Vždy ji fascinovala lidská mysl a chování, už na gymnáziu pro radost poslouchala on-line přednášky z psychologie z Yaleovy univerzity a nadchly ji knížky od psychologů Carla Rogerse nebo Ericha Fromma. Bakaláře z psychologie se vydala studovat do malého severoanglického městečka, nyní studentka Marie Polášková drží v ruce přijímací dopis z Oxfordu, který ji společně s dalšími jedenácti studenty z celého světa zve ke studiu magisterského oboru.

Polášková se věnuje především zlepšení starosti o duševní zdraví dětí a dospívajících. A nyní si často klade otázku, jak pomoci nynější generaci školáků, aby se ze studia v lockdownu co nejrychleji otřepala a aby ji měsíce strávené doma neovlivnily příliš negativně.

„Moje maminka je učitelka, a tak často slýchávám, jak děti těžce prožívají izolaci způsobenou koronavirem. Už před pandemií jsem ale vnímala, že je co zlepšovat – studenti by měli mít na školách efektivní programy proti šikaně, možnost se kdykoliv obrátit na psychologa, učit se o tom, že starat se o duševní zdraví je stejně důležité jako starat se o to fyzické. Na školách máme povinné hodiny tělesné výchovy, žádné hodiny duševní výchovy ale neexistují. Přitom u psychického zdraví to vše začíná,“ vypráví pro HN Polášková s tím, že jejím hlavním snem je zlepšit zanedbávanou úroveň psychické pohody u mladých Čechů.

Nejvíce ji baví vývojová psychologie a to, co dítě v jednotlivých stadiích může negativně nebo pozitivně ovlivnit, tedy jaký to má všechno dopad na jeho pozdější život. Proto se chce věnovat faktorům, které ovlivňují u dětí a dospívajících rozvoj psychických onemocnění, a následně hledat strategie na zvýšení odolnosti vůči nim.

Důležitost tématu si uvědomuje o to více s příchodem pandemie, neboť zážitky z dětství podle ní mají často nemalý dopad na dospělý život. Dodává, že děti rozvíjí své socio-emoční dovednosti a kognitivní schopnosti právě skrze osobní interakci, proto v tomto důležitém období života může mít nedostatek sociálních kontaktů neblahý dopad na jejich vývoj a chování. Zejména tím myslí náchylnosti k depresím a úzkostem, které izolovaným dětem a dospívajícím hrozí. A právě tomu se chce na Oxfordu věnovat.

Momentálně ovšem neřeší jen osudy mladších školáků, ale i svůj. Před velkým akademickým krokem jí v cestě stojí finanční překážka, kterou s sebou výběr britské školy přináší. Roční studium na Oxfordu vyjde na 25 900 liber (zhruba 770 tisíc korun), plus musí počítat s 12 tisíci librami (přibližně 350 tisíc korun) na životní náklady. A Polášková si takovou částku nemůže dovolit celou z vlastní kapsy. Když se jí částku složit nepovede, zůstane v Česku. To však nechce připustit.

Británie jako jasná volba

Vysokoškolské studium v Česku pro ni nebylo alternativou. Silně ji ovlivnila Letní akademie Discover, kde si řada studentů pochvalovala školy ve Velké Británii v takové míře, že ji studijně strávené léto před maturitou namotivovalo natolik, že už jinou variantu než Anglii nezvažovala.

Bakaláře vystudovala v Durhamu, univerzitním městečku na severu Anglie. Tamní vysoká škola jí nabídla velké množství příležitostí. „Mimo jiné jsem se přihlásila do výzkumného programu Laidlaw Research & Leadership Programme. Díky němu jsem mohla již v prvním ročníku pracovat na výzkumu v oblasti vývojové psychologie v propojení s nástroji virtuální reality. Studie z výzkumu je momentálně v přípravě publikování v Journal of Experimental Child Psychology a Developmental Science,“ říká Polášková, kterou na univerzitě překvapilo i množství podpůrných programů duševního zdraví studentů.

Například každá kolej měla svou skupinu dobrovolníků, kteří prošli výcvikem aktivního naslouchání a pomáhali ostatním studentům. V posledním ročníku svého studia Polášková skupinu těchto dobrovolníků koordinovala a jako člen kolejní rady měla na starosti programy duševního zdraví pro více než 500 studentů.

Během studií tak načerpala zkušenosti nejen na akademické rovině, ale i na té osobnostní a profesní. Na bakalářské studium chce navázat magisterským na Oxfordu, kde v případě nástupu bude mít vedle teoretických předmětů možnost pracovat na vlastním výzkumném projektu. Získá tak potřebné znalosti ze statistiky, výzkumných metod a naučí se analyzovat a vizualizovat komplexní data. Samotný výzkum pak chce realizovat v oRANGE Lab nebo TOPIC Research Group, tedy laboratořích, které zkoumají strategie na zvýšení odolnosti vůči psychickým onemocněním u dětí a dospívajících.

