Hledáme recept, jak zlepšit každou školu. Změnu ale zpomalují často rodiče, říká ředitel fondu Eduzměna

"Chceme hledat, jaká podpůrná opatření je potřeba nastavit, abychom se dostali do fáze, že rodiče nebudou přemýšlet, do jaké školy dítě dají, protože všechny školy budou vykazovat velmi dobrou kvalitu. Předpokládáme, že nějaký takový recept bude existovat pro každou školu," říká ředitel nově vzniklého Nadačního fondu Eduzměna Zdeněk Slejška.

HN: Co bylo impulzem pro založení Nadačního fondu Eduzměna?

Velkým problémem českého vzdělávání je, že se rozevírají nůžky mezi regiony, kvalita jednotlivých škol se velmi liší. Rozhodli jsme se, že vybereme jeden region a do tamních škol budeme soustřeďovat co nejvíc podpory. Zkusíme tam udělat dlouhodobější intervenci, abychom dokázali, že za pět let se mohou zlepšit výsledky všech dětí v daném regionu. Zároveň poskytneme podporu zřizovatelům, rodičům žáků, ředitelům škol, kteří se často nemají na koho obrátit.

Dali jsme proto dohromady čtyři nadace, které říkaly, že do vzdělávání dávají dost peněz, ale výsledky nejsou takové, jaké by si představovaly. Založili jsme samostatný nadační fond, do kterého tyto čtyři zakládající nadace vloží prostředky. Tím, že se spojíme dohromady a nastavíme strategickou spolupráci, budeme mít reálnou šanci, že dosáhneme reálné změny.

Výsledky našeho úsilí nabídneme politikům jako příklad toho, jakým způsobem bychom v budoucnu mohli investovat do rozvoje kvality vzdělávání.

HN: Jak tedy konkrétní podpora ve vybraném regionu bude vypadat?

Vybrali jsme sedm partnerů, ze kterých vytvoříme podpůrný tým, který bude školám neustále k dispozici. Jedná se o lidi ze vzdělávacích organizací, jako je EDUin, Elixír do škol, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání nebo Společnost pro kreativitu ve vzdělávání. Budeme řešit přetížení učitelů i ředitelů, pomůžeme jim, aby se mohli věnovat jen tomu, čemu potřebují. Chceme, aby učitelé byli schopni lépe reflektovat svoji práci a dokázali se zlepšovat z hodiny na hodinu, aby se navštěvovali v hodinách a poskytovali si navzájem zpětnou vazbu. Zároveň nastartujeme spolupráci mezi řediteli jednotlivých škol. Ředitelé jsou často velmi osamocení a chybí jim někdo, s kým by mohli sdílet svoje zkušenosti. Spolupráci chceme také nastavit mezi zřizovateli škol. Součástí budou také informační kampaně pro rodiče.

To vše by mělo vést k tomu, že se zlepší vztah dětí k učení a ke škole, protože čeští žáci jsou v porovnání s jinými státy OECD ve škole nejnespokojenější. Dále chceme zlepšit jejich čtenářskou, matematickou a přírodovědnou gramotnost a také jejich schopnost řešit každodenní problémy.

HN: Abyste věděli, na jaké problémy se zaměřit, nechali jste si zpracovat detailní analýzu českého školství. Ta ale ukázala, že čeští rodiče jsou se stavem školství spokojeni, ve srovnání s ostatními zeměmi OECD dokonce nadprůměrně. Přesto zakládáte nový fond a plánujete velkou intervenci do vybraných škol. Proč si myslíte, že je to potřeba?

V okamžiku, kdy rodiče budou nadále spokojení, pravděpodobně nedojde k žádným zásadnějším změnám ve vzdělávacím systému. A ty jsou potřeba. Jestli rodiče nebudou chtít změnit školství, nebudou o to mít zájem ani politici. Jsou to tedy právě rodiče, kdo brzdí změny na školách. Potřebujeme jim vysvětlit, proč mají chtít, aby se školství změnilo. Ukázat jim, že by mohli být ještě spokojenější, než jsou teď. Je potřeba, aby porozuměli tomu, proč se například nemá známkovat, ale slovně hodnotit, proč je potřeba zavádět nové metody výuky a podobně. Musí pochopit, že školství se mění, že v dnešní době nestačí umět to, na co se připravovali oni, protože jejich děti vyrůstají v úplně jiné době.

HN: Říkáte, že je potřeba udělat změny ve školství. Jaké máte na mysli?

V tuto chvíli je systém postavený na tom, naučit děti na testy pro přijetí na další školu. Z našeho pohledu by bylo rozumnější pracovat s dlouhodobými portfolii dětí, která by o nich shromažďovala informace po celou dobu studia. Lépe by to dokládalo, co všechno se naučily a co všechno dovedou, a s těmito portfolii bychom mohli pracovat při přijímání na střední školu. Bylo by to vhodnější řešení než jeden test, u kterého dítě buď pohoří, nebo se mu povede. Testy jsou navíc často zaměřené pouze na znalosti. Maturita by mohla být půlroční projekt, během kterého by dítě prokázalo celou řadu dovedností. Dále je to například zmíněné slovní hodnocení.

