Ještě můžeme být docela překvapení tím, jak se nový koronavirus v těle chová, říká virolog Jan Weber

HN: Lze to přičíst nějaké evoluci u virů, kdy se ten novější typ zdokonalil a chová se tak, aby se lépe šířil?

To ne, takhle to říct nelze. Virus je opravdu někde na hranici živého a neživého světa a nelze mu přisuzovat nějaké rozhodovací schopnosti. Ale pochopitelně se tím vývojem zachovávají nějaké vlastnosti, které jsou pro něj výhodnější. Opravdu novou vlastností tohoto koronaviru je, že má výrazně lepší přilnavost k napadené buňce, než tomu bylo u prvního SARS koronaviru. I to pomáhá snazšímu přenosu mezi lidmi, protože mu i díky této vlastnosti stačí k nákaze menší dávka.

HN: Je to tedy spíš náhoda, že se tento nový čínský vir chová právě tak, jak se chová?

Rozhodně bych to přičítal náhodě. Nerad slyším ty různé konspirační teorie o vzniku tohoto viru. Lidé to samozřejmě milují, ale nemáme pro to žádné důkazy. Naopak, jsou tu důkazy, že v tělech netopýrů přežívá několik druhů koronavirů, a i když se zdá, že mezi nimi a SARS-CoV-2 u člověka je vzhledem k počtu mutací ještě jeden neznámý hostitel, tento původ je zkrátka velmi pravděpodobný.

HN: Takže nevěříte, že ho tajně vyrobili čínští vědci?

To se mi zdá naprosto nereálné. Od známého kmene v netopýrech se tento virus liší asi patnácti sty mutacemi a mnohé z nich by žádný vědec nedělal. Například jeho spike protein, takový ten hrot viru, se chová docela jinak, než bychom očekávali. Kdyby nějaký nový virus vyráběl člověk, spíš by okopíroval chování předešlého typu SARS-CoV.

HN: Takže kdyby ho chtěl někdo vyrobit, udělal by to mnohem jednodušeji?

Určitě.

HN: Je ale pravda, že ten virus stále mutuje?

Většina virů mutuje velmi snadno, především RNA viry. Je to například typické pro známý HIV vir. Proto u něj nemáme vakcínu a stále vzniká rezistence na léky. Ono to slovo mutace zní sice děsivě, ale je to jen záměna v genetické sekvenci viru a nic moc se vlastně neděje. V průměru je to u takových koronavirů asi třicet záměn za rok, ale většinou pro nás nijak podstatných. A nový koronavirus to vlastně ani nepotřebuje. Má tady na planetě nějakých osm miliard hostitelů, což je pro něj víc než dost. On vůbec mutuje spíše méně, protože jeden jeho enzym, který kopíruje genetickou informaci, má opravný mechanismus, a když udělá chybu, hned si jí všimne a opraví ji.

HN: Takže se nepotřebuje tolik vylepšovat?

Ano, nemá takovou potřebu. My ale samozřejmě ty mutace velmi pozorně sledujeme. Máme dnes schválené dvě vakcíny a musíme hlídat, jestli nás ty vakcíny budou chránit proti různým variantám viru. Ale nikoho bych neděsil. U virů je tohle naprosto normální, stále se mění a tento se navíc mění méně než ostatní.

HN: Před chvílí jste o něm mluvil skoro jako o něčem neživém a teď říkáte, že se umí opravovat a nějak se chová...

Jasně, má své vlastnosti, to ano. Ale zároveň je naprosto závislý na živé buňce. Bez ní není schopen se množit. A když mluvíme o vlastnostech, jsou to spíš funkce jeho enzymů. Ty rozhodují při párování bází nukleotidů o tom, aby byla přidána ta správná, a jestli byla nějaká přidána špatně, tak ji odstraní. Ale to je enzymatická reakce, žádné rozhodnutí.

HN: Měl jsem představu, že se ten vir snaží mutovat tak, by byl méně škodlivý a snáze se v našem organismu udržel. Pletu se hodně?

V dlouhodobém horizontu se tohle může dít a u některých nemocí se předpokládá, že se něco podobného stalo. Toto je asi sedmý koronavirus, který napadá lidi, a je možné, že i ty předchozí verze zaútočily v minulosti na člověka podobně jako ten náš dnešní. Ale časem jsme se s těmito viry sžili. Není to nicméně rychlá věc, takový proces může trvat desítky, stovky let.

