S květnem se přiblížilo probouzení koronavirem zmrazené české ekonomiky. Aby toto oživení bylo co nejrychlejší a umožnilo zdravý a silný růst, měla by si po mém soudu vláda stanovit a splnit těchto šest základních cílů:

1. cíl: Snižovat nejistotu

Snižování nejistoty bude pro střednědobý horizont naprosto zásadní. Podniky stále nevědí, jaké přesně budou jejich závazky, nevědí, jaký nájem budou muset platit ani kolik prostředků dostanou ze státních programů. Nikdo neví, jestli přijde druhá vlna epidemie.

Některé epidemiologické a mezinárodně ekonomické nejistoty nebudeme schopni ovlivnit, ale jelikož jsou dopady každého zvýšení nejistoty obrovské, měli bychom udělat alespoň následující: urychleně dokončit a ujasnit krátkodobá opatření podpory jednotlivců i firem. Pozdní pomoc není užitečná. Počáteční zmatení o formě pomoci je dokonce škodlivé. Během května a června bychom měli dopracovat podmíněné scénáře, jak by vláda postupovala v případě návratu epidemie. Podnikatelé budou potřebovat vědět dopředu, jaké přesné povinnosti či pomoc by je za konkrétního vývoje epidemie čekaly.

Musíme výrazně více investovat do kapacity laboratorního testování a komplexní chytré karantény a chytrého testování. To umožní sledovat dynamiku epidemie a držet ji na uzdě přesně cílenými restrikcemi, a neomezovat tak chod ekonomiky restrikcemi plošnými. Zároveň to sníží nejistotu jednotlivců ohledně nákazy v jejich okolí. Dále je třeba vylepšit státní krizovou koordinaci dobrovolníků i podniků, které pružně reagují na akutní potřeby. Mnoho dobrovolníků i podniků zareagovalo úžasně rychle, ale stát často nebyl schopen je efektivně koordinovat, motivovat ani využívat.

Nemůžeme po našem státním aparátu chtít, aby vše dělal sám, ale efektivní koordinaci bychom brzy zvládnout mohli. Musíme zapracovat na digitalizaci a koordinaci státní správy, aby byla již na podzim připravenější. To nám umožní případnou pomoc v budoucnu daleko lépe cílit − pomoc bude levnější a rychlejší, a navíc dopadne tam, kde přesně bude potřeba.

2. cíl: Povzbuzovat platební morálku

Platební morálka a efektivita trhů zásadně souvisí s výší nejistoty ohledně likvidity, ale i závazků. Například firmy blízké insolvenci často nemohou platit ani dodavatelům, dokud nebudou přesně vědět, jaké mají závazky k pronajímatelům. Pokud by činily jinak, někoho svou platbou upřednostnily, jednatelé by mohli být právně zodpovědní.

Platební morálka bude velikým problémem příštích měsíců. Proto je třeba ji povzbuzovat a je to velmi důležité: urychleně vyjasnit ohlášené zásahy státu do vztahů mezi soukromými subjekty a dále se takových zásahů vyvarovat. To je třeba příklad odložení placení nájemného.

3. cíl: Poskytovat likviditu životaschopným firmám

Je třeba přejít od dotačních programů k úvěrovým. Například od kurzarbeitu k odkladům plateb pojistného či DPH (nezaplacené peníze jsou ty nejrychleji získané), rozšířit program Covid úvěry. Musíme využívat motivací firem i jednotlivců, abychom cílili jen na ty, kdo pomoc potřebují nejvíce a u koho je zároveň pro společnost taková pomoc přínosná. Neměli bychom například poskytovat odklady odvodů bez jakékoliv penalizace ani bezúročné půjčky. Takových by využili všichni.

Drobné úroky či penále však bude ráda platit firma, která má potenciál v budoucnu zase prosperovat. Také je zapotřebí preferovat spíše mladé, malé a střední podniky, protože právě ony jsou zásadní pro inovace, růst a konkurenci v jednotlivých odvětvích, a současnou krizí jsou navíc velmi zasaženy. Rovněž platí, že jelikož jsou velké firmy bankami lépe prověřitelné, měla by procentuální výše státních garancí klesat s velikostí úvěru.