HN: Analýza dále poukázala na to, že se zhoršují výsledky českých žáků, co se týče matematické a přírodovědné gramotnosti. Zatímco dříve měli nadprůměrné výsledky v porovnání s ostatními státy OECD, nyní jsou průměrní. Dokážete vysvětlit, čím je to způsobeno?

Čtenářská gramotnost se u nás drží stále na stejné úrovni, neklesá. Výuka jazyka se totiž soustřeďuje spíš na porozumění, zatímco přírodovědné předměty a matematika jsou spíš o získání klasických znalostí. Dlouho chyběla alternativa pro učitele, kteří chtěli učit jinak. Nové pojetí přinesla až Hejného matematika a ukazuje se, že děti, které se podle ní učí, mají lepší výsledky. Hejného matematiku ale zatím mezinárodní výzkumy nezaznamenaly, možná proto dopadají tak, jak dopadají.

HN: Říkáte, že čtenářská gramotnost se drží na stále stejné úrovni, nicméně v porovnání s jinými státy OECD je u nás podprůměrná. Čím si to vysvětlujete?

Čtenářství je na úbytě, ale v poslední době se daří podporovat projekty, které se zaměřují na čtení u dětí, a já věřím tomu, že to bude mít nějaký efekt a časem budeme vykazovat lepší výsledky. Češtináři ale často volí spíše tradiční výuku, učí děti větný rozbor a přitom by měli víc učit porozumění textu nebo kritickému myšlení. V současné době probíhá spor mezi češtináři, jakým způsobem by měli jazyk učit, a je dobře, že o tom diskutují.

HN: Podle některých odborníků na školství je český vzdělávací systém silně orientován na domácí přípravu. Odvíjí se úspěch žáků od toho, jak silná je jejich domácí příprava?

Hodně nás překvapilo nedávné zjištění, že čeští žáci tráví u domácích úkolů méně času než žáci v jiných zemích. Myslíme si, že domácí příprava pomáhá rozevírání nůžek, protože děti, které nemají stabilní domácí zázemí, se nedokážou připravit tak dobře jako děti, které toto zázemí mají. Tím se zvyšují rozdíly mezi dětmi. Proto se také chceme soustředit na jeden region, ve kterém budeme pracovat se všemi školami. Jsou tu skvělé školy, které dobře fungují, a chodí na ně děti z rodin, které o vzdělávání pečují, a pak tu jsou průměrné a podprůměrné školy, kde se shromažďují děti, které to štěstí neměly. Chceme hledat, jaká podpůrná opatření je potřeba nastavit, abychom se dostali do fáze, že rodiče nebudou přemýšlet, do jaké školy dítě dají, protože všechny školy budou vykazovat velmi dobrou kvalitu. Předpokládáme, že nějaký takový recept bude existovat pro každou školu.

HN: Podle analýzy patří Česko mezi země OECD, ve kterých systém nedokáže redukovat nerovnosti pramenící z rodinného původu žáků. Čím si to vysvětlujete? 

Myslím, že to je do určité míry spjaté s historií. V době komunismu měli všichni všechno stejné a po revoluci se vůči tomu chtěli vymezit. V té době došlo k rozkmitu, vznikla víceletá gymnázia. Tím se školy začaly uzavírat samy do sebe, ve třídách přestalo být pestré složení žáků. Třídy jsou nyní mnohem homogennější, což neprospívá dětem, které potřebují mít kolem sebe tahouny, děti z jiných sociálních vrstev, které by je motivovaly a pomáhaly jim.

HN: Měla by se ale víceletá gymnázia rušit, když si to podle zmíněné analýzy přejí pouze čtyři procenta rodičů?

Já se domnívám, že ano, protože to může výrazně pomoct vzdělávacímu systému i soudržnosti. Zároveň je nutné, aby se zvýšila kvalita druhých stupňů základních škol, bez toho to nebude fungovat. Nelze to udělat hned a není tu politik, který by s tím něco udělal, protože rodiče, kteří mají děti na víceletých gymnáziích, jsou často ti, kteří mají vliv a dokážou si ohlídat, aby se něco takového nestalo.

HN: Neustále se řeší nedostatek učitelů. Analýza ukazuje, že nízký zájem o studium učitelství není způsoben jen nízkým platovým ohodnocením a nevalnou prestiží profese. Učitelé si stěžovali také na příliš vysoké nároky pedagogických fakult na detailní znalost učiva, kterou ani nevyužijí. Jaký je váš recept na to, jak přilákat nové učitele do školství?

Ukazuje se, že učitelé jsou spokojeni v okamžiku, kdy se mohou reálně podílet na chodu školy a prostředí školy je nedusí. Peníze jsou pro ně samozřejmě velmi důležité, ale na školách by je udrželo už to, kdyby získali příjemnější a volnější prostor pro svoji práci. Místo toho mladé lidi systém často rychle semele, a po několika letech proto odchází zklamaní.