HN: Nemůžeme tedy čekat, že by se nám během dvou tří let tento koronavirus tak přizpůsobil, že by pak pro nás skutečně byl jen jakousi rýmičkou?

To opravdu ne. Ty ostatní koronaviry jsou s námi mnohem delší dobu. Na druhou stranu, tím, jak se dnes tímto virem promoříme a - jak doufám - se proti němu necháme ve velké míře očkovat, se s ním také snad brzy dokážeme sžít a vrátíme se k normálnímu způsobu života.

HN: Když jste zmínil množství viru, které se do organismu dostane, jakou vlastně hraje roli?

Ta dávka rozhoduje o tom, jestli se v těle vytvoří infekce, nebo ne. Když obdržíte pár virionů, tak se tělu nic nestane. Tomu jsme vystaveni stále a ani si toho nevšímáme. Naše těla se s tak malou dávkou vypořádávají velmi snadno.

HN: Jak si vysvětlit, že má nákaza tímto novým koronavirem tak různé projevy? Je to vždy jen rozdílným zdravotním stavem napadeného člověka?

Je to samozřejmě hodně dáno věkem a tím, že čím vyšší je, tím je slabší náš imunitní systém. A roli hrají také různé komorbidity. To jsou hlavní faktory. Záleží také na tom, kam až se ten virus v těle dostane. Když se zastaví v nose, v nosohltanu, tak to vypadá spíše na slabší onemocnění, když se dostane například do dolních dýchacích cest, tak tam často způsobuje jeho těžší průběh. A pak je to samozřejmě ještě hodně mladá nemoc, je tu teprve rok a nevíme o ní ještě spoustu věcí.

HN: Znamená větší dávka viru těžší průběh nákazy?

To ne. Větší dávka je rozhodující v tom, jestli v těle vznikne infekce, ale ne, jestli bude mít onemocnění těžší průběh. V tom jsou rozhodující další okolnosti. Klíčový je zdravotní stav nakaženého jedince.

Skupina Jana Webera

Vědecko-servisní skupina Virologie se v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd zaměřuje na hledání léčiv testováním potenciálních antivirálních látek proti různým virům. Vedle nového viru SARS-CoV-2 jsou to například virus lidské imunitní nedostatečnosti, virus chřipky, virus dengue, herpes simplex virus a coxsackie virus. Skupina se také podílí na hledání nanočástic a nanomateriálů s antivirovou a virucidní aktivitou.

HN: Jsou popsány velmi rozdílné zkušenosti s tím, kam až se v lidském těle tento virus dostane. Nejčastěji dýchací cesty, ale mluví se také o srdci, o játrech nebo o nervové soustavě. Co tedy hraje roli v tom, kam se virus v těle vydá?

Receptor, na který je tento virus schopen se navázat, je samozřejmě hlavně v plicích. Ale najdeme ho také v játrech, v žaludku, ve střevech, v ledvinách a také se našly i v nervových buňkách. Vše je ještě předmětem výzkumu a víc budeme vědět, až bude provedeno větší množství pitev, protože my nemůžeme testovat chování viru přímo v těle člověka. Myslím, že ještě můžeme být docela překvapení tím, jak se tento virus v těle vlastně chová.

HN: Pamatuji si, že když přišla jarní vlna, lidé se báli nákazy tak moc, že se sobě navzájem vyhýbali i na ulici v rouškách. Na jakou vzdálenost je vlastně ten virus schopný z člověka na člověka přeskočit?

My víme, že se nejvíce přenáší kapénkami a to na docela krátkou vzdálenost. Záleží na podmínkách, ale většinou je to do dvou metrů. Je možné, že menší částečky mohou zůstat ve vzduchu delší dobu, ale záleží na tom, jak je ten vzduch vlhký a na teplotě. Dříve se také říkalo, že je poměrně častý přenos dotykem, ale dnes vidíme, že to není tak podstatná forma přenosu. Mluví se zhruba o patnácti procentech případů, přičemž skutečně záleží na okolnostech. Vidíme také, že virus nešíří všichni, ale jen asi pětina nakažených, kteří to ale zase šíří účinněji. Mají opravdu velkou virovou nálož a často bohužel těsně před tím, než se začnou projevovat příznaky.

HN: Jaké prostředí je tedy pro šíření viru nejlepší?

