Zemědělská půda je mrtvá, chybí v ní žížaly i krtci, proto nezadržuje vodu, říká přírodovědec. Při dešti bude zase problém s erozí

Takže dnes je už půda v lesích vyčerpaná?

Půda je dnes vyčerpaná zejména v horských oblastech. Problém prohloubila acidifikace (okyselování půdy, které zasáhlo v 70. a 80. letech hlavně severočeské pohraniční oblasti, pozn. red.). Nutno uznat, že ta se posledních 25 let zlepšuje.

Teď do toho ale vstoupila klimatická změna a to je to, co monokulturní lesy postihuje nejvíce. To, že je sucho a že neprší. Tím, že to takhle je, je připravené obrovské pole působnosti konkrétně pro kůrovce, který je parazitem smrkových lesů. Sucho a teplo mu extrémně vyhovují. Dělá svoji práci tak, jak ho příroda za 40 milionů let naučila. A jestli se to někomu nelíbí, ať se mu to nelíbí, ale je hloupý, že si to nedokáže uvědomit.

Co to znamená pro budoucnost smrků v české krajině?

Smrky jsou fyziologicky vyrobeny do vlhkého klimatu a jsou doma na horách. Podmínky pro růst smrku budou asi až v polohách nad 800 metrů. Tam podle mého názoru porostou pořád. V nižších nadmořských výškách se jim ale bude dařit velmi špatně a hlavně budou mít problémy s kalamitami.

Jak k tomu přispívá klimatická změna?

Když to vezmeme naprosto laicky – podle dlouhodobých predikcí teploty s časem porostou, srážky by se moc změnit neměly, ale třeba posledních pár let byly výrazně podnormální.

Trend růstu teploty je dlouhodobý, ale ve skutečnosti teploty kolem predikované trajektorie docela hodně oscilují. Já si teď upřímně myslím, že jsme ve výkyvu. Klimatické modely, se kterými jsme vždy pracovali, nikdy nepředpovídaly takhle velkou změnu, kterou vidíme třeba posledních pět let.

Klidně se může stát, že v létě začne pršet jako blázen, dostaneme se do té druhé oscilace a příští rok může být po kůrovci. Ale vzhledem k tomu, že tu máme ten trend, je zase extrémně pravděpodobné, že za pár let stejná gradace vzplane znova.

Je tedy třeba mít se na pozoru, i když kalamita odezní?

Přesně tak. Mně přijde, že česká lesnická politika se chová tak, jako by se nic nedělo – počkáme, až to přejde. Ono to možná na chvíli přejde, ale určitě ne v dlouhodobém horizontu.

Když jste v roce 2006 vydali svoji výzvu, také jsme byli v oscilaci?

Ne, nebyli, ale v té době začaly být klimatické modely predikce do budoucna poprvé slušně, seriózně udělané pro nějaké větší celky. My jsme znali ty predikce a varovali jsme, i když se zatím nic moc nedělo. V roce 2003 sice vznikla kůrovcová gradace, ale následující rok byl docela normální, tak gradace zhasla. Kdežto teď se dostáváme do situace, kdy nám počasí nepřeje několik let po sobě.

Co očekáváte od letošního roku?

To se nedá předpovědět. Nikdo vám neřekne, jak bude za čtrnáct dní. Je klidně možné, že vlhký rok bude už letos. Předpovídat tyto věci má nulový význam.

Co se změnilo od roku 2006?

Vůbec nic. My jsme vyzývali k tomu, aby se změnil lesní zákon. Protože současný lesní zákon je koncipovaný tak, že je jasně veden k tomu, že se budou lesy pěstovat monokulturní a stejnověké.

Jak se dají obnovit kůrovcem zdecimované pláně na severní Moravě?

Špatně, tam je dobrá rada drahá. Měli by na to jít přes pionýrské dřeviny. Nechat ekosystém projít cyklem přirozeného vývoje. Nesnažit se tam za každou cenu zpátky nasázet hned cílové dřeviny. To znamená ty, které pak budete kácet. Nechat přírodě, ať ukáže, co umí. Vysít tam břízu, oplotit, protože jinak to před zvěří neochráníte. A zredukovat stavy spárkaté zvěře.

Nehrozí, že když se nezalesní hned, půda se znehodnotí působením přímého slunce a eroze?

