Průměrná teplota na planetě se za posledních 150 let zvedla o 0,8 stupně Celsia. Vědci volají po tom, aby lidstvo začalo snižovat emise skleníkových plynů, které oteplují atmosféru. Jejich zdrojem je například doprava, průmysl nebo uhelné elektrárny. "Často se nám vědcům vyčítá, že chceme poroučet větru, dešti. Ale upřímně řečeno, to člověk dělá už dnes tím, že mění chemické složení atmosféry a posiluje skleníkový efekt," říká v rozhovoru pro HN klimatolog Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Když se jako klimatolog podíváte třicet, padesát let do budoucna, jak by to na planetě mohlo vypadat?

To je těžký dotaz. Když se podíváme na klimatické modely, tak by se možná dalo velmi jednoduše říct, že to, co vidíme ve střední Evropě za posledních pět let, je signál, jak by to mohlo vypadat ve druhé polovině tohoto století. Období sucha budou delší a v rámci jednotlivých let zaznamenáme několik horkých vln za sebou. Na druhou stranu, pořád nevylučujeme to, že množství srážek bude v průměru pořád stejné, takže suchá období se budou střídat s obdobím vlhčím a možná povodňovějším. Ale dá se předpokládat, že to bude pořád kratší období než ta období suchá.

Jak se s tím dá žít? Na co si budeme muset zvyknout?

Dostatečně bohatá a vyspělá společnost si s tím poradí. I u nás si s tím poradíme, když si odmyslíme, že jsme nepřizpůsobili lesní porosty, které teď mají velké problémy. Ale to není primárně problém změny klimatu, ale nesprávného hospodaření. Když se podíváte na standardní smíšené lesy, které v České republice ještě někde jsou a nejsou hospodářsky využívané, tak ty problém nemají.

Kde jsme schopni se adaptovat a máme na to, tam si s tím poradíme. Problém bude ve velké části Asie, v Africe, kde je velké množství lidí, kteří jsou a budou chudí.

Stačí spoléhat na adaptaci?

Samozřejmě že nestačí. Adaptace je až druhý krok v okamžiku, kdy je klima změněné a dělá si s námi, co chce. Prvotní je snažit se odstranit příčinu. Často se nám vědcům vyčítá, že chceme poroučet větru, dešti. Ale upřímně řečeno, to člověk dělá už dnes tím, že mění chemické složení atmosféry a posiluje skleníkový efekt. Poroučí větru, dešti, aby byl klimatický systém méně stabilní a teplejší.

Dokud se nad tím lidstvo nezamyslí a nezačne snižovat emise skleníkových plynů, situace se bude pořád zhoršovat. Ale když říkám, dokud se lidstvo nezamyslí, tak opravdu myslím globální akci. Když se k tomu odhodlá jenom Evropa – a ta snižuje emise posledních třicet let –, bude to málo. Podíl evropských emisí je dneska devět procent. Problém je v Asii a v dalších desetiletích bude větší a větší v Africe.

Vidíte nějakou naději, že by se takový celosvětový myšlenkový obrat mohl odehrát?

To je otázka spíš pro sociologa. Pařížská dohoda je dobrý krok správným směrem. Je otázka, zda bude dohoda naplňována tak, jak byla napsána. Tedy že se závazky budou postupně zpřísňovat, budou se opravdu týkat všech zemí, které Pařížskou dohodu podepsaly a ratifikovaly.

Když se zaměřím na Česko, myslíte, že je tuzemský přístup ke změně klimatu něčím specifický?

To bychom si museli definovat, co je to český přístup. Jedna věc je, jak smýšlí veřejnost, druhá věc, jak smýšlí klimatologové, a třetí, jak smýšlí další odborníci. V neposlední řadě záleží na tom, jak se na to dívají politici.

Když se tedy zaměříme na politiky?

Máme tu něco, čemu já říkám Klausovo dědictví. Václav Klaus klimatickou změnu dlouhodobě zpochybňuje a zpochybňoval ji i v době, kdy byl ve vysoké politice. Když se schvalovala Pařížská dohoda v českém parlamentu, bylo to z hlediska klimatické odbornosti docela tragické.