Koronavirus má rád v podstatě buněčné prostředí, vlhčí o teplotě těch zhruba 37 stupňů. Ukazuje se, že když máte uzavřený prostor, ve kterém se vzduch o běžné vlhkosti a teplotě moc nemění, je to pro virus skoro ideální podhoubí.

HN: Jakou roli v tom hraje teplota?

To jsme testovali hned na začátku výzkumu a víme, že stačí třeba 65 stupňů Celsia na deset minut a virus je neinfekční. Proto se třeba nemusíme bát nákazy z uvařených potravin.

HN: Ví se už víc o tom, jak dlouho vydrží člověku po nákaze imunita?

Zatím se ukazuje, že se tento virus chová v tomto smyslu celkem normálně. Podobně jako u jiných respiračních virových onemocněních. V těle se vytvoří protilátky, které nějakou dobu vydrží, přibližně po dobu tří až šesti měsíců a pak jejich množství klesá. A pak máte ještě buněčnou imunitu, která přetrvává déle, a když se s tím virem setkáte podruhé, umožní vám se s ním vyrovnat mnohem snáze a rychleji.

HN: Ale jsou známy případy, kdy se někdo nakazil znova relativně brzy po první nákaze...

Ano, vidíme to, ale neděje se to určitě často, spíš naopak a také nevíme, jakou roli v tom hrála nějaká nám neznámá specifika. Skutečně se zdá, že se tento virus chová standardně, což je určitě dobré, pokud jde o připravované vakcíny.

HN: Takže, jestli to správně chápu, vzhledem k tomu, že nám imunita vydrží zhruba půl roku, bude očkování nutné provádět každý rok, podobně jako třeba u chřipky?

To je perfektní otázka, protože lidé si myslí, že si dají vakcínu a hurá, je úplný konec. Zatím se ty vakcíny testovaly zejména na to, jestli zabrání těžšímu průběhu nemoci a v tomto smyslu, zdá se, fungují výborně. Z testů vyplývá, že je třeba dát si tu vakcínu dvakrát, abychom si vytvořili dostatečnou imunitní odpověď. Jak dlouho ale vydrží, to ještě nevíme.

Otázky a odpovědi

Co mě čeká, když se nechám očkovat proti covidu-19? Odpovídáme na nejčastější otázky o fungování vakcíny

27. 12. 2020 ▪ 7 min. čtení

HN: Takže to může být podobné jako u té chřipky?

U chřipky se očkuje každým rokem proto, že tam se může kmen viru hodně měnit a je jich navíc několik. Ale je ještě brzy tohle odhadovat u nového koronaviru. Z pohledu šíření nemoci je spíš podstatné, abychom naočkováním přibližně sedmdesáti procent populace vytvořili kolektivní imunitu a mohli se tak vrátit k normálu. Když bude podíl očkovaných nízký, tak se toho viru jen tak nezbavíme.

HN: Asi je tedy zbytečné ptát se vás, jestli se necháte očkovat?

To ano. Já se nechávám očkovat i proti chřipce každý rok, už asi dvacet let.

HN: Mimochodem, nakazil jste se vy sám covidem-19?

Ne, naštěstí jsem tomu zatím unikl. My jsme s tím virem pracovali už od března, ale já jsem spíš opatrný a věřím všem těm pro nás důležitým pomůckám, jako jsou masky, ochranné obleky a rukavice.

HN: Co vás teď ve vašem výzkumu čeká?

My jsme na začátku testovali na viru velké množství látek, například dezinfekční prostředky a různé další materiály. Otestovali jsme celou knihovnu látek, která měla asi sedm tisíc položek. Jsou to ale samozřejmě látky, které mají ještě daleko do léčiva. Máme u nich vyselektováno několik favoritů, které budeme dále upravovat, aby byli ještě účinnější. Testovali jsme také různé látky, které se používají u léků na jiné nemoci, třeba proti HIV nebo proti malárii. Ale tam se zatím bohužel ukazuje, že i když některé fungují v laboratorních podmínkách a v tkáňových kulturách, tak pak při klinických testech nebyl efekt dokázaný. Je možné, že tento výzkum nepůjde použít přímo na tuto epidemii, ale vidíme, že se téměř každých deset let nějaký nový virus objeví, takže je možné, že se nám tímto podaří přispět třeba ke vzniku nějakého generického léčiva, které půjde v budoucnu použít na všechny nové koronaviry.