„Laboratoře navíc úzce spolupracují s britskou vládou, a mají tudíž přímý přesah do praxe – výsledky výzkumů se aplikují při nastavování vládních opatření a strategií. Navíc se momentálně mnoho z jejich projektů zaměřuje na děti ovlivněné pandemií – hledá se, jak jim zajistit efektivní psychologickou pomoc, jak nejefektivněji pomoci s úzkostmi, které děti kvůli covidu prožívají, nebo jakým stylem podpořit jejich rodiče,“ líčí klady laboratoří mladá studentka.

Aby však mohla své sny naplnit a na magistra na Oxfordu nastoupit, musí doložit, že své studium zvládne peněžně pokrýt. Před brexitem řešili evropští vysokoškoláci financování studia skrz výhodné úvěry poskytované ostrovní zemí. Například v minulém akademickém roce poskytli Britové půjčku téměř 56 tisícům mladých lidí z EU, tamní vláda však tuto možnost pro evropské studenty utnula. Ti tak musí řešit zaplacení školeného z jiných zdrojů. Často se proto obrací na různé nadace. Na stipendia však studenti zcela spoléhat nemohou.

„The Kellner Family Foundation bohužel podporuje jen studenty bakalářských programů. Do Bakala Foundation jsem byla pozvaná do druhého kola, avšak tato nadace vybírá z necelých 200 studentů každoročně pouze kolem patnácti studentů, které stipendii podpoří. Nemůžu proto na peněžitou podporu příliš spoléhat,“ říká Polášková, která stejně jako řada dalších českých studentů může na podporu od českého ministerstva školství zapomenout. To totiž žádnou plošnou podporu na studium v zahraničí neposkytuje – na rozdíl od Německa nebo skandinávských zemí.

Britské univerzity jako Oxford a Cambridge byly řadu let synonymem pro nejprestižnější světové vzdělávací instituce. „Otázkou zůstává, zda si britské univerzity tento status udrží i v následujících letech při kombinaci dopadů brexitu a covidu – ve výuce, mobilitě studentů a vědců a také ve financování vědy. Brexit ale komplikuje situaci univerzit na hlubší a dlouhodobější úrovni než různá protiepidemická opatření všude po světě,“ uvedla Katarína Svitková z Bakala Foundation s tím, že se zvyšuje úroveň kontinentálních univerzit v Německu, Švýcarsku, Francii nebo na skandinávském poloostrově, kde zároveň školné není tak vysoké.

I přesto zůstávají Oxford či Cambridge ve studentském a veřejném vnímání vysoce ceněné. „Snad se do budoucna přijde s alternativním řešením, protože tolik peněz za školné je pro normální lidi ve střední Evropě nemyslitelné. Zároveň je ale kvalita vzdělání v Británii vysoká, a tak je pro českou společnost výhodné, když studenti získají zahraniční zkušenost a přivezou ji zpět. Ať chceme nebo ne, jsme stále v určitých ohledech pozadu, a tak můžeme z poznatků Západu čerpat. Když se koukneme do Spojeného království, vidíme, že britská vláda aktivně podporuje programy duševního zdraví na školách – od výcviků pro učitele až po výzkumy podložené programy pro studenty,“ tvrdí Polášková s tím, že v Anglii se mentální zdraví nedává na druhé místo, jak to často vidí u české společnosti, kde panuje stále jisté tabu ohledně duševního zdraví jednotlivců.

Poté, co dostala přijímací dopis z Oxfordu, si Polášková vypracovala portfolio a rozeslala ho veřejně známým osobnostem, které přispívají na dobročinné účely. Nicméně nikdo z nich neodepsal. Díky kamarádce nadějné studentky se ale portfolio dostalo k Ivě Petříčkové, manželce bývalého ministra zahraničí. „Ta mě propojila s Lukášem Sedláčkem (zakladatelem start-upu Poetizer – pozn. red.) a podnikatelem Pavlem Přikrylem, kteří navrhli, abych zveřejnila sbírku na Doniu. Měla jsem velké obavy jít s kůží na trh, ale touha jít na Oxford to přebila,“ vypráví Polášková. V kampani zatím vybrala přes 200 tisíc korun a reakce okolí ji pozitivně překvapila. Vybrat ale potřebuje celkem 770 tisíc, jinak svůj oxfordský sen nenaplní.