Problém dálničních e-známek je nesmyslné zadání, na hackathonu se nenaprogramují, říká expert z Ackee Gattermayer

HN: Firma Actum pořádá o víkendu hackathon, kde chce naprogramovat a v pondělí předat premiérovi a ministerstvu e-shop na prodej dálničních známek. Opravdu je to tak jednoduché?

Samozřejmě není. My sami jsme hackathon dělali zrovna minulý víkend a výstupem jsou koncepty a nápady, ale ne věci, které se dají použít na nějakou produkci. Není to tak jednoduché.

HN: Vnímáte to tedy spíš jako zviditelnění toho problému s pomocí marketingu?

Kolegům z Actumu se velice dobře povedlo píchnout do vosího hnízda a vyprovokovat nejen debatu, ale i dohled nad tou zakázkou. To hodnotím velmi pozitivně. Sám jsem na ten výstup hodně zvědavý. Ale gros té zakázky není v tom e-shopu, tedy co vidí uživatel v prohlížeči, kde klikne a něco se stane. A nemělo by to být ani gros hackathonu.

HN: Co tedy může či by mělo být výstupem tohoto hackathonu?

Složité je ten problém analyzovat a rozumně ho rozdělit tak, aby to šlo soutěžit. A to je to, v čem současná zakázka selhala. Proto by se mi jako výstup líbilo, kdyby řekli: je to pět na sobě nezávislých problémů a mělo by se vysoutěžit tohle, tohle a tohle. A popsat, jak by to mělo komunikovat a jaká by měla být architektura toho řešení. Ta totiž evidentně neexistovala a vzalo se to jako balík. Proto byla ta vysoká cena.

Státní správě chybí systémový architekt, který by ten problém rozumně uchopil. Pár chytrých hlav, které se dají dohromady, by mohlo vymyslet, jak zakázku řešit. Tedy ne dělat nějaké prototypy e-shopu či něčeho jiného, ale říct, jak k tomu přistupovat.

HN: A jak byste tu zakázku řešil vy?

Je to stejné jako skoro u všech zakázek státní správy. Sesbíraly se všechny možné požadavky ad absurdum. Ty definují většinou právníci a bezpečáci a ten problém se potom předelegoval na externí subjekt. Ale problém prodeje dálničních známek se skládá z call centra, e-shopu a databází SPZ. Přičemž každou z těchto činností dělá úplně jiný typ subjektů a má úplně jiné nároky. Chápu, že databáze SPZ musí mít nějaké bezpečnostní standardy, ale ty nesmyslně vztáhli na celou dodávku. Takže hledáte firmu, která umí dělat e-shop, umí provozovat call centrum a má bezpečnostní prověrky - a taková firma tu neexistuje. A k tomu předpokládám, protože ta zadávací dokumentace je tajná, tak to jistě nevím, že tam budou nesmyslné požadavky na nonstop podporu a nonstop provoz call centra. Což je požadavek opět ad absurdum, protože když jdete na pohotovost, tak si vás nikdo třeba čtyři hodiny nevšimne, a tady kvůli prodeji SPZ se dělá takový nesmysl. Je to proto, že stát si neumí říct, co chce, a neumí si to zadat, aby to mohly soutěžit relevantní firmy. My bychom se do takového výběrového řízení nepřihlásili, i kdybychom z toho měli miliardu.

HN: Co vlastně je na takové zakázce nejsložitější a nejdražší? 

Zanalyzovat, aby se to dalo dobře popsat a soutěžit. Už je pryč doba mamutích softwarů, které musí umět všechno. Tady se spolu se softwarem řeší navíc věci, které s ním nesouvisí. Zadavatel si měl najmout konzultační firmu, která tomu rozumí, a s tou si měl vydefinovat zadání a architekturu celého řešení. 

Ono to musí komunikovat se spoustou systémů státní správy - s jakými všemi, to nevíme, protože je to v režimu tajné. Takže jako první měli zanalyzovat, co skutečně musí a co nemusí být tajné. A zadat tak, aby to byly komponenty, které spolu komunikují, a každou z nich má udělat dodavatel, který tomu rozumí. A tím pádem by to bylo řádově levnější.

