Při výuce by děti měly vidět smysl toho, co dělají, a učit se dívat do budoucnosti, říká matematik, podnikatel a zakladatel ScioŠkol Ondřej Šteffl. Myslí si, že je zbytečné učit jezdit žáky s traktorem, brzy to prý nebudou potřebovat díky robotům s GPS. Štefflova firma Scio podniká ve vzdělávání už 25 let, organizuje přípravné kurzy na přijímací zkoušky a zakládá ScioŠkoly, které jsou v Praze, Brně, Jihlavě, Olomouci a Frýdku-Místku. První střední školu otevře v září v pražských Bohnicích. Šteffl je přesvědčen, že nepřijmout žáka na základě přijímaček na střední školu, kde je místo, je protiústavní. O příspěvkové organizaci ministerstva školství Cermat, která organizuje přijímačkové a maturitní testy, Šteffl tvrdí, že se se svými pravomocemi “utrhla ze řetězu”.

Vyplatí se vůbec vlastnit soukromou školu?

Ono se to nesmí vyplatit. Tedy myšleno čistě finančně. Zákon totiž říká, že škola pobírající plné dotace musí celý svůj výnos věnovat na vzdělávání a školské služby. Samozřejmě že ta původní investice se může vrátit, protože to je půjčka a ta se dá umořit. Hospodaření školy tedy musí být dlouhodobě na nule. Já to ale nedělám proto, aby se mi to vyplatilo. Jsem už starší člověk, moje děti jsou zabezpečené. Žiji celkem skromně. ScioŠkoly zakládám proto, že chci změnit svět, aby po mně zůstalo něco pěkného. Když se mi podaří založit 20 kvalitních škol, tak se mi bude umírat s dobrým pocitem, ne?

Nemůže to být ale charita, přece jen jde o druh byznysu…

Formálně je každá škola samostatným s.r.o., jehož zřizovatelem je společnost Scio. Samozřejmě že každá škola, když se zakládá, stojí peníze. Je to investice. Já do toho zatím stále vkládám osobní prostředky, vysbíral jsem i peníze od svých dětí. Něco financuje i společnost Scio z rezerv. Omezili jsme v posledních letech ve Sciu i prostředky na vlastní rozvoj a peníze dáváme do škol.

Na kolik založení takové školy vyjde?

Na 2,5 až 7 milionů korun. Z toho něco stojí základní vybavení a přestavba. To může být různé. Když se stěhujeme do bývalé školy a nemusí se tam nic velkého měnit, tak je to méně. Když však přestavujeme barák, kde dříve byly kanceláře, tak to stojí hodně peněz. Podstatná část, a to si lidé většinou neuvědomují, je, že když školu zakládáme, nemůžeme pracovníky přijmout 1. září. Musíte mít ředitele ideálně půl roku předem a průvodce aspoň tři měsíce předem. Oni logicky chtějí nějaký plat a to stojí spoustu peněz.

Firma Scio je známá tím, že zaměstnanci hodně pracují z domova a je zde uvolněná atmosféra. To je vlastně podobná filozofie jako ve vašich školách…

U nás jsou sotva průměrné platy, lidé tu nepracují kvůli penězům. Jsou tu úžasní projektoví manažeři, redaktoři, programátoři a další. Kdyby šli do korporátu, tak by tam měli mnohem víc. Ale jsou raději tady, protože je to tu baví a vidí v práci smysl. My nekontrolujeme pracovní dobu a dáváme lidem velkou zodpovědnost a autonomii. Mohou rozhodovat o spoustě věcí. Je zajímavé, že i v dnešní době, kdy je nouze o lidi, se nám jich na volné pozice hlásí hodně. Můžeme si vybírat.

Loni zvýšil stát učitelům platy a bude je zvyšovat i dále. Jak jste na to reagovali?

