Pokud by koronavirus udeřil v době kamenné, vymřela by na něj nejspíš velká část lidstva. Výrok švédské popularizátorky vědy Karin Bojsové je relativně neškodný, ale z mnoha pádných důvodů zaslouží být uveden na pravou míru.

Populační procesy závisí na věku. Pravděpodobnost úmrtí závisí na věku tak silně, že je tento vztah nazýván dokonce zákonem. Zákon úmrtnosti zní neúprosně: s rostoucím věkem se exponenciálně zvyšuje pravděpodobnost úmrtí. U koronaviru je to velmi podobné: úmrtnost výrazně roste s věkem. Jak to souvisí s neandertálci?

Představme si dvě různé populace. V populaci neandertálců se polovina dětí nedožije dospělosti a pouhých 10 procent osob přežije své šedesáté narozeniny. V populaci 21. století se dospělosti dožije 99 procent dětí a 90 procent osob se dožije 60 let nebo více.

Představme si, že v každé této populaci je jen 100 jedinců. Objeví se nový virus. Ten je velmi vybíravý: nezabije nikoho, komu je méně než 60, mezi šedesátníky a staršími však usmrtí polovinu nakažených. Pro jednoduchost předpokládejme, že se nakazí všichni.

U neandertálců tedy virus usmrtí pět osob ze 100. V populaci 21. století ten samý virus usmrtí 45 osob ze 100. Neandertálci by tedy nejenže nevymřeli, dnešního koronaviru by si nejspíše ani nevšimli.

Ve 21. století jsou infekce u stárnoucí populace nebezpečným fenoménem. Statistická intenzita infekcí je u seniorů často podhodnocena. Je to dáno dlouhodobou logikou vykazování příčin úmrtí: za základní příčinu je považována ta, která spustila sérii onemocnění vedoucích přímo k úmrtí. Prvotní nádorové onemocnění, jež metastazuje do mozku, může třeba skončit nákazou odolnou nemocniční bakterií, ze které se rozvine zápal plic. A nemocný zemře na celkovou sepsi.

Základní příčinou tohoto úmrtí vykázanou ve statistice bude nádorové onemocnění, neboť tam je primárně potřeba cílit prevenci. Osudným se ale tomuto pacientovi nakonec stal zápal plic. Kdyby se ho podařilo vyléčit, mohl se dožít například objevu nového léku na rakovinu. U většiny případů úmrtí v souvislosti s koronavirem jsou zdůrazňována přidružená onemocnění s tím, že pacienti umírají spíše "s koronavirem" než "na koronavirus". U starší populace je ale hranice mezi těmito dvěma stavy neostrá.

Slovo karanténa pochází z quarante, 40 dnů. Tak dlouhá byla v minulosti izolace příchozích z rizikových oblastí. Koncem dubna bude mít naše populace první čtyřicítku za sebou. Plošná karanténa je efektivní z pohledu šíření viru, ekonomicky a společensky je dlouhodobě neudržitelná. Chytrá opatření nové karantény by však měla nadále intenzivně chránit před nákazou seniory. Ideálně až do objevení vakcíny nebo účinného léku.