HN: Tedy jedna zakázka na klasický e-shop, který je laciný a jednoduchý, druhá na databázi, třetí na propojení a další případně na call centrum, které by mohlo být i sdílené…

Přesně tak, ten e-shop by stál nízké jednotky milionů, což může být i výstup toho hackathonu. Ale stejně je to nesmysl, stát nemá dělat e-shopy, když už jich tady jsou tisícovky - a dobře fungujících. A daly by se využít. Jde o to, ten problém chytře uchopit. U nás je problém, že veřejné zakázky píšou více právníci či bezpečnostní paranoidní experti, ale ne lidé, kteří rozumí IT.

HN: SFDI a ministerstvo tvrdí, že cena 401 milionů je odpovídající a nechali si na ni udělat i posudek. E-shop prý musí být speciálně zabezpečen, protože bude obsahovat SPZ aut tajných služeb, které jsou od placení dálničních známek osvobozeny. Je to relevantní argument, který může ospravedlnit vyšší cenu?

Není to nerelevantní argument, ta cena může být taková. Nerelevantní je ale to, co si objednali. Objednali si nesmysl, a proto to tolik stojí.

Sporná zakázka na dálniční známky se ruší. Stát teď sází na e­-shopy, po kterých chce finanční záruky

23. 1. 2020 ▪ 4 min. čtení

HN: Opravdu by tam auta tajných služeb apod. musela být v tom systému? Proč? Nebylo by lepší je tam do systému zavést, jako že zaplatila?

Na to se těžko odpovídá, když neexistuje přístupná dokumentace, to můžeme jenom spekulovat. Řešení určitě existuje, ale já vám ho neřeknu.

HN: Mě spíš napadá, jak se to vlastně řeší dosud. Auta tajných služeb dnes jezdí bez dálniční známky, a tím pádem je to vidět a všechny hlídky celní správy, které to kontrolují, mají seznamy všech aut bezpečnostních složek, aby věděly, že známku mít nemusí?

To taky nevím. Ale předpokládám, že když to dosud nebyl problém, tak by to neměl být problém v budoucnu. Ale to je přesně jedna z věcí, kterou by měl rozseknout ten systémový architekt.

HN: Jak chápu, e-shop je jen komunikační kanál pro zákazníky, kteří nakupují. Ale já se přece zvenku u běžného e-shopu těžko mohu dostat k datům o tom, co si koupili jiní zákazníci, což je analogie toho dozvědět se SPZ aut tajných služeb.

Přesně tak. Tady si nedali práci s tím, aby tu zakázku rozložili. Na tom e-shopu o žádnou bezpečnost nejde. Navíc Češi jsou na špici e-commerce v Evropě, máme tu spoustu skvělých e-shopů, které mají i ta call centra, takže není vůbec problém tu známku partnersky prodávat přes ně. A stát si může - a měl by nechat - ty nejvíce kritické části infrastruktury, což je ta databáze SPZ, kde jsou oprávněně bezpečnostní požadavky. Ale u toho e-shopu jsou nesmyslné.

HN: Jakou máte vy zkušenost s IT zakázkami české veřejné správy?

My o zakázky české veřejné správy takřka neusilujeme. Je to kvůli tomu, že neumí dát jasné zadání. Jsme softwarová firma, která dělá převážně mobilní aplikace, a pro to, abychom byli schopni dát cenu, potřebujeme mít přesnou technickou specifikaci a to ve většině zakázek prostě není.

HN: Nedávno jste vyvinuli aplikaci pro německý Bundestag. Dá se nějak popsat, jaký je rozdíl mezi jejich zadáním a takovým, jaké bývá v Česku?