Spousta politiků má dodnes pocit, že omezování emisí skleníkových plynů je náš výmysl, abychom mohli ovládat společnost. To je upřímně řečeno záležitost, která ve světě nemá obdoby. Takhle se na ten problém opravdu díváme hlavně u nás v České republice. V tak velké míře. Jinde ve světě jsou to zcela ojedinělé a vysmívané názory. U nás se jim dává velká váha.

Cítíte se jako vědec dostatečně vyslyšen?

Upřímně řečeno, jako český zástupce v IPCC (Mezivládní panel pro změny klimatu, pozn. red.) mám globálnější pohled na věc. Když od roku 1990, kdy vyšla první zpráva IPCC, víme, že je a bude problém, a víme i to, co s ním dělat, ale globální emise skleníkových plynů neustále rostou, tak nemůžu mít pocit, že jsem jako vědec vyslyšen. Budu vyslyšen v okamžiku, kdy začnou klesat emise a člověk se bude ke krajině chovat tak, aby ji neničil. To spolu souvisí.

Jako klimatologové byste měli být v otázkách klimatu nejvyšší autoritou, protože se problematice věnujete celý život. Jak si vysvětlujete, že jsou tu laici, kteří vám nevěří a říkají, že přeháníte?

Na to neumím odpovědět. My jako vědci si bádáme a dáváme nějaké výsledky, ale nejsme od toho, abychom říkali: tohle je do budoucna ekonomicky nevýhodné. Někdo musí naše výsledky vzít a říct: ekonomicky takto a takto, sociologicky takto a takto. To je ten správný směr. Je to určitě vhodnější, než když sociologové a ekonomové začnou zpochybňovat samotný princip. Nezabývají se tím, jestli je to příliš drahé nebo jestli by to znamenalo příliš různých opatření. Namísto toho říkají: Vy nemáte pravdu. Přestože tomu nerozumí.

Kdyby dělali svou práci a změnu klimatu začali posuzovat sociologicky, ekonomicky, politologicky, tak udělají určitě lépe, než když zpochybňují něco, čemu nerozumí, tedy samotný princip změny klimatu.

Cítíte jako klimatolog dluh v tom, jak se vám daří problematiku vysvětlovat?

No, nedaří se to. Ale nevím, proč to tak je. A nezaměřujme se jen na Českou republiku, tady je pět a půl klimatologa. Nedaří se to celosvětově.

Jak se připravujete na to, že se to třeba nebude dařit vysvětlovat ani nadále a potřebné změny se nebudou dít?

Už jsem dost starý na to, abych měl obavy. Těch horších věcí se nedožiji. Extrémy nastanou za třicet, čtyřicet, padesát let. Snažím se pokračovat v tom, co dělám, protože si myslím, že je to to jediné, co dělat můžu. Je na ostatních, aby také začali dělat to, čemu rozumí.

Jsem vnitřně zklamaný z toho, že nás svět neposlouchá. Ale environmentální depresi, jak je dnes moderní, nemám. V okamžiku, kdy budu panikařit, už neudělám nic pozitivního.

Jak se díváte na to, že středoškoláci po celém světě stávkují za klima?

Je to symbol toho, že vědci zklamali. Kdyby politici poslouchali, co my vědci říkáme už třicet let, tak by dnes studenti nestávkovali. Neodsuzuji to. Na druhou stranu si nemyslím, že je to ideální řešení, ale chápu, že někdo vidí, že jiná cesta není. Já si pořád myslím, že cesta vědy a zveřejňování informací je vhodnější než jít stávkovat a mávat transparentem. Každý se na to díváme trochu jinak, nikomu to neberu. Na druhou stranu, jedno z hesel studentů je: Politici, poslouchejte vědce. To musím samozřejmě podepsat.

Myslíte si, že lidstvo nakonec dojde k rozumnému přístupu ke změnám klimatu?

Budu optimistický. Věřím tomu, že se lidstvo vzpamatuje a začne řešit svůj další vývoj a své bohatnutí způsobem, který bude šetrnější vůči životnímu prostředí.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+