Kauza 17 haléřů z každé jízdenky: Soud podruhé osvobodil podezřelé z tunelování pražského dopravního podniku

Soudce Petr Hovorka se případem zabýval už podruhé. Žalobce původně 17 obžalovaných vinil z toho, že několika nevýhodnými zakázkami způsobili dopravnímu podniku škodu půl miliardy korun. Loni v květnu ale všechny osvobodil. Podle něj se dopravnímu podniku nepodařilo prokázat, že mu vznikla škoda. A také se neprokázalo, že by se Ivo Rittig a ředitel dopravního podniku Martin Dvořák vyváděnými penězi obohatili. Odmítl totiž uznat klíčový důkaz – prostorové odposlechy z hotelu Ventana, kde se Rittig scházel se svými právníky. Odůvodnil to tím, že je nelze použít, protože byly původně nařízeny v jiné kauze. Uvedené odposlechy přitom zachytily, jak se o vyvádění peněz z dopravního podniku baví.

Vrchní soud v Praze ale letos před prázdninami vrátil část případu k novému projednání. Soudce Luboš Vlasák sice potvrdil, že jsou odposlechy nepoužitelné, ale část týkající se provize z tisku jízdenek přikázal znovu projednat. Podle Vlasáka jde už o tak vysokou sumu, že ji nelze označit za provizi. "Je to tunelování Neographu jedním z vlastníků této společnosti," konstatoval Vlasák. "Je to náš závazný právní názor a nalézací soud se jím bude muset řídit," upozornil. Naopak ve zbylých částech osvobozující verdikt potvrdil.

Těsně poté, co soudce Hovorka začal letos v září případ znovu projednávat, vynesl Nejvyšší soud precedentní verdikt, v němž řešil použitelnost prostorových odposlechů. A řekl, že je nepřijatelné, aby pachatelé závažných trestných činů unikli potrestání kvůli formální otázce.

"Bylo by nelogickým anachronismem, pokud by jakékoliv záznamy ze sledování povoleného soudem v jiné věci byly důkazně vyloučeny, i když by poskytovaly zásadní důkazní materiál o těch nejzávažnějších zločinech," konstatoval soudce Nejvyššího soudu Jozef Mazák v přelomovém verdiktu.

Soudce Hovorka proto poté pořízené odposlechy přehrál.

Tunelování dopravního podniku potvrdil i jeden z obžalovaných, účetní Kubiska. Ten se sám přiznal, že se na něm podílel. A stejně tak na tunelování i dalších firem, jimž dělala účetnictví společnost Peskim, provázaná s Rittigem a jeho dvorní advokátní kanceláří. Ale po několika měsících, když zjistil, co se tam děje, odešel.

Ten přitom promluvil až po čtyřech letech, a to poté, co policie začala případ vyšetřovat. "Máte dvě malé děti a řeknete 'tuneloval jsem dopravní podnik'? Bylo by to jasné ekonomické ohrožení rodiny, zlikvidoval bych si kariéru," uvedl v závěrečné řeči.

Nakonec přijal postavení spolupracujícího obviněného. "Tam se kradlo, že se ani neděle nedržela, a já jsem se na tom podílel. Snažím se to odčinit," dodal.

Soudce Hovorka ale nakonec zopakoval svůj původní verdikt z loňského jara. Odůvodnil to tím, že ani nové znalecké posudky, které nechal udělat, neprokázaly vznik škody a že by se někdo nezákonně obohatil.

Jízdenky pro dopravní podnik původně tiskla státní tiskárna cenin. V roce 2007 se ale na trhu objevilo značné množství falešných jízdenek a dopravní podnik se rozhodl zvýšit jejich zabezpečení. Tisk si bez výběrového řízení objednal u tiskárny Neograph, kterou vlastnili bývalí příslušníci StB Jan Janků a Vladimír Sitta. Neograph (nyní přejmenovaný na Security Paper Mill) pak za to posílal provizi 17 haléřů z každé vytisknuté jízdenky firmě Cokeville Assets, kterou ovládal Peter Kmeť, shodou okolností také člen předlistopadové StB a podle časopisu Reportér tehdejší dobrý známý Janků a Sitty. Skutečným vlastníkem Cokeville Assets byl podle obžaloby ale Ivo Rittig, kterému uvedené peníze směřovaly.

Kmeť provizi odůvodňoval tím, že zakázku Neographu zprostředkoval. A přesvědčil dopravní podnik, že jde o ceninu a tak nemusí být na výrobu jízdenek veřejná soutěž.

"Soud musel akceptovat tvrzení obhajoby, že od tlakem hrozící škody zrušil přípravu výběrového řízení a zvolil cestu oslovení jediného zájemce. Byla snaha minimalizovat škodu," konstatoval Hovorka. Vrchní soud sice dospěl k tomu, že provize byla příliš vysoká a šlo tak o tunelování, ale to se podle Hovorky ani opakovaným posudkem nepodařilo prokázat. "Stanovit výši provize v místě a čase obvyklou není možné, neboť se jedná o specifický produkt vyráběný na zakázku," řekl Hovorka s odkazem na znalecké posudky.

Provize pro Cokeville činila zhruba dvacet procent ceny zakázky pro Neograph. Podle Hovorky dává ale smysl i stoprocentní provize, pokud je zakázka důležitá pro rozvoj dalšího podnikání. "Provize náleží za naplnění cíle, nikoli za činnost, který k němu vede. I kdyby spočívala v jediném telefonátu, je odůvodnitelná," prohlásil a poukázal na to, že Neograph se dlouho a do té doby marně snažil o uzavření kontraktu s dopravním podnikem.

 "Bylo prokázáno, že pan Kmeť jednal. Pokud současně nebylo prokázáno prodražení jízdenek a bylo znalci konstatováno, že provize byla přiměřená, nelze na tomto jednání hledat protiprávní znak," uzavřel Hovorka. Ten přitom překvapivě v ústním odůvodnění nezmínil otázku prostorových odposlechů. "Zdůvodnil jsem, co jsem uznal za vhodné. Ostatní bude v písemném odůvodnění," reagoval na dotaz HN. 

Státní zástupce Adam Borgula se na místě odvolal a případ tak podruhé poputuje k Vrchnímu soudu v Praze. "Jsem přesvědčen, že nalézací soud nedodržel závazný právní názor, který vyjevil odvolací soud," řekl Borgula. Ten se také odvolal proti všem usnesením, kterým soud rozhodl o vydání majetku zablokovaného obžalovaným jako výnos z trestné činnosti.