Meditace není duševní všelék. Člověk se může promeditovat k úzkosti a odtržení od reality, naznačují nové studie

Doposud výzkumy potvrzovaly, že meditace může posilovat naši schopnost koncentrace, zlepšovat paměť i regulaci emocí a může představovat úlevu pro lidi trpící depresemi, chronickými bolestmi nebo nespavostí. Vedle toho také pravidelná meditace prokazatelně mění samotnou strukturu mozku. U pravidelných meditátorů dochází k růstu insulárního kortexu, jehož funkce jsou spojené se smyslovým vnímáním a emocemi, zvětšení tkáně v anteriorním cingulárním kortexu (například pozornost, kontrola impulzů) a zmenšení amygdaly (centrum reakce na hrozby, zpracování strachu, impulzivní reakce) na úkor prefrontálního kortexu (vyšší mentální funkce jako rozhodování a plánování, vytváření shody mezi myšlením a chováním člověka a jeho cíli).

Výzkumy se však převážně zaměřovaly na vysvětlení pozitivních efektů, které si pravidelní mediátoři vychvalují. Do značné míry tak zůstala mezi vědeckou obcí přehlížená potenciální rizika meditace a její možné negativní důsledky. Studie na toto téma se začaly ve větší míře objevovat až v posledních letech v reakci na průnik meditace do oblasti tradiční psychoterapie.

Jednou z nejpopulárnějších forem meditace je v současnosti takzvaná "mindfulness" (v doslovném překladu "plnost mysli", ve volném všímavost), která pracuje se "snahou" o bdělé vnímání a má za "cíl" naplnit lidské vědomí smyslovými vjemy namísto zautomatizovaných myšlenek. Oba pojmy je ale nutné usadit do uvozovek, jelikož mindfulness meditace spočívá ve vědomém nemyšlení, o nějž se člověk nemůže snažit, jelikož pak myslí na to, aby nemyslel. Jde tedy spíše o lehké přesměrovávání pozornosti na dýchání nebo vjemy vlastního těla (takzvaný body scan, tedy sken těla), což jsou dvě hlavní techniky tohoto typu meditace. 

Právě s mindfulness meditací je však zároveň spojené množství případů navození negativních stavů. Podle studie z roku 2019 zaznamenalo nepříjemné zkušenosti od panických atak, depresí až po pocity odtržení od reality v souvislosti s pravidelnou meditací 25 procent z 1200 respondentů. 

Americká profesorka psychiatrie Willoughby Brittonová z Brownovy univerzity v reakci na tyto poznatky dokonce založila neziskovou organizaci Cheetah House, která se zaměřuje na pomoc "meditátorům v nouzi". Zaznamenala přitom značný zájem o tento druh podpory. "V roce 2020 nás kontaktovalo více než 20 tisíc lidí. Jde o velký problém," uvedla Brittonová pro server BBC Worklife. 

Dlouhodobé soustředění na tělesné prožitky označuje Brittonová za potenciálně problematickou techniku vzhledem ke způsobenému růstu insulárního kortexu, který zodpovídá nejen za smyslové vjemy, ale také emoce. "Je to, jako kdyby někdo otočil knoflíkem hlasitosti a najednou všechny vaše emoce začaly být intenzivnější a hlasitější," uvedla. Může se tak rozvinout zvýšená citlivost i vůči nejmenším změnám, které se tak mohou stát neúnosnými. Výsledkem pak mohou být regulérní panické ataky, které zaznamenalo 14 procent meditujících v jedné portugalské studii. 

BE POSITIVE!

Jak si v krizi oddechnout? Zkuste být mindful. Zklidníte se a lépe zpracujete stres, radí lektorka Petra Hrušková

2. 2. 2021 ▪ 14 min. čtení

Problémy se ale mohou objevit i na opačném konci škály citlivosti. Zvýšená aktivita prefrontálního kortexu na úkor amygdaly může vést při správné míře meditace k lepšímu soustředění a menší emoční reaktivitě, pokud ale optimální frekvenci meditující překročí, mohou se tím celkově "otupit". Dojde k útlumu veškerých emocí, negativních i pozitivních, což může v extrémních případech vést až k pocitům odtržení od reality (disociace), které v portugalské studii popsalo osm procent respondentů. Pocity otupělosti a odtrženosti zaznamenává podle Brittonové hodně meditujících. "Měli jsme ohromné počty lidí, kteří kontaktovali naši laboratoř a říkali: "Nic necítím, ani lásku ke své rodině. Co mám dělat?"

Další významné riziko pak představuje možné poškození spánku. Podle jedné ze starších studií Brittonové skupina lidí, kteří meditovali 30 minut každý všední den po dobu osmi týdnů, zaznamenala horší kvalitu spánku oproti těm, kteří meditovali kratší dobu. Tyto změny vychází z toho, že meditace je ve své podstatě stimulační aktivita. "Podobně jako pozornost posilující látky jako káva, Ritalin nebo kokain, i meditace dokáže zvýšit soustředění a bdělost," uvedla Brittonová.

"Pokud se však zajde příliš daleko, může to vést k úzkosti, panice a nespavosti, jelikož existuje neuroanatomický a neurochemický překryv mezi systémy pozornosti a vzrušení v mozku. Můžete napnout svoji pozornost jen do určité míry, pak začnete cítit úzkost a přestanete spát," dodala.

Tyto poznatky se tak dají shrnout do na první pohled veskrze banálního závěru, že všeho moc škodí. V kontextu meditace však až tak banální není, jelikož tato aktivita byla dlouhou dobu prezentována pomalu jako kouzelný lék, který dokáže vyřešit skoro všechny životní problémy. Nové výzkumy však dokazují, že i ona má své limity a úskalí, a pokud to s meditováním člověk přežene, může si navodit právě ty špatné stavy, jichž se snažil zbavit. Zároveň se vědci shodují na tom, že skutečné pozitivní účinky na celkovou duševní pohodu meditace má, jsou ale na podobné úrovni jako například posilování nebo jiné pohybové aktivity. 

"Pro průměrného člověka může pravděpodobně pomoct s podporou duševního zdraví," uvedla Juleita Galanteová z Cambridge, která provedla metaanalýzu dosavadních vědeckých poznatků o tématu meditace. Ty se shodují na tom, že meditace má pozitivní efekt, ačkoliv mezi jednotlivými studiemi byly výrazné rozdíly a podle Galanteové je nutné ještě podrobnější zkoumání a především větší zaměření na doposud přehlíženou oblast možných negativních efektů. Studie, které se jim věnovaly, většinou probíhaly v rámci krátkých časových úseků několika týdnů a chybí tak data o dlouhodobých účincích meditace. To je přitom docela výrazný problém u návyku, který se zájemcům zpravidla doporučuje provádět každý den až do konce života.