V žádném případě. To se nestane, protože to poměrně rychle zaroste trávou. Ve chvíli, kdy tam vyroste tráva, se to sice hůř zalesňuje, půda se ale nadechne, sežere surový humus. A les tam začne časem růst přes pionýrské dřeviny, břízu, jívu. Mít něco takového v lese je dnes pro lesníky pohana. Ale ono to jinak nepůjde.

Kde bude letos nejvíce kritická situace?

Samozřejmě je to otázka vývoje počasí. Zatím jsou docela v pohodě třeba západní Čechy. Tam žádná kůrovcová gradace není a lesů je tam hodně. Přece jen u nás ale chodí fronty pořád od západu, takže tam prší více než na východě. Letos to bude nejhorší na Vysočině, kde je lesnatost hodně velká. Severní Morava už je odbytá, tedy kromě Jeseníků. Tam to teď leze do vyšších poloh. Nastává problém střetu ochrany přírody a lesnictví. Ochranáři na to nejsou připraveni a majitelé chtějí, aby se kácelo. Já myslím, že tam, kde jsou chráněné oblasti, by se kácet nemělo. Třeba na Šumavě se to naučili, tam s kůrovcem umí zacházet.

A to je jak?

Dobře vědí, kdy toho mají nechat. Kdy nemá cenu už dál kácet a nechají to napospas. V zónách, které jsou zásahové, dřevo loupou. Když vědí, že to hned neodvezou, oloupou to. To neuvěřitelně pomůže. Já si myslím, že polovina kůrovcové gradace pochází z toho, že se někde pokácí dříví, nechá se v kůře a nejsou kapacity ho včas odvézt. A pod tou kůrou kůrovec dokončí vývoj a vylétá.

Když se dřevo oloupe, brouk nemůže dokončit vývoj?

Ne, tím je po něm. Do poloviny 60. let se u nás hospodařilo v běžných lesích tak, že se loupalo hned v lese. Kdyby se to dělalo dnes, tak si myslím, že gradace nebude zdaleka taková, jakou máme. Vyrábíme si ji tím, jak se dnes dělá dřevo takzvaně v kůře, protože je to levnější. A pak se na pile kůra stejně odře. To je taková v uvozovkách drobnost, ale podle mě je to extrémně důležité. Na to by měl být příkaz, že veškeré dříví při těžbě se loupe. Bude to stát o stovku více na kubík, ale prostě by to mělo být.

Zemědělce děsí sucho, docházejí jim zásoby sena a tráva na pastvách neroste. Farma z Jablonecka musela vybít celkem 200 koz a ovcí

24. 4. 2019 ▪ 7 min. čtení

Jak sucho dopadá na zemědělce?

Samozřejmě že velmi. Všude to slyšíte. Zemědělci tomu ale jdou naproti velkoplošným pěstováním. Co je velké a monokulturní, je vždy náchylné na nějaké poškození, je to risk. Zemědělci ale mají zkušenosti, že to vycházelo, protože přece jen žili v trochu jiném režimu počasí, než v jakém se vyskytují dnes. Teď jsou ty v uvozovkách úrodné nížiny z hlediska zemědělství problematické.

Nejlepší úroda zemědělské produkce je dnes na Českomoravské vysočině a v těchto středních polohách. Tam ještě zdaleka tolik nedorazilo devastující sucho. A to, že tam nejsou tak úrodné půdy, je mnohonásobně vyváženo tím, že tam je k dispozici vláha a jsou tam trochu nižší teploty.

Takže mezi lesníky a zemědělci je podobná situace, že včas nezareagovali na změny?

Je to podobné. Akorát že u lesníků to je dnes špatné i ve vyšších polohách. Smrky jsou stromy, které sestoupily z nejvyšších poloh do středních. Ocitly se mimo reálnou možnost svého života, když to řeknu dramaticky. Zatímco když pšenici a kukuřici posunete z jižní Moravy do pěti set metrů nadmořské výšky na Vysočinu, posunuli jste je do horšího, ale dnes to je paradoxně lepší.

Ale já chci říct jinou věc. Zemědělství takhle dál nemůže fungovat. Zemědělci dnes v naprosté většině hospodaří na pronajaté půdě a nemají chuť, vizi ani ekonomické výhledy k tomu, co bude za deset let. Firmy jedou na zisk a o tom, že tím ničí půdu, vůbec nepřemýšlí. Ač se to zdá bláznivé, není to jejich problém.

