Dvě současné pražské výstavy se zabývají tématem abstrakce. Abstrakce, jak se alespoň zdá při zhlédnutí děl Kateřiny Štenclové a Jeffa Crana, již nevystačí se svým vlastním vyjádřením. Štenclová i Crane problematizují abstrakci samotnou jako mezní způsob umělecké tvorby. Jejich abstrakce je totiž zároveň tak trochu i sochařstvím.
Kateřina Štenclová (1959) je solitérkou současné české abstrakce. Málokdo si ví rady s tím, že její obrazy pulsují v záchvěvech pouze autorčiny srdeční krajiny. Štenclová se nepouští do odvážných zákrutů interaktivních instalací ani nepouští džina politizující sociální reality. Pohybuje se na nebi, kde siločáry mají charakter sdělení, které se vymyká aktuální zprávě z uměleckého bojiště trendů a zájmových skupin. Pokud právě nechcete vědět, že odkaz Zdeňka Pešánka nebo Františka Kupky je vzkazem, pro který Štenclová zaujatě pokračuje v abstrakci (a jejích mezích), můžete jejích šest obrazů v malé dvoraně Veletržního paláce snadno přehlédnout.
Projekt Hranice události, který Štenclová speciálně pro Malou dvoranu připravila, ale problematizuje samotné "čisté" pojetí abstrakce. Umělkyně zvolila princip překrývajících se obrazů. Nesetkáme se tak "jenom" s abstraktní malbou, ale i objekty. Na severní stěně paláce, v pásmu 40 x 5 metrů vznikla zóna, která je skladebnou větou, jejíž interpunkci určují vaše výdechy a nádechy. Magie místa tu nehraje klíčovou roli. Předpokládá daleko více míru vnitřního naladění, tu nezbytnou míru, pro kterou je vůbec únosné rozlišovat mezi barevnými kompozicemi čistých pigmentů, jimiž umělkyně maluje, a prostorovou neohraničeností, která dvoranu přesahuje.
Událost, na kterou si musíte počkat, se odehrává v napětí mezi barvou, tvary pláten a kompozicí. Je to sdělení, které si nepotrpí na anekdotičnost, chudne ale poněkud dekorativností. Kurátor Tomáš Pospiszyl, který v Malé dvoraně již dříve vystavil Markétu Othovou a Petra Nikla, se pokouší s možnými pochybnostmi nad tvorbou Kateřiny Štenclové vyrovnat tím, že ji umísťuje mimo kategorie avantgardnosti a originality. "Pokud se české malířství ve své většině zabývá příběhem, pak se Štenclová zajímá především o zatím nedopovězený příběh samotného malířství," píše v katalogu.
Jeff Crane (1967), newyorský umělec se silným vztahem k Praze, kde několik let žil, na anekdotičnosti postavil celou výstavu. Galerie Via Art, která si v gravitačních křivkách malých galerií udržuje svůj stálý směr, je zároveň stálicí na oběžné dráze současného umění. Zatímco Štenclová příběh vytěsňuje, Crane s ním pracuje jako se základním předpokladem. Odstup, který výstava deklaruje, vyjadřuje již její titul: Sendviče a jiné delikatesy. Crane sestupuje z abstraktních siločar abstrakce k výživné realitě Dne. Základním materiálem je pro Crana dřevotříska: ta mu svým složením jednoho (patrně hladového) dne připomněla krajíc chleba. A tak Crane slepil několik "krajíců", aby nám předvedl odvrácenou tvář hamburgrové kultury v Čechách.
"Jídlo jako nedílná součást našeho života hraje prvořadou roli při různých příležitostech," soudí Crane. "Má zároveň blízko k malování. Mají mnoho podobných rysů - míchání, roztírání, tvarování, krájení, sušení apod. A konečně i očekávaný výsledek je identický: Zatímco u jídla se očekává dobrá chuť, u uměleckého díla je to dobrý vkus," dodává. Barva tu umělci slouží k vyvolání chuťových a čichových vjemů. Aby se dostal až k "realitě abstrakce", natřel umělec některé obrazy dokonce barvou z opravdové čokolády.
Procházka galerií Via Art může být tedy pro víkendového návštěvníka skromnou připomínkou, že hranice umění nejsou tak nedosažitelné od každodenní skutečnosti. Cranova abstrakce, která objektivizuje tento rozpor, je malou galerijní pochoutkou. Nejen pro zasvěcené.
Kateřina Štenclová: Hranice události. Kurátor: Tomáš Pospiszyl. Malá dvorana Veletržního paláce, Dukelských hrdinů 47, Praha 7. Výstava trvá až do 25. dubna 1999
Jeff Crane: Sendviče a jiné delikatesy. Kurátor: Tereza Bruthansová. Galerie VIA ART, Resslova 6, Praha 2. Výstava trvá do 20. března 1999.
