Přestaňte si stěžovat na koronavirus, lepší příležitost něco se sebou udělat už nejspíš nedostanete

Vaším velkým tématem je, jak zůstat pozitivní a nenechat se ovlivnit negativitou ostatních. Je to teď těžší, než to bylo před rokem? 

Upřímně si myslím, že je to úplně stejné. Protože nevidím nic, co by tu před koronakrizí nebylo. Tím myslím, že se kvůli koronaviru stala spousta věcí, které jsme nevnímali, znovu viditelnými. Co jsme zametli pod stůl se zase dostalo ven. A ve chvíli, kdy se takhle schované problémy stanou viditelnými, začnou lidé panikařit a odstrkují je od sebe s ještě věcí vehemencí než předtím. A to jim přidává na zdánlivém významu. Takže ta negativita, kterou teď vnímáme, tu byla vždycky. Co teď všichni potřebujeme pochopit, je, že negativně naladění lidé nejsou žádný jiný druh, ale že negativita a pozitivita, že to jsou sourozenci, jing a jang, chcete-li. A to, kterou si vybereme, je jen a jen naše volba. Nepodlehnout negativitě je výzva, ale to byla vždycky. 

Jak se ta zesílená negativita projevuje? 

Pozor, to neznamená, že lidé automaticky dělají víc negativních věcí! Často jde naopak o pozitivní změny, které jsou ale vynucené negativní situací. Udát se měly mnohem dřív, všichni jsme to tušili, ale nikdo se k nim neměl, jen se podívejte, jak se mění ekonomika nebo jak najednou jde digitalizovat školství nebo medicínu. Jde o stejný proces, díky kterému v přírodě vznikají diamanty. Čím víc tlaku na nás působí, tím větší věci můžeme dokázat. Je to přirozený způsob transformace.

Hodně lidí má ale teď pocit, že už je toho opravdu moc a příliš pozitivního kolem sebe nevidí. Co s tím? 

I tohle je přirozené a platí, že v každé krizi si musíme projít třemi různými fázemi. V prvních dvou se musíte poprat se svými emocemi. V první nastoupí totální emoční blokátory a vy si ani nepřipouštíte, že by se nová situace mohla dostat do vaší blízkosti a děláte na její účet třeba hloupé vtipy. V druhé fázi už problém uznáte, ale popřete, že by se mohl týkat i vás. To je to, kdy si říkáme, že můj vztah je v pořádku, moje firma je v pořádku, koronavirus je v Číně, Itálii, v hlavním městě… zkrátka si kolem sebe budujeme štít a snažíme se ty nepříjemné věci odstrčit.

Pak ale přijde ta nejdůležitější, třetí fáze – v té už je ten tlak opravdu velký a buď v ní dojde ke kompletní katastrofě a my se zhroutíme, nebo najdeme sílu vytvořit něco úplně nového. A jen v tomhle okamžiku jsou lidé schopní přijmout informace jako ty, o kterých se tady teď bavíme, a něco se sebou udělat. Ve fázi jedna či dvě to nejde, protože tam hrají hlavní roli emoce a rozumové uvažování jde stranou. Ve třetí fázi se můžete složit a plakat jako malé dítě anebo všechen ten smutek a frustraci, které vás obklopují, vzít, promyslet a proměnit je v něco nového. A to samozřejmě může od základu proměnit váš život. Přesně proto se opravdoví lídři rodí za krizí. Znamená to, že jsem rád, že se to tak děje? Ne, to v žádném případě, ale takhle to prostě funguje. 

A co mi pomůže nesložit se a jít místo toho tou novou cestou?

I na tohle existuje teorie, které říkám mikro-makro-globální. To nejdůležitější je, abyste začali sami se sebou, tedy na mikroúrovni. Abyste si udělali jasno v tom, kdo jste, a přijali to a ráno se vám dobře vstávalo. Pak se dokážete usmívat na své blízké, i když vám do smíchu zrovna nebude. Technik, jak toho dosáhnout, je spousta. Skvěle funguje meditace a psychickou odolnost také výrazně posílí, když si budete pravidelně připomínat věci, které jsou ve vašem životě dobré a za které jste vděční. Takže místo toho, abyste ráno začínali tím, že vezmete do ruky telefon a budete zjišťovat, jaké jsou aktuální špatné zprávy, si vezměte tužku a papír a zapište si všechno, za co jste vděční – za to, že jste, že máte hlavu v pořádku, že máte na zubní kartáček nebo jídlo v lednici, že máte teď víc času, který můžete trávit s dětmi. Zní to banálně, ale pomůže vám to si leccos utřídit. A tím, že to fyzicky zapíšete, si začnete přenastavovat svůj mozek a důležitost těchto věcí do něj vrývat. Toho samozřejmě nedosáhnete hned, skutečná změna potřebuje čas a opakování, ale postupnými kroky to zvládnete. V psychologii se říká, že kam směřuje pozornost, tam jde i naše energie. A je taky pravda, že většinu problémů, se kterými se ve svých životech potýkáme, si vytváříme sami.

Be positive!

