. Nedělala se předběžná opatření a nesnižovala se rizika.

Pokud se u stromu objeví kávový lógr, je zle

Co tedy dnes podle Erbera můžeme udělat pro záchranu lesů před malým nenasytným broukem? Těžit pouze souše lesu nepomůže, od nich napadení dalších stromů kůrovcem opravdu nehrozí. Naproti tomu je důležitá, ovšem velmi náročná, práce s lesem, ve kterém se objeví kůrovec, ale na stromech to ještě není nijak zvlášť patrné. Minimálně co 14 dní ho musí projít lesník či majitel lesa a vyhledávat stromy s příznaky napadení kůrovcem či churavění. Poznají se podle toho, že z nich vytéká smůla, což je první obrana stromu proti kůrovci, kterého smůla prostě zaplaví.

Pokud je strom zdravý a silný a brouků není moc, stačí se ubránit. Dalšími příznaky je, že stromům začne opadávat jehličí, u paty stromu se objeví drtinky připomínající kávový lógr. Jsou to piliny, které vznikají, když se kůrovec zavrtává do stromu. Hned za lesníkem musí přijít těžař, který takové stromy pokácí, asanuje například chemickým ošetřením či oloupáním kůry.

"Je to dost složitý proces, proto jsem toho názoru, že nejefektivnější ochrana lesa je udržování stromů v té nejlepší kondici. Účinnou prevencí proti onemocnění je zvyšovat odolnost organismu. Člověk bere vitaminy. V lese se zvyšuje zdraví stromů rozvolňováním porostů. Snižuje se konkurence v boji o živiny a vodu. Těžebními zásahy se odstraňují stromy, které vadí nejvitálnějším a odolnějším jedincům. Čím jsou porosty mladší, tím mají zásahy příznivější účinek," vysvětluje lesní inženýr.

Les budoucnosti nebude tak hustý, stromy budou mít větší koruny

Ovšem taková opatření aktuálně narážejí na odbyt dřeva, který se navíc nyní zcela zastavuje kvůli koronavirové pandemii. "Pily přestávají řezat. A to může být zřejmě poslední hřebíček do lesní rakve," povzdechne si Aleš Erber.
Proto je důležité zaměřit se na obnovu kalamitních holin. Je naprosto nevhodné zakládat na nich monokultury, protože ty jsou labilní. Optimální postup je vypěstovat tam nejprve takzvané přípravné dřeviny, tedy stromy, kterým nevadí přímé slunce a jsou schopny odolávat extrémnímu počasí. Vhodné jsou břízy, osiky, olše a podobně. Když odrostou, vytvoří stín. A do takového porostu se pak sází jedle, buky i smrky.

Zalesňovat je zapotřebí také dřevinami, jež snesou přímé slunce. K těm patří třeba dub, který je vhodné kombinovat s lípou, habrem, javorem nebo třešní. Maximální druhová pestrost při výsadbě je důležitá také proto, že netušíme, jaké stromy se budou nejlépe adaptovat na změnu podmínek a zůstanou zdravé.

"Les budoucnosti nebude vypadat jako ten současný. Bude výškově i prostorově diferencovaný, věkově rozrůzněný a druhově pestrý. Nebude tak hustý, takže jednotlivé stromy budou mít pro sebe větší prostor. Budou mít větší koruny, a tím pádem širší i kořenový systém pro nasávání vody a čerpání živin. Jednotlivé stromy tak budou odolnější a díky tomu bude stabilnější i celý les. Nebudou se kácet jednorázově celé plochy, ale jednotlivé stromy či stromy po skupinkách. Zato v častějších intervalech, což sice bude náročnější ekonomicky, na těžbu i znalosti, ale poskytne to jistotu trvalé produkce, stabilitu a vitalitu lesa, který bude zdravější, bude zlepšovat úrodnost půdy i ekosystému z hlediska biodiverzity," horuje Aleš Erber.

Podle Erbera jsme dlouho žili v mylné představě, že smrk je dřevina budoucnosti a šetrné hospodaření v lese je přeludem nějakých bláznivých ekologických lesníků. Jenže správné a šetrné hospodaření v lese je jedinou zárukou nejen úspěšného boje s kůrovcem, udržení mimoprodukčních funkcí lesa, ale také ekonomické stability a trvalosti produkce, která dá jistotu i dřevozpracujícímu průmyslu. "V přírodě všechno souvisí se vším. Abychom mohli adaptovat lesní krajinu, musíme ještě adaptovat i tu zemědělskou a ještě musíme adaptovat sebe – změnou našeho myšlení."

Související