Ale to je také zčásti důvod, proč nemohou efektivně dělat opatření proti suchu, jako jsou různé remízky, poldry a podobně.

To vám řeknou. Není to lež, museli by si vyžádat svolení majitelů. Ale oni to dělat nechtějí, takže to používají jako výmluvu.

A důsledkem tohoto stavu je, že v zemědělské půdě dnes dramaticky chybí organická hmota. Pořád se o tom dokola mluví. Proto je půda sypká, je to jen minerální substrát, nežijí v ní žížaly, krtci, larvy brouků a mikroorganismy. Půda je dnes do značné míry jen mrtvý geologický substrát, který podléhá obrovské erozi, není úrodná a nezadržuje žádnou vodu.

Bylo by možné pěstovat bez hnojiv?

Bez agrochemikálií by dnes nebylo zemědělství vůbec možné, nevyrostlo by nic. Platí to jak pro hnojiva, tak pro pesticidy. Dnes se pěstují extrémně výnosné odrůdy všeho, protože zemědělství jede na maximální výnos. Nejede na hypotetickou udržitelnost. Když toho více prodají, více vydělají. Hektarové výnosy jsou tak vysoké, jak nikdy nebyly.

Říkalo se, že zima byla bohatá na sníh. Čím to, že je přesto sucho?

Ona zase tak extrémně bohatá nebyla, jen nebyla tak chudá jako ty minulé. Sníh napadl koncem ledna a od té doby se nestalo nic.

Je problém, že se voda nevsakuje?

Je to problém. Nevsakuje se z více důvodů. Střední Evropa byla oblastí nadbytku vody v krajině. Proto se dělaly všechny meliorace (soubory opatření ke zlepšení úrodnosti půd, v tomto případě k odvádění vody – pozn. red.), kterými je protkaná celá republika v lesích, na polích a všude. Touhou našich předků bylo dostat vodu pryč, protože jim bránila v efektivním hospodaření. Na podmáčeném poli obilí neroste, v mokřadu v lese stromy nerostou.

Z hlediska hospodářské užitnosti krajiny tu bylo vody vždycky moc, v posledních 300–500 letech. Kdežto dnes jsme se dostali do situace, kdy nám najednou voda chybí, krajinu máme dokonale zdrénovanou a voda je odvedena pryč. Když máte na polích všude meliorace, voda se vsákne a zmizí. Krajina je udělaná na to, že průběžně prší.

Co s tím?

Dá se s tím udělat jediné. Musí se to všechno otočit zpátky. Meliorace se musí zrušit. To bude dost náročné. Musí se to vykopat.

Přeskočím k velkým řekám. Vezměte si Labe. To už není žádná řeka, ale plavební kanál, a to od Pardubic až do Drážďan. Je prakticky odpojeno od původní nivy. Všechny meandry a polabské tůně, které tam byly, jsou pryč. A ani tak velká řeka nemůže pomoct nasycení okolního prostředí, protože je od něj technicky odpojena.

Musíme udělat revitalizaci těchto velkých řek. Když to řeknete, všichni se vyděsí a zeptají: proboha, proč? Protože velká řeka může nivě vrátit vodu do krajiny, ale ne takhle. Musíme v tom jít pozpátku ve stopách našich předků. Regulace Labe je jejich obrovský projekt. Byli na něj hrdí. Od Rakouska-Uherska až do konce 20. let se obrovským úsilím pracovalo na tom, aby se z Labe udělal kanál. Teď je ale bohužel čas říct, že to byla chyba. Ale lidé o tom nejsou připraveni ani přemýšlet.

Co s tím můžete udělat z Evropského parlamentu? Předpokládám, že to budou témata, kterým byste se tam věnoval.

Z patnáctého místa kandidátky se pravděpodobně nikam nedostanu. Spočítal jsem si, že bych potřeboval zhruba padesát tisíc preferenčních hlasů.

V zemědělství jsou ale kompetence Evropské unie obrovské. Čtyřicet procent evropského rozpočtu jde na zemědělství. A jejich rozdělování je možné v parlamentu ovlivnit.

Druhá věc je třeba používání agrochemikálií, které mají významný vliv na biodiverzitu. Ta pak chybí v půdě, která se stává mrtvou hmotou. A až začne pršet, a já vám garantuji, že pršet začne, bude zase malér s erozí a těmito opačnými dopady.