Zlepšete si spánek, trávení a připravte se mládnout. Lifehacker doporučuje, čím si vyladit život nejen v době pandemie

2. 2. 2021 ▪ 13 min. čtení

Ve chvíli, kdy si ujasníte, jak na tom jste, můžete začít pomáhat svému nejbližšímu okolí, přejít z mikroúrovně na tu makro. Ne hned k celému světu, opravdové změny nepřichází shora, ale od nás samotných. No a když tohle zvládne dostatečně velký počet lidí, tak přijdou na řadu ty opravdu velké změny. Koncept je to jednoduchý, provedení už samozřejmě horší, ale to nejdůležitější, co musíme všichni udělat, je správně nastavit náš přístup a uvědomit si, že katastrofa je ta největší tvořivá síla našeho života.

Pokud se teď ale někdo cítí tak, jako že nemá sílu s něčím pohnout, že ho ta rok trvající podivná situace už unavuje a drtí, že je to mnohem větší než on, a nevěří, že se něco stane, když si začne každé ráno psát seznam věcí, za které je vděčný, tak co s tím, co byste mu řekl? 

Že má pravdu, ale i tak to může změnit. Dám vám příklad. Představte si, že jste v obchodě se starými hudebními strunnými nástroji, vezmete si do ruky klasickou kovovou ladičku, takovou tu jakoby vidličku, a jednou do ní ťuknete. A ať chcete, nebo ne, tak všechny nástroje v tom obchodě ten tón zachytí. Tím chci říct, že je jedno, jestli těmto věcem věříte, nebo ne, ony tu prostě jsou. Všichni ze sebe něco vyzařujeme, a pokud si v sobě uděláte jasno a přestanete se trápit, předáte tenhle přístup i svému okolí. Nemá to nic společného se spiritualitou, je to čistá fyzika. A jakmile si to uvědomíte, svět už pro vás nikdy nebude stejný. 

A když se nebudu chtít změnit?  

Pak se bude všechno zhoršovat a vy budete zažívat víc bolesti. 

Vy jste i teď spokojený a šťastný? 

Velice. Můj byznys se sice totálně zhroutil, ale když u mě pominula ta prvotní fáze, kdy jsem se jen litoval, tak jsme to s kolegy zkusili jinak a on-line. A šťastným jsem se stal ve chvíli, kdy jsem pochopil, jak štěstí funguje. Štěstí je totiž práce a taky něco, co můžete záměrně do svého života dostat. Ale musíte na tom pracovat. A taky si uvědomit, že nikdo nikdy nebude šťastný pořád.

To nejdůležitější, co jsem se od svých mentorů naučil, ale je, že štěstí vždycky vychází z toho, co máte doma. Z místa, kde žijete, z toho, jaké máte vztahy s rodiči a zbytkem rodiny, nikdy ne z vaší práce. Když nemáte v pořádku vztahy se svými nejbližšími, tak ani nic jiného nebude v pohodě.  

Může nám pandemie s tímhle pomoci? Abychom si to uvědomili?

Rozhodně. Jen si vezměte, kolik lidí si našlo čas, aby zase pořádně mluvilo se svými rodiči. Že se vracíme k rodině, znamená, že se vracíme k manifestacím naší existence. A to je, za mě, jedna z nejpozitivnějších věcí, které nám koronakrize dala. Protože když se zeptáte lidí, kteří jsou na prahu smrti – a já s tím mám zkušenost, protože jsem dříve pracoval i jako paramedik –, tak nikdo z nich nemluví o materiálních věcech, ale o vztazích a chtějí se ještě setkat se svými příbuznými. 

Naučil jste se díky koronaviru něco nového? O sobě nebo svých klientech?

Osobně pro mě asi nejdůležitější bylo to, že jsem si uvědomil, že žijeme v době, kdy se můžeme stát součástí změny. Silně věřím, že se právě nacházíme v bodě, kdy se bude spousta věcí měnit, a jak už jsem řekl, jsem přesvědčený, že je můžeme ovlivnit.

O jaké změny by mohlo jít?

Třeba to, že se budeme více starat. O cokoliv. Protože pandemie nás učí, že ačkoliv změna začíná u každého z nás, tak efektivně čelit jí můžeme jen společně. Ne jednotlivé státy tím, že se uzavřou, nebo že se budou vytvářet nějaké mezi sebou soupeřící skupiny. Jsem přesvědčený, že jakmile si všichni uvědomíme, že v jednotě je skutečně síla, tak to přijde a změníme, co bude potřeba. A to stejné platí i pro naše soukromé životy. Věřím, že až tohle všechno jednou přejde, tak si zachováme něco z toho, jak jste teď začali žít – že budeme věci dělat pomaleji, budeme se o nich snažit víc přemýšlet, zajímat se o to, co kupujeme – protože to, že si dneska můžeme pár kliknutím na telefonu koupit v podstatě cokoliv, je sice skvělá vymoženost, ale nezajímat se, jak ty věci vznikají a v jakých podmínkách pracují lidé, kteří je vyrábějí a doručují, je zaslepenost. Tohle se podle mě změní, protože současná mladá generace to odmítá přijmout a pandemie je v tom jen podpořila.