Jedna z jejich prvních cest po otevření hranic mířila do Štrasburku, kde chtěla na vlastní oči vidět Evropský soud pro lidská práva. A podle svých slov se hned zamilovala do způsobu, jakým rozhoduje. Od konce příštího roku by na něm současná ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková sama chtěla působit – přihlásila se do výběrového řízení, které hledá nástupce současného českého zástupce Aleše Pejchala. V rozhovoru pro HN mluví o tom, proč je štrasburský soud tak důležitý, proč se sama stala soudkyní, jaké její případy jí nejvíce zůstaly v paměti, i o tom, co dělá pro to, aby v rozhodujících pozicích tolik nepřevažovali muži nad ženami.

Minulý týden jste veřejně oznámila, že chcete usilovat o místo českého zástupce u Evropského soudu pro lidská práva, které se uvolní od listopadu 2021. Co vás do Štrasburku láká?

Jsem fanynkou tohoto soudu od roku 90. Tehdy jsem se tam – dva roky po ukončení školy – vydala stopem. Byla to jedna z mých prvních cest na západ a já chtěla vidět, jak Evropský soud pro lidská práva vypadá. Koupila jsem si tam sbírku rozhodnutí, kterou dal dohromady Vincent Berger. Ten tam měl, ještě v předinternetové době, na starosti shromažďování judikatury. Když jsem si vybraná rozhodnutí soudu přečetla, tak jsem se zamilovala do způsobu, jakým rozhoduje. Protože na jednu stranu je to analytický a systémový styl práce, jak jsme zvyklí z německé právní vědy, ale současně je rozhodování založeno na lidských příbězích, což je zase typické pro anglosaský způsob vyprávění o právu.

Zdá se, že ten způsob je vám blízký, protože se o vás mluví i jako o soudkyni příběhů…

Soudní rozhodnutí nemůže být napsáno jinak, než jako lidský příběh, neboť právě o něm je soudem rozhodováno. Nejen aby byl pochopen, ale také aby to rozhodnutí bylo přesvědčivé a srozumitelné…

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se