4. cíl: Chytře povzbuzovat poptávku státními nákupy

Povzbuzování poptávky státními nákupy může být užitečné, vládní fiskální stimulace musí být ale dobře načasovaná, poměrně krátkodobá, a hlavně musí cílit jen tam, kde volný trh selhává. Proto je třeba cílit povzbuzování jen na sektory, na které v dané chvíli nejsou z epidemiologických důvodů uvalena omezující opatření. Musíme také decentralizovat rozhodování. Na rozhodování o tisícovkách projektů nemá centrální vláda kapacitu. Můžeme například ve velkém využít rozhodování obcí, zvláště jejich již připravených projektů. Také lze doporučit vyvinout systém, který do velkých státních zakázek postupně pustí co nejvíce menších firem, což umožní vyzkoušet a vychovat si nové dodavatele.

Filip Matějka

Je členem akademického sboru pražského institutu CERGE-EI a Ústředního krizového štábu Vlády ČR. Vystudoval fyziku na Univerzitě Karlově. Doktorát získal na Princetonské univerzitě v USA. Působil například na School of Economics v Toulousu, na univerzitě v Berkeley nebo na univerzitě v New Yorku.

Vládní stimulaci je nutné cílit hlavně tam, kde tržní mechanismy nejsou zcela efektivní. V tomto ohledu je zásadní existence externalit. Stát může úspěšně nakupovat či investovat tam, kde transakce mezi dvěma účastníky ignorují vliv na ostatní. Typicky jde o investice do životního prostředí, infrastruktury státu (digitalizace) či systému vzdělávání.

Také platí, že majetkové vstupování státu do firem je třeba volit až jako poslední možnost. Smysl má navíc pouze ve výjimečných případech, kdy je pro vlastníky hodnota přeživší firmy daleko menší než pro společnost, z důvodů vlivu na mnoho dalších firem, bezpečí, zdraví či jiného. Nesmí se tak dít v sektorech s vysokou konkurencí, kdy lze zboží či služby upadajícího podniku snadno nahradit jinými (například České aerolinie).

Zároveň musí nová majetková struktura odrážet to, že bez pomoci státu by podnik nepřežil. Podíl na vlastnictví původních majitelů musí být posléze nulový či velmi malý, případně mohou vlastníci získat opci na pozdější zpětný nákup původního podílu za vyšší cenu, než byl vklad státu na záchranu. Je třeba zvážit zkrácení školních prázdnin a využít jindy neproduktivních letních měsíců. V případě potřeby je možné zahájit školní rok o několik týdnů dříve a nabídku a poptávku tak zkoordinovat k dřívějšímu růstu.

5. cíl: Podpořit mezinárodní spolupráci

Mezinárodní spolupráce je pro naši ekonomickou prosperitu i bezpečnost naprosto zásadní. Jsme nevelká země s ekonomikou postavenou na principech otevřenosti. Bez mezinárodního obchodu bychom zažili obrovský ekonomický pád. Mezinárodní spolupráce nám rovněž poskytuje bezpečí. Spolupráce je nejdůležitější právě v době velké nejistoty. Nevíme, jestli za pár měsíců nebudeme největší pomoc potřebovat právě my. I kdybychom byli naprosto pragmatičtí, je důležité pomáhat, když alespoň trochu můžeme, aby nám ostatní pomohli, když to zase budeme nejvíce potřebovat my. Je třeba okamžitě otevřít hranice s podobně zasaženými sousedy a pomoci ostatním zasaženým zemím.

6. cíl: Nerozptylovat tím, co nesouvisí se současnou krizí

Všechny diskutované cíle bude nesmírně těžké splnit, stejně jako zvolit pro jejich dosažení optimální řešení. O to spíše se nesmíme nechat zlákat řešením dalších, nesouvisejících problémů. Politici musí veškerou svoji energii věnovat důležitým akutním rozhodnutím, jiná dlouhodobá rozhodnutí jistě lze o pár měsíců odložit. Stejně tak ale i veřejnost má omezenou mentální kapacitu a nemůže sledovat a kontrolovat rozhodování ohledně jiných než těch nejpalčivějších témat.

Z toho plyne doporučení pro vládu: Nenavrhovat a nedělat trvalé změny daňového systému či jiných ekonomických pravidel. Například rušení daní z nabytí nemovitosti. Nerozhodovat o stavbě nových jaderných elektráren. Pokud bychom se těmito doporučeními neřídili, mohli bychom nadělat velké nevratné chyby. Na vizionářská témata bude jednoduše čas později. Nyní hasíme náš hořící dům, pokrývače na zničenou střechu, nebo dokonce nové auto vybírejme, až bude oheň pryč.

Související