Fotkou v ledovém jezeře si pohladíte ego, zdravotní benefity z toho ale nezískáte, říká instruktor Wim Hof metody

Jak vy tu vlnu pociťujete? Máte větší zájem třeba o kurzy? Dokážu si představit, že než bylo otužování módní, tak si lidé museli více cestu k němu hledat sami a složitěji a byli více odhodlaní se pustit třeba do kurzů. Nebo i nyní už vás kontaktují až ti, kteří se tomu chtějí opravdu věnovat?

Ano, je to tak. Když už se někdo rozhodne investovat nad rámec všech dostupných informací zdarma, tak už chce od toho něco víc. Ozývají se mi lidé, kteří si koupili nějakou knížku o otužování, shlédli video na internetu, zkusili již třeba něco sami nebo přečetli knížku Wima Hofa. Také mě kontaktují lidé, kteří se stali členy facebookové skupiny a něco si s chladem zkusili, ale nebylo to ono nebo si nejsou jisti správným postupem. Oni ale cítí, že by jim otužování mohlo dát něco víc, a docházejí k tomu, že by jim pomohlo mít někoho, kdo je tím provede, a celý ten zážitek pro ně bude lepší a bezpečnější. Takže ti, kteří chtějí na můj workshop, si už chtějí rozšířit poznání nebo naopak opravit nějaké chyby, které si myslí, že dělají.

Co by měl člověk vědět před tím, než se začne otužovat? Je to vůbec bezpečné skočit do ledového jezera a udělat si tam tu fotku? 

Teď jste popsala takovou extrémní variantu, která, myslím, že není vhodná pro drtivou většinu populace. Je to samozřejmě pohlazení pro ego, ale pokud bych měl z otužování získávat nějaké zdravotní benefity, tak to není o tom se jít čtyřikrát za zimu ponořit do ledové vody. Ať chceme, nebo ne, je to pro naše tělo stresor, a pokud se několik desítek let svého života chladu vyhýbám a žiju v nějakém teplotním komfortu a najednou jdu do takového šoku, tak je to zbytečně velký dodatečný stresor. Já jsem naopak zastánce toho, že méně je více a v otužování to platí dvojnásob. Pokud vnímám zdravotní benefity, které otužování přináší, tak ideální start jsou chladné sprchy, ale důležitá je hlavně postupnost a laskavost. A z toho titulu, když se podívám na nějakou "star v magazínu" a jdu taky skočit do přírodní vody, a v horším případě ještě úplně sám, tak to opravdu není dobrý nápad a zdravý postup. Takže za mě - pokud chce člověk opravdu změnit třeba svou zimomřivost nebo zlepšit imunitu, tak by mělo jít ego stranou a měl by si zkusit nastavit postupně návyk. Třeba těmi chladnými sprchami nebo si dávat ruce do lavoru s vodou a ledem.

Jak ale začít? Jak se donutit k ledové sprše třeba každé ráno? Skočit do ledového rybníku jednou za zimu je v tomto kontextu jednodušší.

Tady jsme u té laskavosti. Laskavá forma, jak začít chladné sprchy, je, že začnu tou svojí komfortní teplotou, ale na závěr si dám třeba na 15 vteřin chladnou. Což první týden nemusí být úplně ta nejstudenější, co mi z kohoutku teče, což v těchto dnech může být voda z vodovodního řádu okolo deseti stupňů. A jakmile vylezu ze sprchy, tak se rozhýbu, můžou to být dřepy, kliky… A další týden už dáme 30 vteřin… A postupně prodlužuji interval chladné a učím se postupně v té studené vodě uvolňovat. Pro některé ženy je i 30 vteřin moc, takže jim říkám, ať otužují ze začátku jen nohy nebo paže... Ale zařadit to tam, a to opravdu pravidelně, a pozorovat, co mi to dělá. V tu chvíli už musím začít pracovat i s nějakým svým mentálním rozpoložením, což je mimo jiné jeden pilíř Wim Hofovy metody - práce s nastavením mysli. Protože už ten chlad ve mně spouští různé vzorce, strachy, obavy, abych náhodou nenastydl, neměl omrzliny, ale tím, že to dělám po té teplé sprše a jen krátkou dobu, tak by nic takového nemělo přijít a získávám bezpečný zážitek. Je to spíše o nějakém mentálním diskomfortu v té situaci a o uvědomění si, že se s tím mé tělo dokáže srovnat. Mysl se proto snažíme zklidňovat.

V čem je Wim Hofova metoda specifičtější než to, že se jen otužuju, na co se soustředí?