Museli jsme je zvýšit také a zřejmě ne naposled. Bohužel kvůli tomu vzrostlo i školné, které platí rodiče. Mnohým, kteří školné platí, to hodně komplikuje život. Protože samozřejmě nechceme, aby některé děti musely kvůli penězům odcházet, zakládáme pro ně nadační fond, do kterého i přispíváme. A hledáme i sponzory. Naši průvodci berou přibližně stejně jako učitelé ve veřejných školách. Dělají to sice hlavně z nadšení, ale pracují mnohem víc, řeší složitější problémy spojené se zrodem a vývojem nové školy, mají obrovské nasazení. Navíc jsou vybráni ti nejlepší, často jeden z deseti zájemců. Jsou skutečně skvělí a výjimeční. Těm opravdu nemůžeme platit méně.

Proč ve ScioŠkolách učitelům říkáte průvodci?

Učitel je anglicky teacher, on je ten hlavní aktivní, on učí. Učit se ale musí děti (learn). Naše vzdělávací strategie je založena na tom, že děti se chtějí učit samy, je jen potřeba je vzděláváním provádět, nabízet, ukazovat jim cestu, a ne učivo do dětí cpát. To je filozofie naší školy. Děti se strašně nerady nudí, jsou nastavené na učení. Příroda nás ale vybavila, abychom se učili v lese, poznali jedovaté kytky, vyhnuli se tygrovi a ulovili mamuta. Teď jsme ale v nepřirozeném prostředí a to je mnohem složitější a nepřehledné. I v něm se děti pořád chtějí učit, ale často věci, o kterých si my dospělí myslíme, že nejsou důležité, a naopak se neučí věci, o kterých si myslíme, že důležité jsou. Je úkolem průvodce zamýšlet se nad tím, co a proč chtějí, a případně je opatrně usměrňovat.

A co myslíte, že potřebují?

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Jedna z věcí, kterou potřebují, je nedělat nic. Tedy viděno očima dospělých. To je dobře vidět v tzv. svobodných školách. Děti tam hodně času tráví jen tím, že si spolu povídají. A povídají si vlastně hlavně o tom: proč jsem na světě a co a kdo jsem. Myslím, že to je pro každého moc důležité, a když jim na to nedáme čas, tak to často končí tak, že kolem sebe vidíme spoustu lidí, kteří nevědí, kdo jsou a co chtějí. Možná je to tím, že v době, kdy to měli řešit, museli poslouchat výklad dějepisu a psát diktáty z češtiny.

Opravdu je vhodné nechat samotné děti rozhodovat, co se budou ve škole učit? Takový přístup musí mít hodně kritiků…

My dáváme přednost vnitřní motivaci a jen velmi opatrně děti někam směrujeme. Děti vždy musí vidět smysl toho, co dělají. Další důležitý princip je, že se díváme do budoucnosti a přemýšlíme, co bude za dvacet, třicet, padesát let. To je překvapivě ve školství docela neobvyklé. Spíše se vychází z toho, co je nebo co bylo. Nepochybuji, že na některých středních školách či učilištích se žáci pořád učí řídit traktor.

To je špatné umět řídit traktor?

Za deset let nejspíš nikdo řídit traktor nebude. Na řadě míst už sklízí robot s GPS. A my to pořád děti učíme. Zrovna tak jsme zavedli povinně druhý světový jazyk. Když si do mobilu nainstalujete Google Translator, tak on vám vše potřebné už teď přetlumočí lépe, než se to kdy 95 procent lidí může naučit. A za pět let se to ještě hodně zdokonalí. Umět francouzsky bude podobné jako umět staroslověnsky nebo sanskrt. Bude to kulturní zábava, ale z hlediska komunikace to velkou roli hrát nebude. Navíc v globalizovaném světě nejspíš skoro všude vystačíte s angličtinou. Ta bude naopak důležitější.

Co tedy bude podle vás pro budoucnost nejdůležitější?

My nevíme ani, co bude za deset let, natož za 20 či 30, až budou naši žáci na vrcholu sil. Jedna věc se ale obecně předpokládá: že změny, které nás teď provázejí, půjdou ještě rychleji. Jestli na něco máme děti připravovat, je to na změnu. A každá změna znamená naučit se něco nového a umět se adaptovat na novou situaci. Proto je jeden z hlavních cílů našich ScioŠkol, aby se absolventi uměli a chtěli učit. Odborně se tomu říká učební autonomie.

V čem spočívá?

Chceme - a po třech letech vidíme, že se to daří -, aby děti byly schopné se samy naučit, co chtějí a potřebují. Budou lépe než ostatní schopny si říct: chci se naučit tohle a tohle, vím, jak to udělám, kde najdu zdroje, s kým se spojím, kdo mi pomůže, umím si učení naplánovat, vím, čím začnu, poznám, že už to umím, atd. A samy si proces učení odřídí. Mimochodem na to si stěžují i vysoké školy, že u nás je v porovnání se světem větší propadovost na vysokých školách. Protože ti lidé se neumějí učit.

Jak ale budou děti ze ScioŠkoly připraveny složit přijímačky nebo maturitu, na které je potřeba dril?

Budou učebně autonomní, budou umět se připravit. Především jsou ale maturita a přijímačky pouhé překážky. Mít jejich současnou podobu od Cermatu jako cíl by byla úplná zhovadilost. Je to překážka, kterou nám stát hodil pod nohy. Nepochybuji, že všechny děti z našich škol přijímací zkoušky úspěšně složí a všechny složí i maturitu. Ovšem jen ty které budou chtít. Některé můžou třeba říct, když jim bude 18 let a budou studijně i životně autonomní: Hele, já o tu maturitu teď nestojím, já jedu do Afriky stavět dětem školy, a až se vrátím, tak to zvážím. Pro nás je důležité, aby děti uměly vzít život do svých rukou, to je obecný cíl ScioŠkol.

Říkáte, že maturity a přijímačky jsou zhovadilost, ale přitom vyděláváte na přípravných kurzech. Neprotiřečíte si?

Ne, a to s plným vědomím, že mluvím proti našemu byznysu. My pouze reagujeme na to, co nařizuje ministerstvo školství. Snažíme se pomoci i dalším dětem překonat ty překážky. Ale my jsme je tam nepoložili. Kdyby se přijímačky úplně zrušily, my budeme sice trochu chudší, ale spokojenější. Přijímačky se samozřejmě musí dělat tam, kde je převis poptávky. Ani tam ale nemusí jít nutně o testy. My ve ScioŠkolách děti losujeme. To by se dalo dělat i na některých středních školách, ale chápu, že Keplerovo gymnázium je výběrová škola a uchazeče losovat nemůže, tak ať se tam dělají přijímačky. Ale když má střední škola 60 míst a hlásí se tam 50 dětí, tak někoho nepřijmout je protiústavní.

Proč myslíte?

V ústavě máme napsáno, že každý občan má právo na bezplatné základní a střední vzdělání a tečka. A pak je tam napsáno, že na vysokoškolské vzdělání podle schopností uchazeče a možností státu. Až někoho nepřijmou na základě přijímaček na střední školu, na které je místo, je to na ústavní stížnost. Navíc z hlediska rozvoje společnosti jsou takové překážky nesmyslné. Ve všech zemích světa dělají všechno možné, aby děti co nejvíce studovaly. My místo abychom pomáhali slabším dětem studovat, dáváme peníze na přijímačky. My odrazujeme lidi od vzdělávání. To nikdo nedělá, jen v Česku máme dojem, že čím méně lidí bude vystudovaných, tím bude úroveň vzdělání lepší.

Je to dílo mj. Svazu průmyslu a dopravy ČR, který svým vlivem přijímačky prosadil, aby měl dost málo vzdělaných pracovníků, které zrovna teď potřebuje. Stejně si nakonec koupí roboty a ti lidi, které teď žene na učňáky, budou na dlažbě. Je to morální hazard.

Ministr školství nedávno odvolal ředitele Cermatu, který připravuje přijímačkové a maturitní testy. Co na to říkáte?

To se mělo stát už dávno, minimálně v okamžiku, kdy pan Zíka začal svévolně měnit obtížnost testů a vyjadřovat se k tomu, zda máme či nemáme moc maturantů. CERMAT je úřad, který má plnit zadání vlády, a ne rozhodovat o vzdělávací politice. Problém ovšem je, že takové zadání neměl, a tak se utrhl ze řetězu. Není divu, ani po osmi letech nevíme, k čemu že ta státní maturita vlastně je. A bez toho se nepohneme dál.