Část všech škod, které za sebou v Česku zanechává covid-19, způsobují politici tím, že vše dělají velmi nepředvídatelné. “Za týden se všechno třikrát změní, jak to vidíme právě dnes,” říká Jan Kulveit, český vědec, expert na modelování globálních rizik, který působí na Oxfordské univerzitě.

Kulveita a několik dalších předních vědců oslovil bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula, aby pomohli s vytvořením předvídatelného systému, na základě kterého by vláda mohla přijímat protiepidemická opatření. Z této iniciativy nakonec vznikl systém PES. Ale Kulveit a další odborníci, kteří ho pomáhali stvořit, dnes silně kritizují, jak s ním politici nakonec zacházejí.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Jak jste se podílel na vzniku systému PES?

PES má několik částí a tou, pod kterou jsem podepsaný, je Index rizika, který se snaží rizikovost situace vystihnout jedním číslem. Je tu politická snaha, aby zavádění nebo rušení opatření mělo jasná pravidla a aby to bylo předvídatelné, a to je dobré navázat na jeden indikátor. Ještě pan ministr Prymula se s námi, s celou mezinárodní skupinou expertů, začal radit a v nějakých neformálních diskusích jsme začali vymýšlet, jak učinit rozhodování předvídatelnější. Protože část těch celkových škod je způsobena tím, že to, co se děje, je nepredikovatelné. Zvlášť když se za týden třikrát všechno změní, což vidíme právě dnes.

A další moje motivace bylo to, že je podle mě velmi nešťastné, že když se změní epidemiologická situace, vypukne politická debata a různé zájmové skupiny se snaží prosadit své zájmy a aby byl třeba zavřený jiný sektor než ten jejich. A tyto debaty zpožďují rozhodnutí o tom, co se má udělat, a tím narůstají škody.

Ale zdá se, že vláda neumí PES moc používat?

Ten PES jim mohl pomoct v tom, že přetlačovaná, jestli se zavře spíš to, nebo to, proběhne za klidnějšího stavu. Mohli jednat v klidu, mohli mít v ruce jasný nástroj pro rozhodnutí, jestli je pro snížení čísla R lepší zavřít například střední školy, nebo restaurace od osmi večer. Ale myslím, že politici si škodí sami a škodí i zemi tím, že se snaží ten systém všelijak přiohnout. To bylo dobře vidět i na tom rozvolnění, protože PES ukazoval spíše, že se rozvolnit nemá. Tedy alespoň podle původně dohodnutné metodiky.

Proč podle vás politici ten systém přiohli?

Myslím, že jsou prostě pod tlakem populismu i lobbismu. Ta opatření nejsou samozřejmě bezprostředně populární. Veřejnost nechce slyšet, že to má držet déle zavřené. Možná nějaký odvážnější politik by to zvládl, ale pro většinu politiků je jednodušší hlásat: my chceme otevřít tohle a tohle a okamžitě. To, co jsme viděli, je snaha zalíbit se veřejnosti.

Takže to nedávné rozvolnění byla chyba?

No určitě. Chyba byla už to, že si vláda přizpůsobila metodiku systému PES, aby mohla rozvolnit dřív. Původně se řeklo, že se vždy ve středu situace zhodnotí a pokud za minulých sedm dní byla data dobrá, tak se opatření změní nejdříve od pondělí. A to se nezachovalo. Místo toho vláda mimořádně zasedala v neděli, aby se dalo rozvolnit co nejdřív. Při prezentaci systému PES se sice řeklo, že by se mohla dělat nějaká mimořádná zasedání vlády, ale to bylo myšleno pro situace, kdy se situace rychle zhoršuje, aby se opatření dala také rychle zpřísnit. Ne obráceně.

Takže podle vás vláda rozvolnila v rozporu s tím, co jí ukazoval její vlastní systém?

Ano, dokonce i hlavní hygienička pár dní před tímto jednáním vlády řekla, že v mnoha krajích situace neodpovídá nižšímu stupni systému PES. Rozvolnilo se zkrátka ukvapeně.

To je to, co jste na svém Facebooku popsal větou, že se “ministři Havlíček a Blatný rozhodli jít cestou rozbití tachometru”?

Ne. To rozbití tachometru je ještě divočejší nápad. On totiž na jedné tiskové konferenci zazněl nápad, že se do indexu rizika budou zničehonic připočítávat desítky tisíc antigenních testů a tím se uměle změní celý index rizika, aby ukazoval menší číslo a tím situace zdánlivě vypadala lépe. Jako kdyby se řeklo, že když nám předpisy nedovolují jet 150 kilometrů za hodinu, předěláme tachometr tak, aby ukazoval 130.

A co to připočtení antigenních testů způsobuje?