Tam se poučili. První verzi aplikace, kterou dodáváme my, zadali asi před šesti lety jako součást redakčního systému. Firma, která dělá redakční systémy, vysoutěžila v rámci balíku mobilní aplikaci, ale ta byla strašná, měla velmi špatné hodnocení uživatelů. Prostě ten, kdo dělá redakční systémy, neumí mobilní aplikace. V Bundestagu to pochopili, v další soutěži to rozdělili na dvě samostatné zakázky a my vyhráli tu mobilní aplikaci a funguje to skvěle. Prostě nesmí se soutěžit jablka s hruškami.

HN: Jaký je rozdíl mezi zakázkami pro stát a soukromou firmu? Měl by vůbec být?

V ideálním světě by samozřejmě neměl být. Ale stát je vždy pozadu. Systém, který používá státní správa, je takzvaný vodopádový vývoj. Máte zadání, na něj dáte cenu a dodáte. Ale tam je potřeba mít precizní analýzy, aby tam bylo vše popsané. Ale tak dobrá analýza neexistuje. Standard je agilní vývoj, což je i název metodiky, která umožňuje software dodávat po malých částech, a to zadání se dodefinuje v průběhu projektu. Na takovéto řešení ale není možné dát finální cenu, což není absolutně kompatibilní se státem. Ale před pěti lety to příliš neuměly ani korporace. My když jsme začínali jako firma, tak jsme věděli, že nechceme dělat za fixní ceny, protože to je naprosto proti kvalitě. Vy máte zadání, které se jako dodavatel snažíte ošulit, abyste na tom vydělali co nejvíc. To prostě nefunguje.

Korporace si už uvědomily, že to není ta cesta, takže když pro ně děláme, tak jsou to projekty, které jsou řízeny agilně. Máme rámcovou smlouvu a každý měsíc dodáme kus softwaru a ve zkratce se řekne, jak se bude pokračovat dál. Ten vývoj je nekonečný, neustálý proces, mění se spousta věcí. To nejde udělat tak, že jednou za čtyři roky vysoutěžíte aplikaci a čtyři roky ji necháte ležet. Tento systém, který se už naučily korporace, dřív nebo později dojde i do státní správy, ale ta se ještě nenaučila ani soutěžit na fixní cenu. Je strašně pozadu.

HN: Jste schopen říct, nakolik je ta cena 401 milionů u e-shopu dálničních známek předražená, přestřelená?
Neznám parametr toho call centra. Pokud má mluvit třemi řečmi a má fungovat 24 hodin denně a ještě musí mít bezpečnostní prověrky, jak se někde psalo, tak jen to bude stát strašné peníze. Takže drahé není IT, ale ty nesmyslné věci, které se kolem toho vytvořily a znemožňují, aby o tu zakázku usilovaly relevantní subjekty.

HN: Takže mnohem lepší by bylo, kdyby pod utajením byla jen část té zakázky, například samotná databáze SPZ, a ostatní bylo zcela volně.

Přesně tak. Nevím, co je na tom ministerstvu a státnímu fondu dopravní infrastruktury nepochopitelné.

HN: Byli byste vy v tom případě něco z toho schopni vytvořit? A kolik by to stálo? Chápu, že asi ten e-shop, ale to je jen malá část.

Přesně. My jsme softwarová firma, takže ten e-shop určitě. Ale spíš než ten e-shop bychom k němu chtěli udělat mobilní aplikaci.

HN: Proč jsou vlastně IT systémy státní správy tak drahé? Například databáze nemovitostí státu Crab stála nejméně 1,6 miliardy korun, ale mluví se až o čtyřech miliardách.

Stát je strašně slabý zadavatel, nemá na své straně know-how. A nezbývá mu než vše outsourcovat v obrovských balících. A to zvládne dělat jen omezený počet subjektů. Takže tam neprobíhá regulérní soutěž a tyto zakázky vyhrává jen pár firem, které se na to specializují a suplují neschopnost státní správy. A samozřejmě na této její neschopnosti vydělávají. Ale není to problém těch firem, ale státu, že není schopen zakázky kvalitně zadat.

HN: Takže vlastně ani nemusí být ty zakázky zmanipulované, stát za nimi korupce? I když je jasné, že řada těch věcí je mnohonásobně předražená?

Opravdu bych nepletl zlý záměr dohromady s neschopností.