Vposlední době je často zmiňována dobrá startovací pozice českých veřejných financí. Ve zkratce: startovací pozice není špatná, ale kdybych to měl rozvinout více, použil bych rčení "mezi slepými jednooký králem". Každopádně bych k naší pozici spíše přiřadil adjektivum "slušná" a vnímám ji především jako odraz schopnosti udržení nízkého zadlužení vlády ve spojení se stále fungující měnovou politikou.

Kdyby ovšem české rozpočty měly vskutku dobrou startovací pozici, tak vláda rozjede kurzarbeit a kompenzace pro živnostníky naplno už v půli března a nyní představuje investičně-stimulační balíček pro budoucí oživení ekonomiky. Zároveň při tom nerozmělňuje fiskální pravidla na sedm let dopředu. Zde je také namístě si připomenout zvolnění fiskální konsolidace v letech uplynulých bez výraznějších reforem.

Nelze se příliš divit nadšení vlády nad možností zásahu ČNB do dluhopisového trhu, když se tak děje ve všech státech okolo nás. Nejen na Slovensku, pod taktovkou ECB, ale i v Polsku a Maďarsku. Pro tyto státy však není kvantitativní uvolňování první volba, ale spíše z nouze ctnost. Maďarská centrální banka se obává, že by případným snížením úrokových sazeb příliš oslabila forint, a tak se odhodlala k takzvanému QE (quantitative easing). Polsko preferuje QE před nulovými sazbami centrální banky s ohledem na ziskovost bank, a tedy finanční stabilitu. ECB už nemá více možností a pro změnu řeší, jak se vypořádat s nákupy vládních dluhopisů více zasažených zemí bez ohledu na kapitálový klíč.

Kvantitativní uvolňování se mi nejeví jako adekvátní cesta k uchování slušné startovací pozice veřejných financí i do budoucích let. Tou je pouze přiznání si jejich nedobrého stavu.