Jde o to, že jednou komponentou toho indexu je pozitivita testů a ta souvisí s tím, jak velkou část té epidemie nevidíme. A my tím, že se testuje málo, hodně případů skutečně nevidíme. Antigenní testy jsou samy o sobě super, ale mají jinou citlivost a používají se jiným způsobem, než pro co je metodika systému PES vytvořena. Jsou skupiny lidí, kde ty antigenní testy ukážou jen třeba 60 procent těch nakažených, které by ukázaly PCR testy. A antigenní testy se také používají jinak, pro širší testování například. PCR testy se takto plošně nikdy nepoužívaly, ty jsou většinou spojeny až s lékařskou indikací nebo jsou indikovány hygienou. Odhalují jiný počet nakažených a dělají to jinak. Takže připočtení antigenních testů se část indexu systému PES poněkud vychyluje. Je to podobné, jako kdybychom chtěli vylepšit údaj o našem HDP a začali bychom do toho započítávat třeba obrat českých korporací v zahraničí a najednou bychom byli o čtyři procenta jinde.

Co říkají vaše modely o tom, co se stane, když bude vláda postupovat tak, jak zatím postupuje?

Podle mého je třeba teď ta opatření zpřísnit okamžitě. Můj hrubý odhad je, že momentálně je reprodukční číslo i třeba 1,4. A to znamená, že když odložíte ta opatření o pět dní, tak máte o 40 procent větší epidemii. Katastrofa tohoto jednání je, že Česko neumí dosáhnout účinného brždění. Když se mnoho těch rizikových oblastí nechá otevřených déle, než je třeba, tak nebudou pak zase zavřené o tu samou dobu déle, ale klidně o násobek déle.

Takže by vláda měla co nejdříve opatření zpřísnit?

Ano, nemá smysl čekat na to, až ta situace bude ještě horší a pak ještě horší. Kdyby se postupovalo podle PES, měla se vláda sejít už ve středu a rozhodnout, že se Česko přesune do vyššího stupně okamžitě. Ale oni si to zase tím svým populismem dotlačili do rozvolnění, které nemělo ani nastat, a když na ně teď ten PES hodně štěká, tak zase čekají a nechtějí zjevně přiznat, že udělali chybu a je třeba ten stupeň zvýšit. Ministr Blatný čeká v pátek na to, jestli se do pondělí nestane nějaký zázrak, ale už ten pátek je dva dny pozdě.

Nejde přitom vůbec o nějaký spor zdraví versus ekonomika. Jde jen o menší škody hned, nebo větší později. Je klidně možné, že den zdržení způsobí nutnost držet omezení třeba o dva dny déle. Jenže tady se uvažuje v horizontu týdne, což vede k větším škodám v horizontu třeba i půl roku.

Vy jste napsal velmi zajímavou větu: S covidem se dá v evropských poměrech jen více či méně prohrát. Proč s ním podle vás v Evropě nelze vyhrát?

Pro Evropu je řešením covidu vakcína. Je potřeba zařídit, aby se vakcinace povedla a začala co nejdřív. A do té doby nezbývá než udržet co nejmenší ztráty. Výhrou byla strategie, které některé země dosáhly, tedy dostat se na nulu, zavřít hranice a potom pečlivě hlídat lidi, kteří by vir mohli zase do země zavléci. A to je strategie, která byla v Evropě dostupná možná v létě, kdy bylo nakažených málo a i v Česku bylo vidět, že i když ta opatření byla mírná, tak nákazu tlumilo léto. V té chvíli, kdyby Evropa zatnula zuby a řekla: tak my přitvrdíme a budeme striktní a toho viru se zbavíme víceméně na nulu, tak by měla šanci vyhrát. Ale znamenalo by to skousnout těžké věci, třeba aby se třeba zavřelo velké město už ve chvíli, kdy se tam objeví pět nakažených, jako to udělala Austrálie.

Navíc i kdyby se nějaká země v Evropě rozhodla zatnout zuby a krátkodobě by se velmi omezila, nepomohlo by to, protože s tím, jak jsou tu jednotlivé státy propojené, by muselo dojít k nějakému kolektivnímu rozhodnutí a to se nestalo, evropská koordinace na to není dost silná.

Ale i prohrát se dá s různým skóre. Je rozdíl, jestli budeme mít deset tisíc mrtvých, nebo dvacet tisíc mrtvých, jestli budeme mít minus dalších osm procent HDP, nebo kolik firem zkrachuje… Zdá se, že vyhrát už nejde, ale pořád je tu hodně o co bojovat.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+
Newsletter

Sedmička HN

Život jsou povinnosti i radosti. A proto tu je newsletter Sedmička - každé ráno v sedm vám přinese sedm tipů na podnětné a zajímavé čtení z domova i ze světa. A k tomu pár nápadů, čím se zabavit nebo čím potrápit mozkové závity.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru