Expert na IT Michal Bláha vytvořil celou sérii služeb, které pomáhají občanům a aktivistům kontrolovat, jak stát hospodaří s jejich penězi. Zkušenosti z projektu Hlídač státu přenáší i na ministerstvo vnitra, kde nyní pracuje jako externí poradce pro oblast rozvoje e-governmentu. Podle Bláhy je na tom stát ve své digitalizaci špatně a ještě roky potrvá, než se současný stav výrazně zlepší.

V nejnovějším žebříčku OSN za rok 2017, který sleduje kvalitu digitální státní správy, jsme se opět propadli a celosvětově jsme na 54. místě. V EU pak na sedmnáctém. Čím to je?

Státní správa není moc motivovaná k tomu, zefektivňovat svůj provoz. Existuje řada věcí, které se sešly za posledních 10 let a dělají státu problém v tom, posunout se dál.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Můžete uvést příklad?

Může za to třeba velmi formalisticky pojímaný zákon o veřejných zakázkách, který znemožňuje efektivně a levně soutěžit IT. Souvisí s tím i to, jak katastrofální je situace, co se týká odborníků na e-government pracujících pro stát. Ti prostě chybí. Stát tak ví, co chce udělat, ale neví, jak to udělat. Odpovědnost se tak přenáší na dodavatele, a ti mají díky tomu na úřady páku. Velmi často jsou pak instituce na dodavatelích svých IT systémů závislé.

Tím zřejmě myslíte různé nevýhodné a dlouhodobé smlouvy, z kterých se jen těžko vyvazuje. Za jak dlouho se může takový stav změnit?

Ta změna může trvat přes pět let. Pak se závislost na dodavatelích IT systémů státu může razantně snížit. Problém je nadále například na ministerstvu práce, které má různé systémy na správu sociálních dávek. Rozvazování smluv na dodávky takových systémů a hledání alternativ budou bolet, bude to těžké a bude to trvat dlouho. Není to triviální věc.

Vidíte nějaké změny k lepšímu? Přece jen teď přišly elektronické občanky či Portál občana.

To jsou jen vnější projevy. Největší problém je v tom, co není vidět.

Na druhou stranu řada lidí kolem e-governmentu tvrdí, že ty systémy pro úřady už jsou připravené…

Ďábel je ale skrytý v detailu. Existuje tady něco, čemu se říká základní registry. To je centralizované místo, kam jdou všechna základní data. Ty systémy se dělaly 10 let a jsou poměrně dobré. Kdybychom je neměli, jsme úplně v pytli. To je ten důvod, proč jsme alespoň na 54. místě, jinak bychom mohli být až někde na konci první stovky.

V čem je ale s nimi problém?

Státní správa je plně nevyužívá. Základní registry jsou nástroj, aby občan přišel na úřad a nemusel s jedním papírem obíhat třeba 10 institucí. K tomu ale nedochází, protože je nedotažená legislativa.

Jak to myslíte?

Zákony digitalizaci mnohdy přímo brání. Když se třeba úřad nechce nějaké pravomoci vzdát, tak může lobbingem zamezit tomu, aby se na ty činnosti základní registr používal. Kvůli tomu je státní správa tak neefektivní.

Řada věcí se ale řeší roky. Proč to tak dlouho trvá? Velké soukromé společnosti jako banky přece digitální inovace zvládají vcelku bez problémů. Tak proč to nejde státu?

Problém státu je v tom, že je to obrovská nespolupracující korporace, která nemá jednotnou motivaci. Hodně věcí trvá dlouho, aby vůbec došlo k nějakému elementárnímu sjednocení. Také se často musí měnit legislativa a ta musí projít parlamentem. Ono to nepůjde rychle, ale lidé postupem času začnou cítit, že se jednotlivé věci budou zlepšovat a zapadat do sebe. Vylepší se žádosti o občanky a pasy, pak se objeví, že vás ministerstvo upozorní, kdy vám třeba končí řidičák, a podobně.

Chcete říct, že se ty problémy nakupily a teď už to není možné zvládnout jednoduchým řešením?

Nelze už říct, že dáme IT specialistům ve státní správě větší platy a ta situace se nějak zlepší, protože přijdou odborníci. Na druhou stranu zase nejde jen změnit legislativu bez toho, abychom měli na ministerstvech IT experty nebo kvalifikované projektové manažery.

ICT unie vytvořila návrh zákona, který dává lidem práva na digitální služby. Co na to říkáte? Člověk by podle zákona měl mít právo komunikovat se státem jen digitálně.

Je to jen kamínek v mozaice. Je to jako zákon o svobodném přístupu k informacím (zákon 106, pozn. red.). Úřady ho často nedodržují nebo se tomu snaží vyhnout. Ten zákon může dát právo, ale musí se změnit i úřady.

Teď stát dělá velký test úřadů, jak jsou na tom v oblasti IT. Týká se to asi 40 institucí. Vidíte už nějaké první výsledky?

Paradoxně to zatím vypadá tak, že jsou na tom lépe menší instituce, které nejsou tolik vidět. Dokázaly udělat hodně věcí a jsou na úrovni srovnatelné se soukromými firmami. To je třeba příklad Úřadu pro průmyslové vlastnictví. Samozřejmě ale najdete i druhý extrém, kde je problémů zase moc.

V návrhu zákona je ale třeba požadavek, že by člověk měl dát informaci státu jen jednou a instituce si data už samy nasdílejí. Je toho stát už dnes schopen? Podle ICT unie už to dnes jde…

On to stát umí, ale neumí to úředníci a lidem ve státní správě to neumožňuje legislativa. Nemůže se udělat generální pardon a právo, které to řeší najednou. Vtip je v tom, že jsou normy, které nutí vše řešit papírově. To je třeba zákon o veřejných zakázkách. Přestože poslední verze zákona vznikla teprve před dvěma lety, tak je v zákoně několik ustanovení, která znemožňují uspořádat výběrové řízení elektronicky. Výpis z rejstříku jednatelů firem se například musí dodat papírově a to je přímo v zákoně. Tam vám nový zákon od ICT unie nepomůže.