Pokaždé mi to chvíli trvá: než se rozhoupu a převléknu, než se protáhnu, než vyběhnu, než se začnu cítit více dobře než blbě. Nikdy mě to naštěstí moc nebolí − ani na začátku, ani při doběhu. Pořád se ještě cítím mladý a hlavně se spíš tak nějak ploužím v lese za domem, než že bych posouval hranice lidských možností. Ale když pak zpocený beru za kliku, jsem rád, že jsem do toho lesa šel. Že jsem překonal lenost, stres, děti, hlad, prostě cokoliv, kvůli čemu bych mohl zůstat doma.
Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se