Otužování a vědomá práce s chladem je jen jeden ze tří pilířů jeho metody. V podstatě jeho metoda směřuje k tomu, abychom skrze vědomou práci se svým tělem - vystavování se chladu, práce s myslí a dechové techniky - získali větší kontrolu nad svým fyzickým i mentálním zdravím a posílili imunitu. Pro svou metodu má vypracované i vědecké studie, které dokazují, že například jeho dechové techniky působí protizánětlivě, čímž mohou pomoci v celé řadě autoimunitních onemocnění, se depresemi a pocity úzkosti. Posilují i imunitu. Díky jeho metodě a konkrétně dechovým technikám jsme si například schopni zvýšit produkci bílých krvinek a snížit zánětlivost v těle. Spousta tradičních otužilců má takový koncept, že to chodí do vody vytrpět, protože pak přijde ten hezký pocit a zároveň vnímají, že když přijde doba respiračních onemocnění, tak jsou odolnější. Ve Wim Hof metodě pracujeme s dechem a myslí a učíme se uvolňovat se v té diskomfortní situaci, kterou si chladnou vodou vědomě přivodíme. Krom benefitů, které přichází se samotným otužováním, tak trénujeme nejen fyzickou, ale i mentální odolnost. Jinými slovy - učíme se pracovat jinak se stresem, než jsme zvyklí, uvolňovat ho z těla skrze dechovou techniku a vědomou práci s myslí i v tom chladu.

Proto je důležitá ta postupnost? Abychom stres z toho otužování zvládali?

Ano, my tím mikrodávkujeme hormetický stres. Ten je pro nás dlouhodobě prospěšný. Jde o stres v malých dávkách, kdy tělo vystavujeme novostem a necháváme ho adaptovat, a tím si budujeme odolnost. Kdybychom ale právě skočili rovnou do ledové vody a šli na to hrrr, tak do našeho běžného stresového typu fungování v západní Evropě jen dodáváme další dávku stresu, se kterou se bude naše tělo dlouho vyrovnávat, což už pro něj může být příliš. Proto je lepší a chytřejší začít postupně. Je to jako s kterýmkoliv tréninkem, je potřeba jít postupně, krůček po krůčku. 

Be positive!

Hackněte si mozek, není to tak složité. Triky, jak na to, radí zakladatelé projektu Brain We Are

2. 2. 2021 ▪ 13 min. čtení

Na co se soustředit, když s otužováním začnu? Jak poznám, jestli to dělám dobře, nebo špatně?

Důležité je rozvíjet dovednost vnímání signálů vlastního těla. To je věc, kterou nás nikdo bohužel neučí, ani ve školách, ani v práci... Proto my používáme práci s myslí i chlad, abychom se znovu naučili vnímat podněty svého těla. Ty mohou být ale specifické, a proto je opět důležitá ta postupnost. Postupně se bezpečně zorientovávám v informacích svého těla. Je to nová dovednost vnímat své tělo, vnímat, jak se dneska má, co mu prospívá a co naopak škodí. Na tělo působí spousta vnějších vlivů, takže to není tak, že každý den je chladná sprcha pro mě stejná. Mají na mě dopad různé pracovní či osobní okolnosti. Teď samozřejmě i pandemie. To také může zrcadlit, jak se dnes bezprostředně mám. A podle toho si přidávám a ubírám. Nedá se říct, že pokud nevydržím pod chladnou sprchou během tří týdnů čtyři minuty, tak dělám něco špatně. Nejdůležitější z mého pohledu je: uč se vnímat své tělo, rozpoznávat jeho signály, kdy už je to dneska dost, a když se vystavuješ chladu, tak pracuj na tom, aby ses uvolnil, prodluž dech a hlavně výdech. 

Takže uvolnění v ledové sprše docílíme hlavně tím, že se začneme soustředit na dech? Nebo máte ještě jiné tipy, jak přestat myslet na to, že na mě teče ledová voda a "bolí to".

To je celá Wim Hofova kapitola "práce s myslí". Já obecně doporučuji nic nenegovat. Neříkat si v ledové sprše: "Je to teplé". Tím se dostávám do vnitřního rozporu. Ale ladím se mentálně na důvěru ve své tělo, že má vše potřebné k tomu, aby to zvládlo. Aby se zvládlo vypořádat s chladem a aby se pak i dokázalo zase zahřát. Takže ladit myšlenky na tuto dovednost, na důvěru ve své tělo a dlouhým výdechem pomoct tělu se uvolnit. Já ještě před sprchou zaměřím pozornost do svého těla a uvolním si jednotlivé partie. Typicky tělo má tendenci ukládat stres do ramen, krčí se nám nahoru k uším. Takže vědomě si je projdu a uvolním si je už předtím. A pak, když už se vystavuju tomu chladu, tak už jen navážu zklidněním dechu, prodlužuju výdech. Ono to jde prvně třeba deset vteřin a pak to jde lépe a lépe.

Jak zjistím, že jsem už připravená jít do toho ledového jezera? A to tak, abych si neublížila.

Rozhodně bych doporučil nejít do ledového jezera sám. Je to základní bezpečnostní prvek, člověk nikdy neví, a proto vždy doporučuji chodit ve vícero lidech. Aspoň se budete soustředit i na to otužování a nejen na tu fotku :) Je to ale opět individuální. U někoho to může být po dvou týdnech chladných sprch a někdo to nebude cítit ani po čtyřech. Doporučoval bych to zbytečně nepřepálit. I v tom jezeře už bychom měli být schopni ladit to, co ve sprchách. Uvolnit se, zklidnit dech.