Vláda koketuje s mimořádným příspěvkem důchodcům, jehož výplata shodou okolností připadá na rok parlamentních voleb. Na tom by ještě nebylo nic šokujícího, mnohamiliardové dárečky klíčovým voličským skupinám jsou politickým evergreenem. Hrozivý je spíše způsob, jakým politická reprezentace nonšalantně ignoruje ekonomickou realitu.
Několikatisícové přilepšení si důchodci údajně zaslouží jako kompenzaci za stres způsobený koronavirem a nadprůměrně svižnou inflaci jejich spotřebního koše. Politici se tak pro jednou pustili na tenký led obhajoby vlastních nápadů měřitelnými veličinami. A led okamžitě prasknul. Podle studie think-tanku IDEA byl stres z koronaviru mezi českými důchodci minimální a podle ČSÚ je inflace spotřebního koše penzistů jen nepatrně vyšší než u zbytku populace. Zda při přípravě návrhu zhruba za 18 miliard došlo k opomenutí těchto veřejně dostupných zdrojů, nebo byly omylem interpretovány zcela opačně, není jasné. Pro daňového poplatníka jsou obě vysvětlení podobně znepokojující.
Nejedná se přitom ani o jednorázový úlet, ani o ryze český fenomén. Ideje, o kterých dříve na televizních obrazovkách nezáživně debatovali pánové v obstarožních oblecích, jsou dnes již napřímo dodávány spřízněným voličům na Facebooku. Jakákoliv oponentura pak buďto zapadne v rychlém toku názorů, nebo je označena za spiknutí nabubřelých elit proti obyčejným lidem.
Kdo si od nástupu internetu sliboval posun k lepší informovanosti voličů, a tudíž odpovědnější správě věcí veřejných, musí být trpce zklamán. Dostupný výzkum naopak ukazuje, že internet poskytuje spíše zkratku, kterou se i totální nesmysly dostanou na výsluní, což nahrává politickým demagogům. Kolik miliard nás tento odklon od "tradiční" politiky směrem k "facebookové" každoročně stojí, raději ani nedomýšlet.
