Se změnou klimatu roste význam tropického zemědělství. Masivní pěstování citrusů v Česku ale nehrozí, tvrdí děkan Banout

Občas se objeví informace, že se na jižní Moravě budou kvůli nárůstu teploty v budoucnu pěstovat citrusy. Je to reálné?

Už v současné době tam jsou jedinci, kteří je na zahradách mají, takže to jde. Na druhou stranu nepředpokládám, že by se to v dohledné době dělo ve větší míře.

Dostávají se prvky tropického zemědělství i do toho našeho tuzemského?

O některé specifické zemědělské systémy v tropech u nás začíná být zvýšený zájem. Určitě to ale není tak, že bychom v nějakém větším kontextu přejímali například pěstování tropických plodin, to ne.

V čem pro nás tedy může být tropické zemědělství inspirativní?

Například ve využití závlahových systémů. Spousta zemědělců v tropech je závislá na závlahových systémech. Pokud tedy budeme v budoucnosti v zemědělství potřebovat více závlah a vody, tak buď budou muset zemědělci uvažovat o tom, jak svůj zemědělský systém modifikovat, nebo budou muset uvažovat o tom, jak dostat více vody do půdy pomocí zavlažování. 

Ještě něčím se můžeme inspirovat?

Například u nás na fakultě se zabýváme také agrolesnictvím. To je systém, kdy se pěstují stromy jako víceleté plodiny s plodinami jednoletými. Může se tím řešit otázka sucha u nás.

A to je typické pro tropické zemědělství?

Není to pro něj typické, ale rozhodně je to tam mnohem častěji využívaný systém. V tropech je mnoho takto koncipovaných farem. V Evropě si tento systém můžete představit tak, že vedle sebe máte pásy se stromořadími a ve 24 metrových řádcích mezi nimi pěstujete například pšenici. Nevýhodou tohoto systému samozřejmě je, že na jednotku plochy bude produkovat méně pšenice, systém ale zase umožňuje lepší hospodaření s vodou. Stromy jsou schopné v krajině zadržet více vláhy a vytvořit příznivější mikroklima.

Využívá se už agrolestnictví i u nás?

V Česku takové systémy ještě neexistují, ale to je dáno zejména tím, že na to není nastavena dotační politika. Pokud by v současné době zemědělec osadil pole stromy, tak by to znamenalo, že by tato rozloha byla vyňata ze zemědělské půdy a patřila by pod lesní. Je tedy potřeba ještě legislativně definovat, co je lesnictví a co je zemědělství.

Z našeho úhlu pohledu je agrolesnictví stále zemědělstvím.

Jaké stromy se takto dají na polích využít?

Buď ovocné stromy na produkci ovoce, nebo stromy na produkci dřeva. Vždycky jde o to, co je ekonomicky přínosné pro zemědělce.

Agrolesnictví je v rámci nové legislativy nyní projednáváno.

Ano, je to aktuální téma a naše fakulta je do debaty o tom zapojena.

Myslíte, že to projde?

Ze strany zemědělských organizací to podporu má, takže snad ano. Každopádně se to nestane standardním zemědělským systémem. Spíš to bude okrajová záležitost.

Velký význam by to ale mohlo mít v sušších oblastech, jako je jižní Morava.

Vaše fakulta má i agrolesnický projekt, že?

Máme takový projekt v rámci Technologické agentury ČR. Zakládáme pokusné parcely, na nichž zemědělcům ukazujeme, jak se na těchto plochách hospodaří. U zemědělců lze zatím v praxi najít stromořadí, mezi nimiž se pasou zvířata. Nepěstují se tam ale plodiny.

Podle rektora České zemědělské univerzity Petra Skleničky nám vzdělávání a výzkum s tematikou tropů a subtropů v dnešní době poskytuje náskok v přípravách na klimatickou změnu. Vnímáte to také tak?

S tím zčásti souhlasím. Základní úlohou naší fakulty ale není reakce na změny klimatu.

Tím primárním smyslem našeho fungování je skutečnost, že Česká republika potřebuje mít odborníky v různých oblastech, kteří rozumí problematice globálního zemědělství a především zemědělství v tropech a subtropech.

Zemědělství v tropech a subtropech je v globálním měřítku velmi důležité, proč?

Protože 60 procent potravin na světě se vyrobí právě v těchto oblastech. Když si vezmete deset základních plodin, které slouží k výživě obyvatel na planetě, tak tři nejvýznamnější jsou kukuřice, rýže a pšenice. Dál je to maniok, sója, brambory, čirok, jamy (podobné bramborám, pozn. red.), batáty a plantejny, což je zeleninový banán. Z této plejády rostlin u nás najdete pouze pšenici, zčásti kukuřici, ta ale slouží především jako krmivo pro hospodářská zvířata, a brambory.

To znamená, že z toho celosvětového pohledu na výživu jsou problémy s plodinami, které se pěstují v tropech, a ty je potřeba sledovat. Proto musíme mít na tropické zemědělství odborníky i u nás. To je základní úloha naší fakulty, abychom měli odborníky, kteří zemědělství rozumí v globálním kontextu.

Zmínil jste kukuřici. Ta spadá do tropického zemědělství?

Určitě tam spadá, je z pásu subtropů a tropů. Hodně se tam využívá.

Kukuřice už u nás ale zdomácněla.

