Titulek tohoto zamyšlení upomíná na Ekonomické důsledky míru z pera Johna Maynarda Keynese. Tento Angličan pohnul ekonomickým myšlením a přístupem k hospodářské politice tak, že celá jedna větev ekonomie dokonce nese jeho jméno.

Jeho opus magnum je samozřejmě jiná kniha, zkráceně známá jako Obecná teorie, vydaná v roce 1936. Jednou z jejích klíčových myšlenek je, že stát by neměl váhat povzbudit skrze rozpočtové výdaje poptávku v ekonomice. 

V případě Keynese šlo jak o syntézu jeho dosavadních úvah, tak o reakci na velkou depresi, do níž svět upadl ve 30. letech. Jeho názory narazily na odpůrce, pro období těžkých krizí je ale potřeba fiskálního impulzu hlavním proudem ekonomie přijímána.

Propad hospodářské aktivity, jemuž nyní čelíme, má jinou příčinu než předchozí velké krize. Přesto ale má boj proti pandemii podobné důsledky: propad hospodářské aktivity povede k poklesu příjmů firem, domácností a mnohdy celých odvětví. To se do ekonomiky následně vrátí v podobě nižší poptávky.

V rámci zamezení škodám platí, že se v současné situaci přijímá snaha vlád dát skrze nárůst veřejného dluhu ekonomice impulz. Možná ještě více se cení schopnost realizovat příslušná opatření rychle a jednoduše. U výdajových programů je třeba neztrácet čas: ať se raději utratí prostředků o něco více, a ne že se kvůli snaze regulovat a kontrolovat mezní případy pomoc zkomplikuje či prostě nebude možná.

Analýzy investičních společností a bank se v těchto dnech zabývají porovnáváním rozpočtových impulzů napříč světem.

Vyjádřeno v poměru k velikosti ekonomiky, tedy jako procento HDP, mají tyto impulzy ve valné většině dvoucifernou úroveň.

V konečném zúčtování ale bude důležité, jak velkou částku se do ekonomiky skutečně podaří napumpovat − a zejména jak rychle. Případná komplikovanost nebude, slovy klasika, zadarmo.