Ano, ta už se u nás pěstuje delší dobu. Dalším příkladem spíše teplomilnější plodiny může být sója. Pěstovala se u nás i v minulosti, vždycky to ale byla okrajová plodina a do osevních postupů se nezařazovala. S tím, jak se zvyšuje teplota, lze ale předpokládat, že tato luštěnina najde i u nás větší využití.

Dělali jste nějakou studii zaměřenou na to, co by u nás v souvislosti s klimatickou změnou mohlo být v budoucnu pěstováno?

Tím jsme se zatím komplexně nezabývali. Ta představa, že by se u nás ve velkém pěstovaly tropické plodiny, není reálná. Nejde jen o teplotu. Spousta rostlin je adaptovaná na délku osvitu a další specifické podmínky. Všichni si samozřejmě přejeme, abychom zde tropické klima neměli. Není to nic, z čeho bychom se měli radovat, přestože jsou tropy oblastí velice bohatou na biodiverzitu a živé přírodě se tam daří. Zároveň to ale přináší spoustu problémů, jako je nedostatek vláhy v některých oblastech. Věříme tomu, že naše služba v kontextu toho, že by se u nás ve větším množství pěstovaly tropické plodiny, nebude potřeba.

Vaše fakulta vznikla před padesáti lety jako katedra světového zemědělství. Letos v zimním semestru budete mít nový vlastní pavilon. Zdá se, že v průběhu času docela rostete.

Ano, rosteme. Máme výrazný podíl zahraničních studentů. Na fakultě studuje v průměru 50 procent studentů ze zahraničí, a u magisterských oborů dokonce 60 procent. Valná většina studentů potom odjíždí domů. Většina z nich je z rozvojových zemí - Latinské Ameriky, Afriky a jihovýchodní Asie, tedy z oblastí, kde se tropické zemědělství využívá. Výuka u nás na fakultě probíhá výhradně v anglickém jazyce, kromě jednoho bakalářského oboru.

Fotogalerie uvnitř

Zemědělská univerzita otevřela high-tech pavilon. Lesníci v něm střílí laserem, létají s drony či vyrábí lebky na 3D tiskárně

10. 10. 2019 ▪ 5 min. čtení

Věříte tomu, že se vám podaří množství zahraničních studentů udržet, s ohledem na restrikce při cestování kvůli pandemii koronaviru?

Současná omezení spojená s pandemií koronaviru hlavně o oblasti pohybu osob jsou pro nás samozřejmě nepříjemná. Lze tedy předpokládat krátkodobý výkyv v počtu uchazečů a potažmo i studentů ze zahraničí. Nicméně jsem přesvědčen, že situaci zvládneme a hlavně že se vše opět vrátí do normálu. Minimálně v otázce cestování a přeshraničního pohybu osob.

Jak jste se zatím vypořádali se zákazem vyučování ve školách? Jak to vyřešili vaši zahraniční studenti? Neodjeli domů?

Prozatím vcelku dobře. Na fakultě i na celé ČZU využíváme nyní různé e-learningové nástroje, které nám umožňují uskutečňovat distanční výuku. Studenti se vzdáleně připojují pomocí svých zařízení a mohou sledovat on-line přednášky, komunikovat s pedagogy, případně plnit zadané úkoly. Semestr tedy běží a předpokládáme jeho zdárné dokončení.

Co se týká zahraničních studentů, ti, kteří mohli nebo chtěli, odjeli domů. I díky e-learningu vlastně nemusí být fyzicky přítomni v kampusu univerzity. Část zahraničních studentů ovšem zůstala na kolejích, jelikož pro ně byla cesta domů příliš komplikovaná. I tito studenti pokračují ve studiu ze svých pokojů na kolejích.

Jaké mají vaši absolventi uplatnění?

Podle naší evidence se část našich absolventů uplatní v mezinárodních organizacích, ať již při OSN nebo v Evropské unii.

V Česku většinou naši absolventi najdou uplatnění ve státní správě, v neziskovém sektoru nebo různých organizacích zaměřených na výzkum v zemědělství a přírodních vědách či rozvoje venkova v zemích globálního jihu. Konkrétně se jedná o různá ministerstva, neziskové organizace zaměřené na rozvojovou spolupráci, výzkumné ústavy nebo zoologické zahrady. A pak jsou samozřejmě ti, kteří se dostanou do soukromého sektoru.

Kolik máte v současné době studentů?

Na všech stupních 450. Tenhle počet je dlouhodobě vyrovnaný a dostačující, pokud v České republice nedojde ke katastrofické změně klimatu, což nepředpokládám. Absolventů z řad bakalářů a magistrů pak máme každý rok kolem šedesáti.

Máte nějaké zahraniční projekty?

Spoustu projektů realizujeme v rámci zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. V současné době jich máme několik. Například v Zambii, kde spolupracujeme se zemědělci na zlepšování jejich kapacity a kvality jejich produkčního řetězce. Zavádíme tam i zásady zemědělských systémů, které jsou postavené na diverzitě plodin. Dlouhodobou meziuniverzitní spolupráci máme i na projektech v Etiopii, kde se snažíme o zlepšování kvality výuky zemědělských oborů a programů. A podobně spolupracujeme s univerzitami v Bosně a Hercegovině nebo ve Vietnamu.